Legendární pianista může po 20 letech zase hrát: Dostal bionické rukavice!
Virtuózní pianista nemohl hrát 20 let, nyní ale opět sedává za milovaných nástrojem a vyluzuje z něj krásné tóny, tak jako kdysi dávno. Brazilec Martins (80) je nadšený, jak mu nový vynález - bionické rukavice vyvinuté speciálně pro něj - pomáhá. Sice se musí opět učit, jak s nimi klávesy ovládat, ale je šťastný už jen z toho, že může hrát.
João Carlos Martins (80) je světoznámý brazilský pianista a dirigent, který po desítkách let zase může hrát na piano, nástroj, který ho provázel celý život. Stalo se to díky speciálním bionických rukavicím, které pro něj navrhl na míru průmyslový designér Ubiratan Bizarro Costa. Vyrobil několik prototypů, než konečně přišel na ten správný, kterým udělal Martinsovi největší radost v životě.
Radosti starého umělce jsou v Brazílii plné noviny i televize, napsal o něm i španělský web 20minutos.es. Rukavice jsou pokryté neoprénem a mají v sobě nejnovější technologie. Martinsovi na rukách tak bezvadně sedí, že je už prakticky ani nesundává, a to prý ani na noc. Umělcově radosti se nedá divit, vždyť tak, jak teď může hrát, si nezahrál už hodně dlouho.
Martins po celý život vystupoval s nejlepšími orchestry v Brazílii, USA i Evropě. Je vyhlášený zejména svými interpretacemi děl J. S. Bacha. Pro jeho život je typická vytrvalost a překonávání nepříznivých okolností. Už od 25 let se Martins potýkal se sníženou hybností pravé ruky kvůli zranění při fotbale.
Později přišly ještě další zdravotní komplikace, které způsobily, že se mu hybnost prstů ještě zhoršila. Hrál tedy jen levou rukou, z pravé používal jen palec. Posléze mu ale přestala dobře sloužit i levá ruka, v roce 2000 proto musel chtě nechtě přestat vystupovat. Žádné operace ani rehabilitace mu nepomáhaly.
O to víc ale pokračoval aspoň v dirigování. Vedl stovky koncertů, včetně vystoupení ve slavné newyorské Carnegie Hall. I když se snažil stále léčit a zkoušel všelijaké novinky v biotechnologiích, ani ty mu nepomáhaly. Nakonec se ale přece jen za piano slavnostně vrátil.
Už mu to sice nehraje tak jako kdysi, ale technickou zdatnost nahrazuje bohatými zkušenostmi a svým výjimečně vyvinutým citem pro hudební nálady. Sám říká, že se trochu cítí jako 8letý chlapec, který se všechno teprve učí.
„Nejspíš už nebudu nikdy hrát tak jako v minulosti a nevím, kam až se dostanu. Ale je to pro mě ještě stále hodně nové a mám z toho obrovskou radost,“ těší se ze spojení umění, špičkové vědy a nových technologií Martins.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.