8°C
Míše a její nemocné dceři (6) hrozí, že skončí na ulici: Nemohou sehnat byt, protože jsou na dávkách
Češka Míša (36) původem z Prahy žije v irském Dublinu již dlouhých 13 let. Jako svobodné matce se jí tam narodila dcerka Angelina (6), která měla už jako miminko problémy se srdcem a musela být v útlém věku operována. I sama Míša zdravá není, trpí totiž epilepsií a fibromyalgií. Protože je žena odkázána na dávky, hrozí jí i její dceři, že brzy skončí na ulici. Nemohou totiž sehnat podnájem.
Míša pobírá příspěvky na bydlení od státu. „Kolem sociálních příspěvků na bydlení panuje velké stigma. Předpokládá se, že jste líní a chcete jen dávky,“ řekla někdejší Pražačka webu independent.ie a vzápětí dodala: „Svobodná matka se sociálními příspěvky na bydlení není vítaná.“
Během pár týdnů přijde o střechu nad hlavou
Češka se obává, že během pár týdnů, co jí vyprší smlouva o podnájmu v současném bydlišti, může skončit i s malinkou dcerou na ulici. Ubytování přitom hledá již dlouhé měsíce a odpovídá na každou reklamu i inzerát, ale zatím bezúspěšné. Všichni nájemci ji dosud odmítli.
„Mám nastavení na stránce daft.ie (největší irská stránka o nemovitostech), takže když je umístěn nový inzerát, dostanu na telefon upozornění a okamžitě kontaktuji pronajímatele. Když pošlu 20 e-mailů, dostanu jednu odpověď nebo nic,“ pokračuje Michaela.
Jsem bezradná
Bohužel je, co se přidělování státních bytů týče, hodnocena jako neprioritní. „Cítím se bezradná. Každé ráno se probouzím se strachem a myslím na to, co budu dělat, když odpovím na inzeráty a nikdo mi neodepíše,“ strachuje se Míša. Bojí se zejména o budoucnost Angeliny.
Bohužel ani ona ani její dcera nejsou zdravé. Michaele byla nedávno diagnostikována epilepsie a fibromyalgie (jeden z projevů mimokloubního revmatismu vyznačující se plošnou bolestí se ztuhlostí, pozn. red.). Angelinu přitom sužují problémy se srdcem. Už jako pětiměsíční byla operována.
Malá je bojovník
„Chodíme pravidelně k doktorovi, ale ona je bojovník jako její máma,“ říká o své dceři Míša a svůj smutný příběh uzavírá se slovy: „Je velmi citlivá na stěhování, takže nechci měnit školu, kam je zvyklá chodit.“ Snad se na obě konečně obrátí brzy štěstí.
Bylo by vhodné,kdyby s tím srdceryvným příběhem prioritně oslovila otce své dcerky
;děti sice za nic nemůžou,ale paní Míša může za to, s kým se zcela dobrovolně rozhodla si pořídit potomka 
.Jinak jsem osobně připraven pro všechny lidi obdobného typu vykonat to,co i oni pro mně,tzn.NIC