Synové zemřeli po porodu, ostatky obou se prý ztratily

Naděžda Rozenkranzová se soudí s teplickou nemocnicí. „Oni by měli zdokumentovat, kde syn skončil, když se tělíčko ztratilo,“ tvrdí. Zdeňka Stanková s dokumentací, k níž neměla 24 let přístup. Z ní vyplývá, že druhé dvojče bylo skutečně převezeno do Teplic, kde zemřelo. (Autor: Jana Ulrichová, Helena Lacinová)

Autor: Jana Ulrichová, Helena Lacinová -

11. července 2010

•

05:00

Co když moje prý mrtvé dítě dodnes někde žije? Takovou otázku, zvláště v poslední době, nemohou dostat z hlavy Naděžda Rozenkranzová (52) z Teplicka a Zdeňka Stanková (53) z Litoměřicka. Jejich synové zemřeli po porodu v teplické nemocnici v letech 1995 a 1986. Ostatky dětí ale zmizely! Obě ženy trápí neuzavřená minulost.

Honzík byl třetí dítě Naděždy Rozenkranzové. Porodila ho v Teplicích v roce 1995. Lékaři ho dali do inkubátoru, ale chlapec po dvou dnech zemřel. Žena Honzíka už nikdy neviděla a jeho ostatky se ztratily.

Úvahy, že dítě žije v jiné rodině pod jinou identitou, v ní posílil případ Zdeňky Stankové. Ta se ozvala poté, co Blesk zveřejnil Honzíkův případ. Stanková v roce 1986 porodila v Litoměřicích dvojčata. Jedno zemřelo po převozu do Teplic. Ostatky tohoto chlapečka se také ztratily.

Proč se ostatky ztratily už asi nikdo nezjistí

„Porodníci si klidně mohli říct, že já i paní Stanková už děti máme. A můj Honzík i její děťátko mohli skončit v nějaké nelegální adopci,“ míní Rozenkranzová.
Pátrání Blesku ale potvrdilo, že chlapec Stankové zemřel v Teplicích. „Den po převozu na nedonošeneckou jednotku mu selhal dech a oběh,“ uvedl mluvčí Krajské zdravotní Jiří Vondra.

Proč se ztratily ostatky chlapce Stankové, už po 24 letech asi nikdo nezjistí. Zato Rozenkranzová se s teplickou nemocnicí soudí, že jí upřeli právo pohřbít dítě a jemu právo na důstojné nakládání s ostatky.

Témata:

porodúmrtínovovrozeně

klotilda ( 12. července 2010 15:56 )

Problém je,že když sotva narozené dítě zemřelo,nebo se již mrtvé narodilo nepohlíželo se na něj jako na člověka natož jako na občana ale pouze jako na nemocniční odpad.Domnívám se ,že se tak s ním i zacházelo.Pro matku, je ale dítětem se kterým se nemohla rozloučit.Z pohledu nemocničního provozu, je likvidace takového dítěte stejná jako oněch pověstných uříznutých nohou.Někdo je možná rád ,že špitál věc vyřídí a za celým těhotenstvím a těšením se na miminko spadne opona.Věřím ale i vceloživotní trauma z nerozloučení se.Víc než spekulacím o zašantročení miminka, věřím v zásah nemocniční likvidační mašinérie a "šetření matčiných citů".

cococo ( 11. července 2010 19:24 )

Přišla jsem po porodu o dceru. Viděla jsem jí, když se narodila. Pak jsem měla komplikace a ztrátu vědomí. Doktor mi řekl až po několika dnech, kdy jsem přišla k vědomí, že dcera druhý den po narození zemřela na krvácení z plic. A že kdyby jí zachránili, "stejně" by asi měla zdravotní následky. Byl socialismus, nikdo se s nikým nepáral. Chtěla jsem jí vidět. Řekli mi, že nepřichází v úvahu, že se čeká na pitvu. Výslkedky pitvy nikdy nedorazily. Nemohli jsme jí pohřbít. Je to 21 let. A dodnes se mi zdají sny, že jí hledám a nemůžu najít. A pak vidím, že jí vytahují mrtvou z rybníka, odvážejí tělo po autonehodě, chodí mi telegramy, že zemřela. Dnes se mi už zdá o dospělé ženě, kterou každou noc marně zachraňuju. Představa, že by někde žila, by byla docela vysvobození. Já těm matkám rozumím

bluedream ( 11. července 2010 10:27 )

Nechci omlouvat za tenhle šlendrián nemocnici, bezpochyby pochybila, ale představy matky o tom, že jí dítě zatajili a to někde žije, to už patří do ranku telenovel nebo ordinace dr. Chocholouška. Každý, kdo alespoň trochu zná provoz nemocnice - a to by ona jako rodička měla, ví, že na tomhle komplotu by se muselo podílet celé oddělení včetně administrativy a už to vidím, jak se dělí o peníze a hlavně všichni svorně mlčí.