Česká diplomatka se zkušenostmi z Blízkého východu: Jak probíhala evakuace? Byl to majstrštyk

Nyní jste diplomatkou v Indii. Jaké okolnosti měly vliv na to, kam jako diplomatka pojedete?

Rozhodnutí, kam vyjede diplomat nebo diplomatka, ovlivňují mnohé faktory. Samozřejmě je to v prvé řadě odborná kvalifikace a zájem o dané teritorium, ale často rozhodují další okolnosti, které je třeba zvážit. Z jedné strany je to kariérní přístup, ale velkou roli hraje rodinná situace a třeba i zdravotní stav, v neposlední řadě pak potřeby ministerstva zahraničí.

Já osobně jsem se snažila vyjíždět do tzv. „zajímavých oblastí“, což v mém případě znamenalo spíše složitější a v pojetí běžného občana možná exotická teritoria. Vycházela jsem ze zájmu zahraniční politiky, respektive ministerstva zahraničí a přiznám, že jsem dala i na svou intuici Žádného svého výjezdu dosud nelituji.

Postavení žen v zemích, kde jste pracovala, muselo být velmi odlišné. Jaké měly ženy postavení v zemích, které jste za svou kariéru navštívila?

Působila jsem v řadě zemí na různých kontinentech. Začínala jsem ve Varšavě, kde byla situace srovnatelná s Českou republikou. Řadu let jsem působila na Blízkém východě, v Káhiře a Ramalláhu, kde se samozřejmě postavení žen velmi liší od evropského prostředí. Zejména v Káhiře jsem vnímala postupující tendence k zahalování žen ve veřejném prostoru. Přes New York jsem pokračovala do Střední Asie a Indie, kde je postavení žen stále velkou otázkou.

Manžel české lékařky, která nemůže z Izraele: Odložím děti a letím zpátky! Neuvěřitelné, co se tam dělo

V jakých situacích může mít žena diplomatka výhodu?

Osobně nemá pocit, že jsou nějaké zvláštní výhody či nevýhody ženy diplomatky oproti muži. V některých momentech má žena výhodu vstřícnějšího zacházení ze strany diplomatických protějšků, třeba během velmi citlivého jednání. Obecně mají ženy lepší vhled do psychologie partnera a umí s tím zacházet, ale není to pravidlem. Stejně tak nevidím žádné konkrétní nevýhody, ženy si i v nebezpečných situacích většinou poradí stejně jako muži.

Na co jste zatím za svou kariéru pyšná?

Třeba na skloubení rodiny a kariéry, i když to občas vůbec nebylo jednoduché. Jsem pyšná také na to, že jsem svou kariéru budovala takzvaně od píky a vyzkoušela si téměř všechny pozice jak v ústředí, tak venku na zastupitelských úřadech. Se všemi zeměmi, kde jsem působila, se daří budovat dobré a přátelské vztahy. Jsem pyšná na řadu úspěšných návštěv na nejvyšší úrovni. A v poslední době na úspěšnou akci během evakuace našich lidí a spolupracovníků z Kábulu, na které jsem s ostatními kolegy spolupracovala jako ředitelka Odboru Asie a Pacifiku. To byl diplomatický majstrštyk.

Přirostly vám některé země k srdci víc než jiné?

Před svým vysláním do Indie jsem byla v řadě zemí. Začínala jsem jako 3. tajemnice ve Varšavě. Byla to velmi zajímavá doba, ladili jsme nové vztahy se sousedy, společný vstup do NATO, přípravu na připojení k EU. Poté jsem z Evropy přešla na Blízký východ, konkrétně do Egypta. Z Egypta jsem přejela do Ramalláhu. Obě štace byl velmi zajímavé. Po pobytu v ústředí jsem byla jmenována generální konzulkou v New Yorku.

Po dalším působení v Praze jsem odjela do Střední Asie a stala jsem s velvyslankyní v Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Poté opět v Praze a z postu ředitelky Asie a Pacifiku jsem odjela před cca 8 měsíci do Indie. Kromě Indie, která je sama o sobě kontinentem, mám pod sebou 5 dalších zemí: Bhután, Banglaladéš, Nepál, Srí Lanku a Maledivy. Jak v Astaně, tak v Novém Dillí jsem vůbec první ženou velvyslankyní v rámci české diplomacie.