Skopeček o hádkách o balíček: Zvyšování daní nemůžu tleskat, hodinové obstrukce ale nejsou normální

Blesk Zprávy: V květnu jste balíček označil za „krvavý kompromis“. Co byste o něm řekl nyní?

Skopeček: Nemám důvod na tom cokoliv měnit. Jsem samozřejmě rád za jakoukoliv úsporu na straně výdajů a za jakékoliv rušení dotací. Co se ale týče zvyšování daní, z logiky věci tomu nemohu tleskat. Jsem ekonomický liberál, který si myslí, že lidé a firmy umí utrácet své peníze lépe než stát, a proto jim z kapes nemáme vytahovat více.

Ale politika je umění možného a konsolidační balíček je kompromis pěti koaličních stran. Pravděpodobně nebylo možné to v této vládní sestavě udělat lépe tak, aby se nezvyšovaly daně a naopak se více šetřilo. Jsem ale rád, že se balíček konečně projednává v Poslanecké sněmovně, někam to míří a po dlouhých osmi letech a dvou předchozích vládách je to první krok k tomu, aby se veřejné finance vrátily na udržitelnější úroveň.

Jak jste s tím samotným projednáváním spokojený?

Spokojenost s jednáním ve Sněmovně velká není. Nezdá se mi úplně normální, abychom před schválením programu schůze nebo při hlasování o změnách v programu schůze trávili šest hodin naprosto zbytečnou debatou, než se vůbec dostaneme k projednávání samotné agendy. Z toho radost mít nemůžu a nepovažuju to ani za nic pozitivního, co by se dalo chválit.

Fiala v Blesku: Porušil slib voličům? „Kdybych mohl, tak žádné daně nezvyšuji, ale...“

Jak jste obecně spokojený s tempem projednávání balíčku?

Jednání ve Sněmovně téměř o čemkoliv je kvůli přehnaným obstrukcím opozice těžkopádné, pomalé. Já bych často raději řešil věci rychleji a efektivněji, nicméně i legislativní proces má svá pravidla a lhůty například na projednání ve výborech. Vládu také zdržela mezinárodní situace a válka na Ukrajině. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby ty změny začala řešit hned po svém jmenování, to bychom určitě byli dál. Takhle to bylo pozdrženo, radost z toho nemám, ale beru to jako realitu.

Navíc ze strany našich vládních představitelů zaznívaly věty, že to je první krok ke konsolidaci veřejných financí a nemůžeme jen schválit konsolidační balíček a říct hotovo, uzdravili jsme veřejné finance. S tím naprosto souhlasím. Pevně tedy doufám, že si to všichni v současné koalici budeme uvědomovat i v dalších měsících a s blížícími se volbami. V předvolebním období u jakékoliv vlády konsolidační úsilí slábne, avšak konsolidace veřejných financí byla jedním z hlavních programových bodů současné vlády.

Pokud se bude do balíčku zasahovat, mohl by se rozpadnout, řekl například na CNN Prima News poslanec Miroslav Zborovský. Nicméně k nějakým změnám už v balíčku došlo. Drolí se?

Nemyslím si, že se rozdrolil. Je to jako u každého politického kroku, návrhu složeného z mnoha různých opatření. Některé věci se staly jeho symbolem, média se o ně zajímají více než o jiné body, politici pak mají chuť některé věci přehodnocovat. V tomto smyslu to byla například debata o některých položkách, které se mají posouvat v rámci sazeb DPH, jakkoliv to asi není ta nejdůležitější věc.

Jsem rád, že se z balíčku nestal trhací kalendář, ze kterého by jednotlivé strany vyškrtávaly původně dohodnuté body. Jsem rád za zachování principu, že pokud se něco mění i třeba v průběhu druhého čtení návrhu ve Sněmovně, tak výsledná částka konsolidačního úsilí zůstane stejná, není žádným způsobem umenšována. To je skoro zázrak, že se v pětikoalici podařilo.

Babiš urážel Pekarovou: „Prodejkyně mobilů!“ Šéfka Topky mu to vrátila. A expertka mluví o divadle

Jak na změny, ke kterým už došlo, reagujete?

Změny, které probíhaly v průběhu těch posledních týdnů, nejsou natolik významné, aby to nějak výrazně posunulo můj pohled na balíček. V uvozovkách jsem se s ním musel naučit žít už na samém začátku. Následující změny už ale nezpůsobily posun pozitivním ani negativním směrem.  

Sám jste kritizoval nulovou spotřební daň na tiché víno. Co například částečné zachování zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů?

U zaměstnaneckých benefitů to byla dohoda a shoda dvou silných zájmových skupin, na jedné straně odborů, na druhé straně zaměstnavatelů. Vláda potřebuje elementární podporu při takto nejednoduché věci, která automaticky přináší negativní politické body. Tudíž je schopná akceptovat dílčí kompromis, a usnadnit tak cestu balíčku jako takovému. Ne že bych dramaticky jásal nad samotnou věcnou povahou, ale rozumím tomu, že to je nějaká cena za vztahy se zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů.  

„Problém s veřejnými financemi je mnohem vážnější a hlubší“ 

Andrej Babiš dlouhodobě prosazuje rétoriku, že vláda podnikatelům škodí…

Nesouhlasím s tím. Na rozdíl od hnutí ANO jsme si nevzali živnostníky a podnikatele jako terč, na který bychom rétoricky i fakticky stříleli. Připomenu, že od začátku mandátu této vlády došlo ke zvýšení limitu obratu nutného k registraci DPH nebo k rozšíření paušální daně, aby ji mohlo využívat víc podnikatelů. Zrušili jsme EET, na které si stěžovali zejména nejmenší podnikatelé. Takže se určitě nedá říct, že by vláda škodila podnikatelům.

Samozřejmě se jich balíček částečně dotkne, nicméně ty změny jsou koncipovány tak, aby nikoho nezasáhly dramaticky. I zvýšení daní, které mi nedělá žádnou radost, není fatální. Ale samozřejmě dodávám, že po balíčku by se vláda měla soustředit na kroky, které podnikům a podnikatelům pomohou a povedou k odstraňování byrokracie či zpružnění zákoníku práce. S konsolidačním balíčkem to nesmí skončit a zájmy podnikatelů se musí promítnout do další práce vlády.  

Co by tedy mělo přijít po konsolidačním balíčku?

Nesmíme si namlouvat, že tímto konsolidačním balíčkem vyřešíme problém nerovnováhy veřejných financí. Ten problém je mnohem vážnější a hlubší. Jakkoliv jsme v porovnání s řadou evropských ekonomik jedna z nejméně zadlužených zemí, tempo růstu zadlužení je naopak jedno z nejrychlejších. Ať už bude v příštím volebním období vláda vypadat jakkoliv, bezesporu bude mít tento problém stále před sebou.

V České republice se kvůli probíhajícímu stárnutí populace budou zvyšovat nároky na penzijní systém, zdravotnictví i systém sociálních služeb. Když se to nebude řešit systémově, tak vždy přijdou jen krátkodobá, omezená řešení, udržitelnost systému se prodlouží o pár let, ale nevyřeší se podstata problému.

Nadávky do parazitů a křik ve Sněmovně: Babiš to při hádkách o balíček schytal za „morální striptýz“

Kdokoliv bude chtít uzdravit veřejné finance, toho čeká mnohem hlubší a složitější debata, než jakou vedeme o konsolidačním balíčku. Bude potřeba vyřešit, co vlastně od státu chceme, jaké má poskytovat veřejné statky a co jsme my jako daňoví poplatníci ochotní platit. Společnost v nejširším slova smyslu se té debatě zatím vyhýbá, odkládá velmi důležité otázky. Když si na ně neodpovíme, problém veřejných financí nebudeme schopni vyřešit.

Měl by tedy následovat nějaký další balíček, nebo spíš dílčí změny?

Jako ekonom bych si přál komplexní, promyšlené, velké strukturální reformy, rád bych se na nich podílel. Jako politik ale vidím, že fungovat v pětikoalici je těžší než například ve dvojkoalici či trojkoalici. V tomto směru budu rád i za dílčí opatření, která sníží přeregulovanost naší ekonomiky, podnikatelům množství byrokracie. Pro ilustraci, i kdyby se měly zrušit tři formuláře, tak je to pozitivní posun, nebude to bombastická reforma na prvních stránkách novin, ale podnikatelům to zjednoduší život.

Dále by to mohla být úprava zákoníku práce. Měl by být pružnější, aby zaměstnavatelé mohli flexibilněji nabírat a propouštět zaměstnance. Máme v mezinárodním srovnání jeden z nejrigidnějších zákoníků práce s největší ochranou zaměstnanců. Na první pohled to zní fajn, ale sešněrovává to spolu s dalšími regulacemi ekonomiku a pak se divíme, že po covidu nedokážeme dosáhnout v HDP předcovidové úrovně. I kdyby se dařilo postupovat tímto směrem krok po kroku, tak je to lepší než nic.

Daně byste však ještě víc nezvyšoval ani do budoucna…

Jsem přesvědčen, a mám pro to i dost čísel, že problém veřejných financí v České republice je na straně výdajové, nikterak na straně příjmové. Daňové břemeno měřené složenou daňovou kvótou je dlouhodobě kolem 34 % HDP, a je tak blízko průměru nejvyspělejších zemí OECD. Problémy se mají řešit tam, kde vznikají. Pokud bychom šli cestou zvyšování daní, historie i zkušenosti z České republiky dokazují, že by to vedlo k ještě většímu přerozdělování ze strany státu, k ještě větší byrokracii, k ještě větší velikosti státních institucí. Domnívám se, že by ty peníze navíc nevedly k dlouhodobému snižování deficitů. 

Přehledně k ozdravnému balíčku: Na čem se pětikoalice shodla? A v čem vláda ustoupila?

Jak hodnotíte komunikaci vlády v tomto případě?

Když chcete jakéhokoliv politika za něco kritizovat a nevíte za co, vždy řeknete, že by mohl lépe komunikovat, to je otřepaná fráze. Ale uznávám, že má-li mít šanci na přežití důležitý politický krok, který přináší i nějaké negativní emoce a zasahuje do ekonomické situace lidí, je nezbytné ho prosadit nejen v Poslanecké sněmovně, ale dobře ho vysvětlit ho i voličům. Lidé to pak přijmou lépe, než když se kolem toho chodí jako kolem horké kaše.

Jsem zastáncem toho, že když se dělají nepopulární opatření, tak se má otevřeně říct důvod. Tedy že nechceme dál zadlužovat příští generace, nechceme, aby každým rokem enormně rostly úroky, které platíme ze státního dluhu, nechceme v současném penzijním systému házet přes palubu dnešní mladou generaci. Když politická strana nedokáže splnit volební slib, je lepší to říct napřímo a rovnou vysvětlit, proč to nebylo možné, a požádat voliče o pochopení. To platí i o daňových změnách. Hodnotit vládu ale musí někdo nezaujatý, objektivní, což já z podstaty být nemohu.