Historik Stehlík pro Blesk: Fremr neměl být ani navržen. Vědomě se podílel na perzekucích

Jak by se dala popsat pozice soudce před rokem 1989?

Soudce dostával na stůl případy a rozhodoval o nich na základě tehdejšího trestního zákoníku. Někdo to může brát jako mechanickou práci, při které se řídil zákonem. Někdo to může logicky brát tak, že to bylo nezákonné. Je důležité, že odsouzení byli po roce 1989, respektive 1990 rehabilitováni, nezákonnost byla uznána.  

Zkrátka soudce komunistického Československa tvoří součást systému, který je nedemokratický. Za něco lidi soudí, přestože by to podle mezinárodního práva dělat neměl. Záleží na jeho osobním svědomí, jestli se stane a vstoupí do té mašinérie.

Robert Fremr soudil lidi za emigraci. Jak to probíhalo?

V roce 1965 došlo k úpravám tehdejšího trestního zákoníku. Vynášely se tresty za emigraci v podobě odnětí svobody nebo propadnutí majetku. Až do roku 1989 přišlo asi 110 000 takových rozsudků, v podstatě se trestalo opuštění republiky. Většinou dotyčné odsoudili v nepřítomnosti, protože byli pryč a dopadlo to spíš na příbuzné. Byly však i případy, kdy je chytili a soudili fyzicky. Československo v roce 1975 přijalo v Helsinkách mezinárodní závazky, v následujícím roce už se to tedy dělo navzdory mezinárodnímu právu.

Pavel bere zpátečku, Fremra (zatím) nejmenuje: Odsoudil 100 emigrantů a rozdělil rodiny, píše Hilšer

Fremr podepsal rozsudek asi u stovky lidí. Je to hodně?

Nemyslím si, že je to otázka malého nebo velkého čísla. I kdyby odsoudil jediného člověka za to, že opustil republiku... Tady je to asi 105 případů, z toho asi čtyři lidi chytili při přechodu hranic. Prostě byl vědomou součástí systému.

Figuroval také v kauze Olšanské hřbitovy, kdy StB zmanipulovala obžalobu jednoho mladíka. Dá se říct, která z těchto situací byla horší?

To se stalo opět kvůli tomu, že fungoval v soudnictví před rokem 1989, a tak se podílel i na perzekucích. Sám by měl zvážit, jestli je to dobrý základ pro výkon ústavního soudce. Olšanské hřbitovy představují klasický příklad politizovaného soudního procesu z roku 1988, byl tam i vliv státní bezpečnosti.

Nedá se říct, co bylo horší nebo lepší. Možná bych postavil stranou Fremrovo členství v KSČ, znak dobového kariérismu jak v soudnictví, tak třeba částečně i v akademickém světě. Lidé nevstupovali do strany kvůli ideologii, ale kvůli kariéře. Neříkám, že je to dobře. Ale tu přímou účast, ať už v půlce osmdesátých let odsouzení emigrantů nebo Olšanské hřbitovy, to bych klidně postavil na roveň. Tam už se dostáváte k přímé perzekuci.

Měl by se pan Fremr stát nebo nestát ústavním soudcem?

To je otázka na prezidenta republiky. Zastávám soukromý názor, že s vědomím těchto věcí by neměl být ani navržen. Je to opravdu docela výrazná životní kaňka. Na druhou stranu zejména ve světě justice nevyměníte za pár let celé generace soudců, z nichž někteří byli spojení s režimem. Spousta lidí přechází ze starého režimu do nového a nese si s sebou všechny tyto záležitosti. S tím jsme se ještě nevyrovnali.

„Nevhodné.“ Senátoři napsali prezidentovi kvůli jmenování Fremra ústavním soudcem

Fakt, že nás to dohání až dnes, možná dokazuje, že jsme se tím v minulých letech nebo desetiletích příliš nezabývali. Byť má za sebou pan Fremr po roce 1990 úctyhodnou kariéru, Ústavní soud má být jako respektovaný místem. Také tamní pracovníci jsou vnímáni jako něco důležitého, protože hlídají ústavní pořádek. Z mého pohledu k té nominaci nemělo ani dojít.

Kauza ukazuje, že navrhovatel, tedy prezident Petr Pavel, podcenil prověření kandidátovy minulosti. Současně bohužel dokládá, že obavy z Pavlovy komunistické minulosti byly na místě,“ napsal na facebook historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Můžeme tam vidět spojitost?

Samozřejmě se to nabízí, podle mě to však nehrálo roli. Chápu, že jedna věc je kariéra před rokem 1989 a druhá věc je, co dotyčný pro republiku udělal po roce 1990. Myslím si, že kdyby všechny tyto informace byly k dispozici ve chvíli, kdy se o panu Fremrovi uvažovalo jako o ústavním soudci, tak by se možná nerozhodlo ani o té nominaci. Objevily se ale až později. Ostatně pan prezident se vyjádřil, že pana Framra nyní jmenovat nebude. Snad za to nemůže jen mediální kauza, ale i ten obsah.  

Jak vypadalo studium práv za komunistického režimu?

Samozřejmě tehdejší systém včetně zákonů byl hodně postaven na perzekuci nepohodlných. Ale mezi právnickou fakultu a komunistický režim nemůžeme dávat rovnítko. I mezi disidenty byli vystudovaní právníci, kteří se věnovali jiným kauzám. Každopádně ve chvíli, kdy se rozhodnete jako právník dělat kariéru v systému, tak s vědomím toho, že její složkou mohou být i perzekuce.

Sám Fremr do KSČ vstoupil v roce 1989…

Pořád je ta rudá knížka součástí nějakého zvažování, že když budu členem strany, tak mám před sebou lepší kariéru. Když chci být soudce a mám ji, tak je to kariérní stupeň, který ten režim předpokládá. Ale těžko můžeme odhadnout, jakým způsobem dotyční uvažovali. To už bychom museli zkoumat životopis každého z nich.