Proč Pavel po Zelenském přivítal prezidenta Mosambiku? Expert: Evropa v Africe zaspala

Obchodně-politické zájmy mají v Africe Rusko i Čína, teď tam chce být více aktivní i EU včetně České republiky. V čem je pro Evropu a ČR Afrika politicky i obchodně zajímavá?

„Úvodem bych upozornil, že vůle ČR a EU více se v Africe angažovat je dlouhodobá, respektive dlouhodobě deklarovaná. Realita nicméně pokulhává. Je to škoda, protože Afrika je pro Evropu skutečně klíčový strategický kontinent. Je to naše sousedství, takže náš politický zájem by měl být naprosto zásadní. Rovněž má Afrika obrovský ekonomický potenciál, takže je i v našem obchodním zájmu se angažovat. Nemusí jít přitom jen o »tradiční« odvětví typu zbrojařství, pivovarnictví, export korálků či obchod s látkami. Možností je spousta.“

Říkáte, že Afrika je pro Evropu politicky klíčová. V čem?

„Nelze nezmínit nedávnou migrační krizi, která měla v Africe původ a která na Evropu dramaticky dopadla. To nejen bezpečnostně, ale i politicky. Vzpomeňme třeba na vzestup nacionalistických populistických stran, které migrační krizi z Afriky zneužily ve svůj politický prospěch. Afrika má také mnoho nerostného bohatství, které v západním světě nezbytně potřebujeme. V politickém zájmu ČR a EU je to, aby byla Afrika stabilní. Je to úzce navázáno na bezpečnost. Měli bychom se zasadit o to, aby Afričané neměli důvod prchat do Evropy, např. podporou rozvoje na místě. Měli bychom přispět k bezpečnosti Afriky, např. účastí na protiteroristických misích.“

Pavel s první dámou přivítali na Hradě exotickou návštěvu: Dorazil prezident Mosambiku

Neujel EU vlak v diplomatických snahách v afrických zemích? Přeci jen Čína i Rusko mají obrovský náskok, co se vybudovaných vztahů týče.

„Stručně řečeno - ujel. Evropa, ale v podstatě celý »Západ« včetně USA, zaspala. Že evropské diplomatické snahy v Africe selhávají, lze dobře ilustrovat na případu války na Ukrajině. Afrika se ke konfliktu dlouhodobě staví spíše na stranu Ruska, v lepším případě zůstává »jen« neutrální. Lze to dobře pozorovat na výsledcích hlasování v OSN, když se rozhoduje o přijetí rezolucí vztahujících se k ruské agresi na Ukrajině. Když prezident Zelenskyj volal minulý rok do sídla Africké unie, jeho projev si přišlo poslechnout asi 5 delegátů. Dnes se situace už zlepšila, zdaleka však není uspokojivá. Je to přitom skutečně zarážející, protože Afričané na ruskou agresi na Ukrajině značně doplácejí, zejména pokud jde o dodávky obilí.“

A kdo má ten náskok větší, Čína, nebo Rusko?

„Co se týče Číny, ta je ve vztazích s Afrikou momentálně na prvním místě mezi cizími mocnostmi. Číně jde jak o zájmy ekonomické, tak i politické. Za zmínku ale stojí určité africké vystřízlivění ve vztahu k Číně, ke kterému dle mého názoru v poslední době dochází. Afričané si začínají uvědomovat, že čínské půjčky nejsou výhodné. Začínají chápat, že Číně skutečně nejde o blaho Afričanů, jak se někdy snaží prezentovat. V případě Ruska bych netvrdil, že má Rusko nějaký velký náskok, co se budování vztahů týče. Rusko v tomto určitě ztrácí za Západem. Nicméně lze pozorovat silný negativní trend, kdy vliv Ruska v Africe roste. Nyní to můžeme pozorovat jednoznačně v Nigeru a Súdánu, nedávno v Mali či Burkina Faso. Rusové flexibilně reagují na potřeby afrických diktátorů, přičemž na rozdíl od Evropy a USA si nekladou morální podmínky své podpory. Rusové si jsou schopni poměrně levně vytvořit velký vliv. Stejně jako v případě všech ostatních mocností jim také jde o bohatství a politický vliv. Jdou na to ale jinak. Když uvedu příklad, Rusové si nebudou klást podmínku ochrany práv LGBTQ komunity nebo posilování demokracie. Nebudou do těchto záležitostí africkým diktátorům mluvit, a tím získají v boji o vliv výhodu. Narozdíl od Číny pak mají ještě výhodu v tom, že za Rusy v Africe málokdy přímo stojí ruský stát. Nechvalně známí wagnerovci operují »sami za sebe«, takže když se stane průšvih, ruská vláda může říct, že s tím nemá nic společného. U Číny toto nejde.“

Česká republika respektive Československo je v některých zemích Afriky dobře známo z dob socialismu a tehdejšího partnerství. Má ČR v čem navazovat, nebo se jedná o další restart diplomatických snah, jak to bylo za ministra Zaorálka?

„Aktivity ministra Zaorálka v Africe bych raději nehodnotil. Myslím, že to byl v mnoha ohledech propadák. Jinak ale ano, ČR má jednoznačně v čem navazovat. Československo napříč Afrikou vybudovalo solidní pověst, navíc máme tu výhodu, že si s sebou netáhneme imperiální nebo koloniální minulost. Na to Afričané hodně slyší, můžeme to nyní pozorovat v případě jakéhosi všeobecného odporu západní Afriky k Francouzům. U Ameriky je to podobné. Je to s podivem, ale Afričané západním mocnostem skutečně nemohou zapomenout svržení Kaddáfího. Česká republika tuto zátěž nemá, což jí může dost pomoct. Tedy, být to na mně, nerestartoval bych, navázal bych. A jakkoliv to bude složité, snažil bych se oprostit od toho, abychom Afričany poučovali a kladli jim lidskoprávní podmínky spolupráce. Neuspěl v tom Obama, neuspějeme ani my, a navíc prohrajeme s Ruskem.“