Velvyslanec Landovský pro Blesk: O válce a NATO, ale i o dětech a jejich hrdinovi a životu diplomata
„Bylo načase,“ komentoval v Bruselu pro Blesk Zprávy návštěvu šéfa NATO Jense Stoltenberga na Ukrajině Jakub Landovský. Český velvyslanec při Severoatlantické Alianci dále upozorňuje, že se obranná organizace „nerozpíná“, jak tvrdí Rusko, státy do ní vstupují dobrovolně. Když začal pro NATO pracovat, popisuje to jako období klidu. To se změnilo například zjištěním, že za výbuchy ve Vrběticích stáli Rusové. „Já jsem brífoval Severoatlantickou radu a pamatuji si, že by bylo slyšet spadnout špendlík, když jsme o této věci mluvili.“
Jak hodnotíte páteční návštěvu generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga v Kyjevě?
Bylo načase. Generální tajemník Aliance navštívil Kyjev a vyslal jasný signál, že bude podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak bude potřeba. A přinesl i konkrétní přísliby dlouhodobé pomoci v oblasti neletálního materiálu a dlouhodobého financování této podpory.
Zároveň se vyjádřil k otázce aspirací Ukrajiny na budoucí členství v Severoatlantické alianci. Potvrdil, že Ukrajina patří do evropské rodiny států a v budoucnu do Evropské unie i do NATO. Cesta k tomu bude samozřejmě ještě dlouhá, pokud bude třeba zvítězit v konfliktu, který právě probíhá, ale vyjádřil se v tom ohledu jasně. Problém může být jasné datum dalších kroků. Souvisí to i s tím, jak bude vypadat summit ve Vilniusu a účast pana prezidenta Zelenského na něm.
Co můžeme čekat od návštěvy pana prezidenta Petra Pavla na Ukrajině? Třeba i v souvislosti s možným rozšiřováním směrem tam.
Pan prezident Pavel je další významný státník, který přijíždí na schůzku s panem prezidentem Zelenským a otázky vojenské pomoci i případné budoucnosti Ukrajiny budou zachovány. A tady je třeba říct jednu základní věc. Rusko často tvrdí, že se NATO nějak rozpíná a rozšiřuje. Musíme si uvědomit, že každá z těch zemí, které usilují o členství v Severoatlantické alianci, tak činí naprosto dobrovolně.
Takže není pravda, že by se aliance šířila směrem na východ, spíše některé východní země se vlastním rozhodnutím posouvají směrem na západ, protože ta bezpečnostní garance článku pět a obranný charakter aliance jsou něco, co jim bezpečnostně vyhovuje. Posledním takovým přírůstkem je Finsko. Doufejme, že to dobře dopadne i se Švédskem, a to v nějaké dohledné době. Ale k tomu, aby se tak stalo, tak v demokraciích je třeba rozhodnutí těch konkrétních zemí, a to nejenom rozhodnutí národní, ale i rozhodnutí na úrovni aliance, rozhodnutí všech 31 spojenců, to vyžaduje velkou dávku diplomatického úsilí a konsenzu.
V rámci NATO byly Vrbětice pro Česko velkou změnou
Jako velvyslanec ČR při NATO působíte od roku 2019. Jak se Aliance za tu dobu, kdy v ní působíte, změnila?
Ve zpětném zrcátku se to jevilo jako období maximálního klidu, možná klidu před bouří. Tenkrát se psalo o nějakém úniku informací ze stálé delegace, to byla první věc, kterou jsme řešili. Začal jsem úřadovat v oblasti ochrany našich informací, měl jsem štěstí na spolupracovníky, kteří mě prvním rokem protáhli, ten potom vrcholil schůzkou lídrů, summitem v Londýně, na který zvala britská královna. To byla taková ještě krásná událost v krásných časech.
Pak to začalo jít poměrně rychle z kopce. Pro Alianci to byl delší proces, který se datuje od roku 2014, od invaze na Krym. Pro Česko byly velkou změnou Vrbětice, když se zjistilo, že za výbuch, při kterém zahynuli dva čeští občané, odpovídají ruské tajné služby. To byla veliká věc, tenkrát to byla událost prvního řádu i pro Severoatlantickou alianci. Já jsem brífoval Severoatlantickou radu a pamatuji si, že by bylo slyšet spadnout špendlík, když jsme o této věci mluvili. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká válka, při které budou umírat desetitisíce ukrajinských lidí vinou ruské agrese.
V dobách klidných se většinou Aliance scházela na svém velkém summitu jednou za dva roky, zhodnotila misi v Afghánistánu. Já jsem měl za své období ve funkci asi pět summitů, což je veliké číslo, bylo to obrovské množství schůzek. V té práci se skutečně nezastavíte. Ale máte dobrý pocit z toho, že pokud ji děláte dobře a vydrží alianční jednota, tak opravdu můžete ovlivnit věci týkající se bezpečnosti všech členských zemí.
Vybavujete si první den ruské invaze na Ukrajinu?
Samozřejmě 24. únor loňského roku byl nejklíčovější, vypukla válka, všichni jsme se vzbudili do velice temného rána. Okamžitě jsme žhavili telefonní dráty s Prahou, abychom obdrželi první instrukce. Dlužno říci, že na rozdíl od roku 2014, kdy se Aliance nemohla dohodnout na tom, co se děje, tak v roce 2022 bylo absolutně jasné, že Rusko napadlo Ukrajinu.
Už v ten moment jsme začali přemýšlet, co konkrétně je třeba ihned uvést do provozu, a to byla opatření, která měla zabránit, aby se konflikt šířil někam mimo Ukrajinu. Věci, které se týkaly zvýšené pozornosti k tomu, co se děje, sběru informací. A pak začala samozřejmě celá spojenecká pomoc Ukrajině.
Co od NATO můžeme čekat v budoucnu?
V současnosti je nejpodstatnější to, o čem rozhodl summit v Madridu, a sice že aliance výrazně posílí počet vojáků, kteří jsou připraveni ji chránit. Zejména na východě, zejména proti ruské hrozbě, ale samozřejmě i proti hrozbě terorismu. A to číslo, které si musíme zapamatovat, je tři sta tisíc vojáků do třiceti dní. To je obrovská síla za velmi krátký čas.
Navíc z toho prvních sto tisíc vojáků je připraveno chránit NATO v pohotovosti nula až deset dní. K tomu ale potřebujeme obrovské množství dalších kroků, mnohem těžší je potom zajistit všem těm vojákům vybavení, munici, zajistit jim kvalitní spojení, zajistit infrastrukturu, která jim umožní ochranu aliančního území. To jsou naše úkoly pro summit ve Vilniusu.
Poprvé od konce studené války tyto síly přesně vědí, kde budou působit, jsou prolinkovány s geografickým prostorem, každý voják, každá jednotka teď bude vědět, že je jeho místo působení v Litvě, nebo třeba v Maďarsku, Chorvatsku. Budou připraveni se tam rychle přesunout, budou už dobře znát místo svého budoucího působení v rámci úkolů kolektivní obrany.
Dopadlo to i na obrannou politiku Česka…
Česká republika ukazuje, že je výborný spojenec. Přispěchali jsme na pomoc s řešením toho, kdo bude vedoucím národem na Slovensku v jednotce předsunuté vojenské přítomnosti NATO. Vede ji Česká republika, a přitom jsme dokázali udržet naše příspěvky na Baltu, v Litvě a Lotyšsku. To jsou podle mě takové hlavní tři linie kromě toho probíhají cvičení…
Ale hlavně se změní také to, že i naše národní obrana bude muset být lépe zafinancovaná. K tomu slouží 2 % HDP, která česká vláda přislíbila dát na obranu v roce 2024. Tato 2 % nejsou strop finanční náročnosti, ale pouze podlaha, pouze spodní linie. Určitě se můžeme těšit i na rozvoj naší infrastruktury, budování skladů zásob munice. Aby za tím číslem a za tím pohotovostním systémem byla schopnost dlouhodobě vést nějakou operaci kolektivní obrany, aby tam byla veškerá připravenost.
Peníze našich daňových poplatníků budou více směřovat přímo do České republiky, na naše území, přímo k naší obraně, přičemž naše kolektivní povinnosti budou naplněné tím, že pomůžeme druhým, například Slovákům nebo Litvě a Lotyšsku. A to tak, že tam pojedou naši vojáci, pokud se situace zhorší. My sice nejsme takzvaným frontovým státem, který by přímo sousedil s případným ohniskem konfliktu, ale když se podíváte na současnou situaci, mezi námi a Ukrajinou, kterou napadlo Rusko, je pouze Slovensko.
Děti se tomu snaží porozumět. Za hrdinu si ve škole vybrali Zelenského
Jak pomáhá Česká republika a vy osobně Ukrajině?
Domnívám se, že Česká republika byla úplně první, kdo začal dodávat těžké zbraně na Ukrajinu. To bylo důležité, protože to přimělo ostatní, aby také rozhodli o tom samém. NATO dodává neletální materiál, palivo, prostředky pro odminování, ochranné prostředky, zdravotnické prostředky. A naše rodina se úplně na začátku se složila na něco, o čem jsem věděl, že to Ukrajinci potřebují, byl to základní lehký dron, ze kterého se dá dobře pozorovat. Můj dobrý kamarád a náš svatební svědek, předseda Ukrajinské iniciativy Bohdan Rajčinec, zajistil jeho dopravu, dokonce osobně. Dostali jsme nějaké fotky, a to je tedy drobný příspěvek, který jsme třeba dali my.
Vážím si toho, že Češi v sobě dokázali najít dost odvahy, aby nezůstali lhostejní. Na počátku konfliktu určitě výrazně přispěli a vybrali docela dost peněz na okamžitou pomoc. Podle mě se vždycky v těžkých dobách ukázalo, zda myslíte jenom na sebe, anebo dokážete myslet na druhé, a český národ v tomto neselhal.
V Bruselu žijete s rodinou. Bavíte se o NATO doma?
Určitě. Mám poměrně malé děti – Maxíkovi je teprve osm let, a nejstaršímu synovi Alexandrovi je dvanáct a mezi nimi je holčička Pepinka. Pořád se tím dětským způsobem ptají, kdo je silnější na Ukrajině nebo jak vypadá armáda Spojených států. Koukají na to jako na něco, co se na ně valí ze všech koutů, a snaží se tomu porozumět.
Úplně na začátku přišli ze školy a přinesli pokárání od paní učitelky, protože si jako hrdinu vybrali prezidenta Zelenského. Tenkrát byla atmosféra ještě rozjitřená a všichni se na Západě báli říct, že je Zelenský hrdina, možná do té školy chodili nějací Rusové nebo Číňané. Ale já jsem jim říkal ne, vždyť to je vaše volba, jestli si za ní stojíte a já věřím, že ano, tak se za ni vůbec nemusíte stydět, máte právo se rozhodnout a nikdo vám nemusí diktovat, co si máte o té věci myslet.
„V době studené války Spojené státy a jejich spojenci v mnohém překonaly Sovětský svaz. Dnes, tváří v tvář NATO a EU, nemá Rusko šanci. Musíme však zůstat jednotní,“ řekla na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová.
Rusko podle ní v loňském roce utratilo na zbrojní výdaje více než celá Evropská unie, utrácí na armádu více než na zdravotnictví, vzdělávání či sociální služby. „Připravuje se na dlouhotrvající agresi. Neutrácíte tolik na vojenské vybavení, kdybyste ho nechtěli používat,“ dodala v debatě věnované nadcházejícímu summitu NATO, který se bude konat 24. a 25. června v Haagu.
Slovenská policie na pokyn úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) provedla razie patrně v souvislosti s darováním vojenského materiálu bránící se Ukrajině. Podle slovenských médií kriminalisté zadrželi bývalého šéfa jedné ze slovenských zbrojovek a chtěli zadržet také exministra obrany Jaroslava Nadě, který je ale na dovolené v Kanadě.
Podle portálu Aktuality.sk se EPPO zabývá slovenským nákupem a následným darováním munice na Ukrajinu, která se od února 2022 brání ruské vojenské invazi. Slovensku část jeho vojenské pomoci věnované sousední zemi proplatila EU.
„Čekal jsem takovéto divadýlko už několik měsíců. Potřebují překrývat svou neschopnost, ožebračování občanů a zlodějiny, tak hledají témata,“ komentoval Naď policejní akci. Dodal, že do vlasti se vrátí v závěru června a bude vyšetřovatelům k dispozici.
Počet obětí ruského útoku na Kyjev z noci na úterý vzrostl na 26, píše Ukrajinska pravda poté, co záchranáři z trosek vyprostili další mrtvá těla.
Ale to souvisí s tím, že v západní Evropě platilo, že pokud budeme o jiných mluvit dobře, budeme s nimi obchodovat, zajistíme si mír. Nyní se však ukazuje, že rozhodnutí o míru nemusí být jenom na nás. Může být také na tom, kdo se rozhodne rozpoutat na válku. Rusko ukázalo velké vystřízlivění.
Jak se vám líbí Brusel?
Nám se tu líbí. Je tu určitě horší počasí než v České republice. O tom jsem s dětmi vždy diskutoval a ony říkaly, že tady pořád prší nebo je šedo. Jako by někdo zapomněl vyrendrovat oblohu, protože hodně hrají počítačové hry a vědí, že třeba v Mindcraftu ta obloha skoro chybí. Jsou tady skvělé školy, velmi živá mezinárodní komunita, protože tu sídlí spousta institucí.
My žijeme na okraji Bruselu, abychom to měli blíž do práce. Nachází se tam rezidence českého velvyslance při NATO, kterou koupil náš první velvyslanec, legenda české diplomacie Karel Kovanda. Máme tam zahrádku, kde pěstujeme zeleninu, měli jsme tam králíka, kterého snědla liška. My jsme spokojení všude a mě těší, že moje rodina je připravená mě následovat. Moje žena je v tomto úplně skvělá a sžila se v tuto chvíli s rolí manželky diplomata.
