Zaorálek po 25 letech končí: Šéfoval Sněmovně, byl dvakrát ministrem, teď půjde učit
Do Parlamentu se dostal už v roce 1990, pak z něj zase odešel, aby se mohl o šest let později vrátit. Tečku za jeho politickým angažmá ale udělal volební debakl ČSSD v letošních volbách. Blesk se tak ptal odcházejícího ministra kultury Lubomíra Zaorálka (65, ČSSD) na jeho plány do budoucna.
Jaké to je odcházet po 25 letech z vysoké politiky?
Připadá mi, že je to přirozené. Pětadvacet let v politice je daleko víc, než jsem zamýšlel, když jsem do ní vstupoval. Domníval jsem se totiž, že si tam odskočím jen na chvilku. A vlastně jsem v průběhu té doby uvažoval dvakrát o tom, že v politice skončím, protože jsem měl pocit, že bych měl začít dělat ještě něco jiného. Ale vždycky mě stáhl předvolební vír zpátky a kolegové mě přesvědčili, že zrovna tyhle volby jsou důležité (smích, pozn. aut.).
Jste spokojený s tím, co jste za ta léta udělal?
Myslím, že jsem odvedl poměrně hodně práce. Důležité pro mě je, že jsem se dostal do vlády, protože to je přece jenom něco, co dává té práci smysl. Ať už to bylo na ministerstvu zahraničí nebo na kultuře.
Strávil jste léta na resortu zahraničí, ale pak jste přešel na kulturu. Kde se vám pracovalo lépe?
Je pravda, že jsem se dlouhá léta připravoval na zahraniční politiku...
...taky se o vás vždycky mluvilo, že jste jediný, kdo z Lidového domu čte zahraniční tisk.
Ano, tomu se vždycky všichni smáli. Zahraničí jsem se věnoval a přitahovalo mě to už od začátku, co jsem přišel do Sněmovny. Tehdy za mnou přišli lidé z vedení klubu, podívali se, co mám za sebou, a řekli: ty budeš dělat zahraniční politiku. Tak jsem se tomu začal věnovat a v zahraničním výboru jsem zůstal léta. Připravoval jsem se, že bych mohl vstoupit do Černínského paláce. Někteří se smáli a tvrdili mi, že se připravuji na něco, co se nikdy nestane.
Nakonec se vám to podařilo.
V Sobotkově vládě se mi to podařilo i po původních třenicích s Hradem. I tehdy bylo jednání s Milošem Zemanem komplikované. Nebylo to jisté do poslední chvíle, a Bohuslav Sobotka mi navrhoval dokonce i něco jiného, protože si myslel, se přes prezidenta nedostaneme. Já ale nic jiného nechtěl, byl jsem urputný a vyplatilo se.
Dá se to nějak srovnat s tím, co se děje ohledně jmenování pana Lipavského?
To se těžko porovnává s tím, co se děje teď. My jsme s prezidentem Zemanem měli za sebou v něčem docela bouřlivé střety a tehdy se mohl obávat, že budou pokračovat. A to je opravdu na pováženou, kdybychom se před očima veřejnosti hádali. Mezi čtyřma očima jsme si říkali, že něco nevidíme stejně, ale na obou stranách byla snaha neeskalovat to.
Nová vláda? Měli by dostat šanci
Myslíte si, že pan Jan Lipavský bude šéfem české diplomacie?
Já nevím, o co tam jde, ale je to v rukou prezidenta a pana (Petra) Fialy. Oni musí najít dohodu. Je stokrát možné opakovat prezidentovi, že by to měl podepsat, ale on má svůj názor, tak se musí jednat. Nemyslím si, že by v této chvíli ústavní žaloby byly řešením. Premiér teď bude prezidenta potřebovat na všechno možné, ale začít válkou není dobré. (Rozhovor vznikl ještě předtím, než Petr Fiala oznámil, že Miloš Zeman jmenuje vládu i s Janem Lipavským, pozn. red.)
A zvládne pirátský kandidát řídit ministerstvo zahraničí?
U vlády, která nastupuje, bude potřeba, aby měla důvěru lidí. Protože musíme zvládnout všechny krize ve společnosti, a jak vidíme, tak se daří lépe zemím, jejichž vlády tu důvěru lidí mají. Vím, že s novou vládou je spojována určitá naděje a mně to připadá, že by k tomu člověk neměl říkat nějaké své názory, protože by měli dostat šanci.
Ministrem vlád jste byl s pauzou dvě volební období. Jak vás to ovlivnilo?
Čtyři roky na rezortu zahraničí pro mě byly nesmírně zajímavé. Ale ačkoliv jsem se nepřipravoval na to řídit kulturu, tak to bylo zajímavé i tady. Ta oblast mi ale byla blízká vždycky, protože se to se zahraniční politikou v něčem spojuje.
Jak?
V případě Česka to platí dvojnásob, že to, co můžeme nejvíc nabídnout světu, je právě kultura – česká hudba, literatura, film a další věci jsou naše největší aktiva. Kultura je podle mě vždy to nejzajímavější na každé zemi.
Jaká je teď vlastně nálada v sídle vaší strany?
To, že jsme se nedostali do Parlamentu, je historický úder a není lehké se z toho vzpamatovat. Je to otřes. Není zas moc času na to, abychom zpytovali svědomí. Čekají nás další volby v příštím roce a je potřeba začít něco dělat. Musíme připravit co nejvíc kandidátek.
A přežije ČSSD?
Strana má šanci přežít, pokud bude mít velkou základnu a pevné zázemí. Jsem rád, že se poměrně rychle konal sjezd a doufám, že nové vedení začne zespoda vymýšlet novou sociální demokracii.
Zaorálek: Jsem součástí ČSSD, která byla poražena
Čím to je, že se levicovým stranám přestává dařit?
Myslím si, že to přebilo něco, co se stalo strašně silné ve východní části. Potom, co jsme směřovali do Evropy a měli jsme to za cíl, tak najednou máme pocit, že nás Evropa převálcovala a konzervativní obrat, kterého jsme svědky, jako kdyby znamenal, že důležitější je hledání své vlastní identity a definovat, co jsme my sami mimo Evropu. To platí pro všechny postkomunistické země.
Proč jste nekandidoval do vedení strany?
Protože jsem součástí obrazu té sociální demokracie, která byla poražena.
Jaká je nyní vaše budoucnost? Už jste oznámil, že půjdete do akademické sféry, tak kam to bude?
Na tom pracuji, ale to přijde asi někdy v únoru a spíš to bude v Praze, protože už vím a snad mohu říct, že nějakou výuku bych měl mít na filozofické fakultě na katedře politologie, ale ještě jednám o dalších úvazcích, které zatím nemám dojednány.
Co budete přednášet?
Mám určitou představu. Samozřejmě, že to navazuje na to, co jsem měl možnost dělat na ministerstvu zahraničí. Možná bych měl co říct i studentům. Tak to zkusím.
Neláká vás kandidatura do Senátu?
Připomínám, že jsem ve Sněmovně strávil 25 let a tam jsem si zkusil úplně všechno, co jsem mohl. Takže Senát mě neláká.
Zvolené nové vedení
Po říjnovém volebním výprasku na post šéfa ČSSD rezignoval Jan Hamáček (43). Strana proto svolala mimořádný on-line sjezd, na kterém si zvolila jeho nástupce. A tím se stal starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda (46). Ten je známý třeba jako nominant na ministra kultury, kterého „zazdil“ prezident Miloš Zeman (77).
Šmarda hned v prvním kole porazil svou protikandidátku a končící ministryni práce Janu Maláčovou (40). A kdo se s ním pokusí sociální demokracii zvednout z popela? Například pardubický hejtman Martin Netolický (39) či exministr zahraničí Tomáš Petříček (40). Oba totiž byli zvoleni za místopředsedy.
Pan Zaorálek byl skvělý učitel před 25 lety. Určitě bude, až s politikou praští.