Zemřel Milouš Jakeš (†97). Komunistický pohlavár dožíval v ústraní, pohřbili ho tajně

Jako mladík z chudé rodiny začal v patnácti letech pracovat jako montér v Baťových závodech ve Zlíně - samozřejmě ještě před tím, než ho pak jeho komunističtí kolegové přejmenovali na Gottwaldov. Ve dvaadvaceti absolvoval s vyznamenáním Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou a rovnou po škole vstoupil do KSČ, kde se hned stal funkcionářem Československého svazu mládeže.

Komunistická kariéra se mu rýsovala v národních výborech, předsedou jednotného národního výboru (funkce, která nahradila starosty - předsedové však nebyli demokraticky volení - pozn. red.) byl pak ve svých osmadvaceti právě v Gottwaldově. To bylo dva roky poté, co už komunisté v Česku převzali moc.

Z chudého montéra komunistickým pohlavárem

Jako správný komunista Jakeš vystudoval v Moskvě Vysokou stranickou školu při ÚV KSSS. Tam získal titul doktora sociálně-politických věd RSDr. Ten pak na tzv. vokovické Sorboně dostávali za minulého režimu jen ti nejvěrnější komunističtí funkcionáři. Dnes se za tento doktorský titul někteří politici stydí a tají ho. Ve společnosti se mu posměšně podle zkratky říká „rozhodnutím strany doktor“.

Jakeš (97) má po návratu z LDN vážné potíže. „Jsem nemocný,“ tvrdí bývalý papaláš KSČ

S takovým ryze komunistickým titulem mohl Jakeš zasednout v nejvyšším orgánu KSČ - v ústředním výboru. Chvilku dělal jen referenta v oddělení paliv a energetiky, pak ho ale přeřadili do oddělení státních orgánů. V jednačtyřiceti už byl prvním náměstkem předsedy Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství. Za tři roky už byl náměstkem ministra vnitra.

Při událostech pražského jara, kdy začalo docházet k politickému uvolňování, Jakeše zvolili do čela Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Tenkrát zároveň schválili program „socialismus s lidskou tváří“. Jakeš se v té době dokonce podílel na přípravě zákona o lidských právech a svobodách. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy však podepsal souhlas s okupací. Osobně však prý vstup vojsk považoval za porážku českého národa.

Jakeš ve straně pak za normalizace kontroloval třeba placení členských příspěvků nebo rozhodoval o přijetí bývalých členů. V ÚV dělal tajemníka pro oblast zemědělství a potravinářství, v předsednictvu se pak přeorientoval na ekonomiku.

Hlavou šíření komunistické ideologie se Miloš Jakeš stal dva roky před sametovou revolucí. Tenkrát mu funkci generálního tajemníka ústředního výboru KSČ přenechal Gustav Husák, protože sám zamířil do prezidentského křesla. Týden po zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989, kdy na demonstracích zaznívalo „Jakeše do koše“, rezignoval.

Posměch za „milou holku Zagorovou“

Paradoxně právě Jakeš pak pomohl socialismus oslabit svým známým projevem na Červeném Hrádku. Jeho vystoupení na schůzi stranických funkcionářů pár měsíců před sametovou revolucí původně nemělo být veřejné, nakonec se dostalo do vysílání Rádia Svobodná Evropa a Jakeš se kvůli němu stal terčem posměchu. To zejména za přeřeky a zvláštní slovní obraty.

„Vždyť ty umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. No já dostávám jednou ročně výpis těch umělců, seznam těch umělců, který dostávají nad těch sto tisíc korun platu, tedy vydělaj si nad sto tisíc korun,“ kritizoval Jakeš v projevu umělce, kteří podepsali petici Několik vět.

Premium

Jakešova „hodná holka“ Zagorová: Řeknu vám, co se mnou provedli v Bartolomějské!

„No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok. Ti náhodou neprotestovali, ale mnozí z těch, kteří se takhle dobře mají, protestovali,“ zní dnes už legendární hlášky.

Za prodej záznamu chtěl honorář

„Základní je, že to nebyl projev. Dostal jsem desítky dotazů, tak jsem odpovídal. Jinak bych se třeba ani k paní Zagorové nedostal,“ bránil se později Jakeš v rozhovoru pro TV Barrandov. Z řeči, kterou Jakeš pronesl, nebylo podle něj nic připravené.

V roce 2009 se Jakeš svěřil časopisu Týden. „Vždycky musí pustit ten přeřek, kdy jsem místo brojler řekl bojler. Prostě ze mě dělají blbečka,“ posteskl si.

Přiznal také, že mu vadí, jak se jeho projev mezi lidmi šíří na cédéčku, z čehož on nic nemá: „Při každém výročí to pustí a věnují tomu dvě hodiny, aby to celé odvysílali a poštěstili tím lid.“ Za nahrávku, která se běžně prodává, chtěl Jakeš nakonec vyinkasovat honorář. V rozhovoru tenkrát řekl, že chce o pomoc požádat vnučku právničku.

Trápily ho zápaly plic, nikdy nekouřil

Jakeše v posledních letech trápily zápaly plic. Jinak byl ale i ve věku, blížícím se spíše ke stovce než k devadesátce, velmi vitální. „Nekouřit, nepít. V tomhle já jsem, bych řekl, takovej, nikdy jsem po tom netoužil. Ne, že by mi to někdo zakazoval. Já třeba neměl v ústech za svůj život cigaretu,“ popisoval svůj recept na dlouhověkost. 

V léčebně dlouhodobě nemocných skončil loni v létě v den svých narozenin. Z Jakešova dejvického bytu ho tam odvezl do »eldéenky« v Roztokách u Prahy jeho mladší syn Lubomír. Na místě se někdejšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ zřejmě dostalo péče, kterou potřeboval. Podle informací Blesku ho totiž hned další den propustili a byl tam jen na doléčení. „Jeho synové teď hledají ošetřovatelku,“ prozradil tenkrát Blesku zdroj blízký rodině a naznačil tak, že je dlouhodobým záměrem, aby byl Jakeš doma a se svými.

S důchodem 17700 není lehké žít: Co prozradil Milouš Jakeš v rozhovoru pro Blesk?

Na konci roku se ale na LDNku vrátil. Podle zdroje deníku ze špitálu si tu poležel zhruba tři týdny a pak za ním domů docházela pečovatelka. V posledních měsících se mu zhoršoval zrak i sluch. Bývalý komunistický pohlavár, který vždy přisuzoval svůj dobrý stav zálibě v rychlé chůzi, byl prý podle zdroje z jeho okolí dokonce nucen pohybovat se s chodítkem.

Reportéři Blesku Jakeše v jeho dejvickém bytě navštívili v únoru. Ve dveřích se jim zjevil uplně jiný Jakeš, než jakého si všichni pamatují. Slabým hlasem přiznal, že je nemocný.

„Jakeš naznačil, že nechce být fotografován, a jeho přání jsme respektovali. Bylo také vidět, že skoro stoletý muž je hodně unavený a zesláblý. Ještě nedávno s naprosto jasnou hlavou obhajoval své komunistické ideje, ale nyní se rozloučil se špatnou artikulací a zavřel dveře,“ popsal reportér.

Po srážce s autem skončil s modřinami

Před třemi lety ho právě v pražských Dejvicích srazilo auto. „Stalo se to ráno, když jsem šel na tramvaj. Já chtěl přejít na druhou stranu. Šel jsem po přechodu, kudy chodívám na tramvaj. A vtom do mě prostě zezadu bouchlo auto,“ popsal tenkrát Blesku.

Srazila ho slečna, která se omlouvala a zavolala sanitku. Prý komunistického papaláše zřejmě ani nepoznala. Ten kupodivu vyvázl jen s modřinami a zlomeným nosem. „Stál jsem, tekla mi hodně krev z nosu. Tak jsem sháněl papírové kapesníky. Věděl jsem, že ležím na zemi a že mi teče krev. Tak jsem vstal normálně a říkal jsem jí, aby nikam nevolali, že půjdu normálně domů,“ popsal.

Pečky mu odebraly čestné občanství

Město Pečky na Kolínsku Jakešovi před dvěma lety odebralo čestné občanství. „Nikdy není pozdě vyrovnávat se se zločinnou organizací, která potlačovala lidská práva a demokratický systém. S návrhem jsem přišla já,“ řekla starostka Peček Alena Švejnohová (Naše Pečky). Podle ní se ukázalo, že první polistopadový starosta o skutečnosti, že má Jakeš čestné občanství, nevěděl. Bývalý politik ho podle starostky získal v roce 1972.

„Když jsem to zjistila, tak jsem chtěla navrhnout jeho odebrání, protože si myslím, že to tak je správně,“ řekla Švejnohová. S návrhem nesouhlasili zastupitelé KSČM. „Měli jsme tady takovou lehkou výměnu názorů o zákoně o protiprávnosti komunistického režimu,“ řekla Švejnohová.

Na oslavách Prvního máje se vítal se Semelovou

Na veřejnosti se výrazněji ukázal naposledy vloni při oslavách Prvního máje jako Svátku práce. Místo na pražském Výstavišti se komunisté sešli na náměstí Jiřího z Poděbrad. Místo změnili kvůli rekonstrukci Křižíkovy fontány, která je tradičním místem jejich setkání. S ohledem na menší prostor byl i skromnější doprovodný program.

Česko je plné obřích fotek Horákové. Filipa drtí i kvůli Babišovi, komunista se kroutí

Společně s někdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ Jakešem se setkání tehdy zúčastníly zhruba tři až čtyři stovky lidí. Akci tenkrát komunisté spojili s představením kandidátů do evropských voleb. Na řečníky pískali a křičeli protikomunističtí demonstranti, kteří se shromáždili několik metrů za pódiem.

Ze setkání také pochází známá fotografie, na které se Jakeš vroucně objímá s komunistkou Martou Semelovou, která je v politice stále aktivní. Komunistických setkání se účastnil pravidelně. Byl přesvědčený, že sametovou revoluci zosnovala ruská rozvědka, když chtěla svrhnout stranické vedení, ale místo toho „zničila socialismus“.

Stíhání kvůli střelbě na hranicích

Český policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) loni v listopadu zahájil kromě Jakeše i stíhání někdejšího československého komunistického premiéra Lubomíra Štrougala a exministra vnitra Vratislava Vajnara kvůli střílení na československých hranicích.

Kriminalisté tvrdí, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit čseskoslovenské hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. Současný předseda KSČM Vojtěch Filip to označil jako náhradní politické téma opozice.