„Umírat v příkopu sirotky nenecháváme.“ 40 „dětí“ je hrozba, z Česka utečou, říká Hamáček

Autor: Jaroslav Šimáček - 
14. listopadu 2019
05:45

Kauza syrských sirotků je zpět. Ostré kritice čelí ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Za údajnou nechuť pomoci a odmítání přivézt do Česka 40 sirotků z Řecka. „Není to o tom, že bych odmítal pomoc malým dětem, ale podle toho, co my víme, tak tam žádné takové malé děti, které by byly v uvozovkách k dispozici, nejsou. A ten typický nezletilec je opravdu Afghánec, Pákistánec starší 14 let. A chlapec,“ varuje v rozhovoru pro Blesk Zprávy Hamáček, který promluvil i o tureckém vyhrožování či vánoční hrozbě pro Česko.

Pane vicepremiére, jak to bylo s výzvou řeckého ministra vnitra ohledně pomoci se 40 syrskými sirotky? Čelíte kritice, že jste nereagoval na jeho dopis adekvátně.

Jan Hamáček: Kauza údajných syrských sirotků není nová. A začala před více než rokem, kdy s tou iniciativou přišla paní europoslankyně Šojdrová. Z mojí strany v té věci proběhlo několik jednání jak s paní poslankyní, tak jejími kolegy.

Poté jsem se obrátil na tehdejší řeckou ministryni práce a sociálního zabezpečení Theano Fotiouovou, aby mi potvrdila informaci paní Šojdrové, že v Řecku je celá řada syrských sirotků. Požádal jsem o to, aby mi sdělila, zda jsou v Řecku syrští sirotci, syrské děti bez doprovodu mladší 10 let. Na ten dopis já jsem nikdy nedostal odpověď.

Nyní vám ale napsal řecký ministr vnitra Michalis Chryssochoidis a žádal převoz 40 sirotků do Česka.

Obrátil se na všechny ministry vnitra EU. Podle mých informací na tento dopis drtivá většina států nereagovala, protože byl chápán jako snaha Řecka znovu otevřít debatu o povinných relokacích, respektive o kvótách.

Já chci jasně říci, že nejsem žádné monstrum, které by odmítalo pomoci malým dětem bez doprovodu, které by byly v nějaké tíživé situaci. Nicméně podle všech informací, které máme, žádné takovéto děti se na řecké straně nenacházejí. Respektive pokud tam jsou, tak jsou součástí nějakého systému péče na řecké straně.

Jsou to chapci z Afghánistánu a Pákistánu, říká Hamáček

Řekové však tvrdí, že je třeba akutně řešit problém zhruba čtyř tisíc dětí bez doprovodu, které zkrátka nutně potřebují pomoci. 

Podle našich statistik je opravdu v Řecku přes 4000 nezletilých, tzn. mladších 18 let bez doprovodu, nicméně dvě třetiny z nich jsou Afghánci a Pákistánci, 93 procent z nich je starších 14 let a 94 procent z nich jsou chlapci. Ten typický nezletilý bez doprovodu je Afghánec nebo Pákistánec starší 14 let, což rozhodně nesplňuje definici malého syrského opuštěného sirotka.

Já jsem, abych tu debatu v ČR utnul, tak jsem připravil dopis pro pana ministra Chryssochoidise, kde ho žádám, pokud on tvrdí, že Řecko potřebuje pomoct, aby mi poslal konkrétní seznam 40 nezletilých tak, aby ČR mohla provést případné bezpečnostní prověrky nebo kontroly, aby se naše služby mohly podívat, kdo to je. Jsem přesvědčen, že pokud na ten dopis dostanu odpověď a nějaký seznam přijde, tak na tom seznamu budou náctiletí Afghánci a Pákistánci, což ale je z mého pohledu pro ČR velké bezpečnostní riziko.

V Česku se u pomoci „sirotkům“ hodně řeší právě jejich věk. Z vašeho pohledu tedy jde také především o to, kolik bude oněm „dětem“, zda to budou teenageři, nebo budou mladší?

Jsou tam dva problémy. Problém je to, zda ty děti budou právně volné. Ono se říká, že jsou to sirotci, ale ukazuje se, že ve většině jsou to nezletilí bez doprovodu, kteří někde nějakou rodinu mají. Otázka je, kde ji mají, jestli v Afghánistánu, Pákistánu nebo západní Evropě. Řecká strana je povinna provádět tzv. family tracing. To znamená vyhledat, zda mají, či nemají rodinu. Pokud tomu tak je, tak samozřejmě není možné je někam přesouvat.

U věku je současně otázka možnosti integrace těchto dětí do české komunity. Pokud by to byly opravdu malé děti - a byly by právně volné, tzn. že by bylo možné je sem přivést a nějakým způsobem je začít integrovat - tak já si myslím, že ta šance na integraci je vysoká. Pokud přivezeme 15letého Afghánce, který už má svoje návyky, tak tady velmi pravděpodobně ten člověk nezůstane a pokusí se dostat k nějaké své širší rodině, kterou pravděpodobně má někde v západní Evropě.

Video  Spor o syrské sirotky: Hamáček varuje před dovezením mladých Afghnců do Česka  - Jaroslav Šimáček, Blesk Zprávy / foto Reuters

U těchto starších „dětí“ tedy vidíte taková rizika jako velmi značná?

U těch 15letých jsou ta bezpečnostní rizika podstatně vyšší, navíc velmi často věk, který udávají, neodpovídá. Oni se dělají mladší, takže se může stát, že v takové skupině sem dorazí 18letí či 19letí. A já si netroufnu a myslím si, že nikdo z nás nechce, abychom tady přivezli takto rizikovou skupinu, která buď velmi rychle mizí z ČR směrem na západ, nebo tady, nedej bože, bude páchat nějaké nepřístojnosti.

Pokud se bavíme o Pákistáncích, tak já vůbec nechápu, proč Řecko navrhuje relokaci Pákistánců, když máme jako EU místní dohodu s Pákistánem. Oni místo toho, aby je nabízeli po Evropě, tak je mají vracet do země původu a ta smluvní základna tam je. Ten řecký dopis je do jisté míry i snahou Řecka problém, který mají, přehrát na státy EU a současně chci upozornit na to, že Řecko za poslední léta dostalo dvě miliardy eur na to, aby tu situaci vyřešilo. A tudíž jsem ten dopis chápal jako politickou snahu znovu otevřít debatu o povinných kvótách.

Česko má zkušenosti s pomocí i v konkrétním případě, když dorazila skupina křesťanů z Iráku. Ti však skončili v Německu. Podle vás by to bylo tedy i se „sirotky“ stejné a nebudou u nás chtít být?

Jsem přesvědčen o tom, že pokud by opravdu dorazilo 40 patnáctiletých občanů Afghánistánu a Pákistánu, tak v horizontu 14 dnů tady nezůstane ani jeden.

Vzkaz Kalouskovi

Tlak na vás vyvíjí i opozice. Nedávno vás interpeloval Miroslav Kalousek z TOP 09. „Pokládal bych za ostudné a hanebné, kdyby bohatá a bezpečná země, jakou je ČR, odmítla přijmout 40 dětí a postarat se o ně,“ uvedl ve Sněmovně, kde jste se k odpovědi nedostal, nebyl jste přítomen.  Jak byste mu takto zprostředkovaně odpověděl?

ČR by se samozřejmě zvládla postarat o 40 malých dětí, které jsou bez rodičů a trpí v nějakých uprchlických táborech, ale takovéto děti v Řecku prostě nejsou. A pokud tam jsou - a je jich velmi málo - tak už jsou v nějakých integračních programech.

Mimochodem pokud si vzpomenete na první iniciativu paní Šojdrové (přivést do ČR 50 syrských sirotků - pozn. red.), vydala se tehdy do Řecka, proběhlo tam jednání v uprchlickém centru a dovezla seznam 14 dětí, který mi předala. Na tom seznamu vidíte, že jde o tři občany Pákistánu a 5 Afghánců, jediní dva byli Syřani - sourozenci. A  když jsme se na ně konkrétně dotázali, tak nám bylo řečeno, že už jsou integrován v řeckém programu, chodí do školy a učí se řecky. I na tomhle konkrétním případě se ukazuje, že ta realita je jiná a není 40 malých dětí, které by byly naprosto bezprizorní.

Přesto dál čelíte kritice, otevřeným dopisům a výzvám, že konkrétně vy sám nekonáte. Ozvaly se třeba i Pražské matky a další iniciativy.

Ono by bylo dobré, aby ti, kteří mě teď plamenně vyzývají k činnosti, si něco nastudovali a nebo se alespoň zeptali ministerstva vnitra, popř. se podívali na data, které má Vysoký komisař OSN pro uprchlíky. Tam to všechno je. A nezneužívali toto téma ke získávání laciných politických bodů.

Já chápu, že politika je tvrdý boj, ale neměli bychom bojovat podpásově. Kdyby byla možnost pomoct malým dětem, tak jim pomůžeme. Já si nevezmu na zodpovědnost, že sem přivezeme 40 sedmnáctiletých Afghánců. Se všemi důsledky, co by to mohlo znamenat a s nulovým integračním potenciálem. I proto jsem se rozhodl ten dopis (řeckému ministrovi) napsat.

Otevřený dopis ve věci přijetí sirotků vám poslalo i na 500 stovek osobností - podepsáni jsou třeba Tomáš Halík, Jan Sokol, Jiřina Šiklová, řada historiků, teologů, akademiků. Česká migrační politika se dle nich dlouhodobě pohybuje „na samé hranici mezi humanitou a nehumánností“. Apelují na to, abychom nenechali válečné sirotky na ulici, když právě začíná zima… „Nerozumíme vaší nečinnosti v této věci. Každý den, kdy nečinně necháme tyto děti v zimě na ulici, tragicky ztrácíme zbytky lidství v nás,“ píší vám. Co říkáte na tuto výzvu? 

Já bych rozhodně nesouhlasil s tím, že je naše migrační politika nehumánní. Naše politika je taková, aby naše země zůstala bezpečná. A pokud se podíváme na to, jak migraci „zvládají“ některé jiné země, tak se ukazuje, že ta naše politika asi je správná.

Těm, kteří potřebují pomoct, pomáháme, to není o tom, že bychom každého odmítli, ale ty žádosti velmi pečlivě posuzujeme a navíc je tam soudní přezkum. Tzv. český systém má dostatek brzd a protivah, aby v případě, kdy by snad někdo měl pocit, že se ministerstvo vnitra chová nelidsky, tak to podlehlo soudnímu přezkumu.

Mohu vám dát seznam míst, kde jsme pomáhali, objemy peněz, které jsme tam poslali. Ale z našeho pohledu není možné otevřít hranice a říct, že vezmeme úplně každého. Případy západní Evropy ukazují, kam takováto příliš otevřená migrační politika vede. Mým úkolem je hájit bezpečnost občanů ČR. To děláme a budeme to dělat i do budoucna.

Na co signatáři upozorňují je ale také to, že situace v řeckých táborech je skutečně neutěšená a neúnosná - kritická je např. v naprosto přeplněném táboře Moria na ostrově Lesbos. Jak vnímáte tenhle problém?

Podle informací, které mám, nejsou v Morii nezletilí bez doprovodu. A pokud Řecko dostalo obrovské peníze - 2 miliardy - na to, aby tu situaci zvládlo, tak bych očekával, že ty peníze se objeví také v investicích do těch kapacit, kde ti lidé jsou. Já chápu, že pro řeckého ministra vnitra je jednodušší poslat dopis po Evropě, ať si je vezmeme, ale potom se ptám, proč jsme jim tam posílali ty peníze.

Váš ministr zahraničí z ČSSD Tomáš Petříček píše na facebooku: „Pokud v Řecku skutečně někde je 40 syrských dětí, které jsou válečnými sirotky, tak myslím, že by jim Česká republika mohla pomoct. Samozřejmě je potřeba brát v potaz, že máme premiéra, který slíbil nepřijmout ani jediného uprchlíka. Jsem přesvědčen, že útok na Jana Hamáčka je v tomto případě nefér.“ Šance, že Česko nějaké „sirotky“ přijme, tu tedy je?

Samozřejmě, pokud by se našli. Ale já si myslím, že se nenajdou. A že tu odpověď nedostanu, nebo dostanu seznam Afghánců a Pákistánců přes 15 let.

Znovu říkám: Nejsme monstra, která by odmítala pomoc těm nejpotřebnějším, jenom nechci, jak ti signatáři vedeni dobrými úmysly navrhují, udělat něco, co třeba i poškodí vztahy s našimi partnery na západě. Pokud ti nezletilí odsud utečou např. do Německa, tak já pak budu německému ministrovi vnitra vysvětlovat, že jsem mu tam dovezl 40 ilegálních migrantů. Nemůžu si dovolit ani to, že zde zopakují některé trestné činy, které zde proběhly v minulosti a naši veřejnost znepokojily. Skupina chlapců 15+ je z těchto důvodů velmi riziková.

Situace kolem 40 sirotků je emotivní i proto, že je Česku čas od času vyčítáno, že nepomáhá dostatečně, co se migrantů týče. Jsou vyslaní policisté a vynaložené peníze dost?

Děláme maximum a já když jsem objížděl třeba státy západního Balkánu, tak jsem slyšel jen slova chvály na naše policisty. Máme nejsilnější kontingent na makedonsko-řecké hranici, máme policisty v Srbsku, pomáhali jsme v Bosně a Hercegovině. I finančně. ČR dělá maximum, dávali jsme peníze společně s V4 na pomoc libyjské pohraniční stráži.

Opravdu děláme maximum a já chápu, že celý problém má obrovský emoční náboj. Z mého pohledu je ale velmi nefér používání termínu syrský sirotek. Chápu všechny ty signatáře. Kdybych nebyl ministr vnitra a neměl informace, které mám, tak bych to podepsal taky, protože bych měl pocit, že tady zlé ministerstvo vnitra nechává umírat syrské sirotky někde v příkopech. Což samozřejmě není pravda.

Premiér Babiš navrhoval pomoci v Sýrii. České centrum pro sirotky tam ale nevznikne, ukázalo se nedávno. Je tohle ten podle vás správný postup? Byl byste do budoucna pro takové projekty, byť tenhle nevyšel?

Stoprocentně. Pokud by se ukázala třeba možnost, jak za české peníze opravit školu v Sýrii, jak tam třeba pomoci s rekonstrukcí některých těch zcela zničených vesnic a měst, protože tam opravdu tak válka zanechala obrovské stopy, tak bych byl všemi deseti pro. To je ta cesta. Pokud pomůžeme na místě a ti lidé zjistí, že se tam dá žít, tak potom nebudou utíkat. 

K situaci kolem „sirotků“ dochází v poměrně vyhrocené době, kdy se řeší prohlubující se syrská krize vlivem tureckého postupu. Turecko varovalo, že bude vracet mj. i do zemí EU džihádisty evropského původu - vnímáte je jako hrozbu, jako bezpečnostní riziko i pro Česko?

Já doufám, že to zůstane jako vyjednávací taktika ze strany Turecka, které zatím všechny dohody, které s námi uzavřelo, plní. A nevidím důvod, abychom ničili důvěru, která v této oblasti byla vybudovaná. Nehovořím o tureckých aktivitách v severní Sýrii. Tam je dobře, že to ČR a de facto všechny státy EU to odsoudily. Ale v otázce migrace, případného přejímání migrantů zpět, v otázce péče o uprchlíky, kteří jsou na tureckém území, tam to všechno funguje.

Je to drsná vyjednávací taktika, ale taková občas mezinárodní politika je. Věřím, že to takhle zůstane. Pokud by se ale ukázalo, že to Turecko myslí vážně a začne ty lidi deportovat, tak nemám informace, že by se to týkalo kohokoliv, kdo má český pas. A očekávám, že by na to reagovaly ty země, které by byly osloveny Tureckem, že si mají převzít své občany. Jak jsem zaznamenal, tak celá řada zemí buď už tu věc řeší tím, že zpřísňuje některé své zákony, dokonce se hovoří o tom, že by v odůvodněných případech tohoto typu bylo možné odebrat státní občanství.

Očekávám, že cílové země udělají veškerá opatření, aby neohrozily bezpečnost. Pokud mám spekulovat o nejhorších variantách, ke kterým, věřím, že nedojde, tak my bychom potom požadovali po cílové zemi, aby nám okamžitě předala kompletní informace k tomu danému člověku tak, aby mohl být zaveden do systému našich bezpečnostních složek a abychom měli jistotu, že se takový člověk nedostane na naše území.

A na závěr - blíží se vánoční svátky. Chystá vaše ministerstvo nějaká konkrétní přísnější bezpečnostní opatření v souvislosti s ochranou např. vánočních trhů?

Stále platí první stupeň ohrožení terorismem a nemáme žádné informace, že by bylo třeba tu úroveň nebezpečí zvyšovat. Naše služby pracují tak, jak mají, ale samozřejmě jako každý rok bude probíhat zvýšená ochrana míst s vyšší koncentrací osob. Občané zase uvidí policisty v ulicích. Policisty vybavené v případě potřeby dlouhými zbraněmi. A pokud by se ukázalo, že na základě některých informací je třeba ta opatření zpřísnit, jsme na to připraveni. Máme na to zdroje i prostředky.

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Další videa
Články odjinud