Diakonie je v Česku docela známá, u vás je to ale trochu jinak…
„Jsme součástí velké rodiny Diakonie, která je jedním z největších nestátních poskytovatelů sociálních služeb a je to taky jednička ve specializovaném školství. Naše středisko má však výlučnou činnost. Jsme zaměřeni na humanitární pomoc.“
Komu je určena?
„V Česku lidem, které postihne povodeň. Ale věnujeme se i rozvojové spolupráci. Jde o pomoc v chudých zemích.“
Kde to je?
„Nejblíže na Ukrajině, kde spolupracujeme s organizací Otcův dům, starající se o sirotky, kterým poskytuje náhradní rodinnou péči. Provozuje i speciální školu, psychologické poradenství a pomoc rodinám s dětmi.“
A kde ještě?
„Na Blízkém východě pomáháme syrským rodinám, které uprchly před válkou. Jde o Jordánsko a Libanon, kam rodiny uprchly.“
Už tam jsou dlouho. Proč potřebují pomoc?
„Právě proto, že tam jsou tak dlouho. Těm nejchudším poskytujeme potravinovou pomoc. Jiné vzděláváme, aby si mohli najít práci a našli nový smysl života. Trápí je totiž ztráta jakékoliv perspektivy a budoucnosti.“
Zmiňujete Jordánsko a Libanon. Liší se forma pomoci v obou místech?
„Ano. V Jordánsku jsou oficiální uprchlické tábory, kdežto v Libanonu žijí rodiny roztroušeně a jsou na tom hůře.“
Proč?
„Nejčastěji totiž žijí na pronajatém pozemku, kde po nich Libanonci chtějí nájem. Vydělají sotva na nájem a my jim pomůžeme s obživou formou potravinových poukázek.“
A jak je to v Jordánsku?
„Tam lidé žijí v táborech, které zřizuje OSN a působí tam řada neziskovek. My doplňujeme mozaiku. Soustředíme se na to, aby tam nevyrůstala ztracená generace. Je potřeba dát lidem náplň času a vzdělat je, aby měli perspektivu. Pořádáme i aktivity pro děti. Třeba taneční kroužky. Teď jsme také v největším táboře v Zátarí stavěli dětské hřiště.“
Skutečně museli uprchnout?
„Jejich vesnice byly bombardovány. Takže jen s minimem věcí, které pobrali, přešli hory a nejkratší cestou přešli přes hranice. Dnes žijí třeba jen pět kilometrů od původního domova.“
Jak těm lidem konkrétně pomáháte?
„Poskytujeme jim potravinovou pomoc. Jde třeba jen o 80 dolarů na měsíc pro celou rodinu (1800 Kč). Díky tomu, že mají co jíst, se děti mohou vrátit do škol a dostat alespoň nějaké vzdělání, což třeba v Česku bereme jako samozřejmost.“
O kolik lidí jde a kolik jim posíláte peněz?
„Jde o přibližně 100 rodin měsíčně, celkově kolem 900 rodin za rok. Poctivě se počítá každá koruna a vše evidujeme. Dotace je asi 3,8 milionu korun za rok.“
Lidé v Česku se uprchlíků s jinou kulturou bojí…
„Nikdo si nepřeje, aby byla Evropa zaplavena lidmi z arabských zemí. Ono ani v této fázi nejsme a reálně to nehrozí. My se snažíme o reálnou pomoc lidem tam, kde jsou. V tom vidím naději.“
Proč pomáháte lidem na druhém konci světa, když by často potřebovali pomoci naši sousedé?
„I tohle nám je vyčítáno. Jenže my děláme obojí. Naše středisko vzniklo s myšlenkou sociální pomoci lidem tady v České republice a po revoluci nám hodně pomohly jiné organizace ze zahraničí. Třeba z Německa nám pomohli, aby tu vznikla tak široká síť služeb, kterou Diakonie zajišťuje. Naši práci děláme i kvůli tomu, abychom zase podobně pomohli v zemích, kde je to teď potřeba. Upřímně, naše země na tom není špatně. Nejchudší Čech není zdaleka tak chudý jako syrský uprchlík.“
Pomáhají i chudým farmářům
Kromě Ukrajiny, Libanonu či Jordánska působí organizace například v Kambodži nebo Myanmaru, bývalé Barmě. „Naše projekty jsou zaměřené na pomoc lidem, na které dopadla změna klimatu,“ říká ředitelka. Pomoc směřuje k chudým farmářům. „Jedna studie tvrdí, že klimatická změna – povodně, sucha, nepřízně počasí – nejvíce dopadá tři procenta lidí na světě, kteří jsou nejchudší. Přitom oni k té klimatické změně přispěli nejméně. Oni nelétají, necestují, nic si nekupují, aby to musely továrny vyrábět. To my si tu ničíme životní prostředí. Když je sucho, tak prostě otočíme kohoutek a voda teče. Tam když je sucho, tak ten člověk zemře nebo mu uschne zahrada, protože nemá kde tu vodu brát,“ vysvětluje ředitelka.
Organizace chce naučit 300 dětí ze záplavových oblastí, jak se chovat při povodních. Náklady na interaktivní vzdělávací program pro jedno dítě jsou 210 Kč. Celkem tedy potřebuje 65 tisíc korun. Pomoci můžete i vy. Chcete-li, svůj příspěvek zašlete na veřejný sbírkový účet: 2100691426/2010
Kontakt:
Diakonie ČCE – Středisko humanitární a rozvojové spolupráce
Adresa: Belgická 374/22, Praha 2, 120 00
Telefon: 242 487 827
e-mail: sekretariat@diakoniespolu.cz
web: www.diakoniespolu.cz
