Maláčová o politickém manželství: Žárlivost jde stranou, manžel vyšší ambice (zatím) nemá
Jsou v podstatě chráněným druhem. V české kotlině snad neexistuje politické manželství, kde by on i ona byli takto vysoce postavení. Jana Maláčová je ministryní práce a sociálních věcí za ČSSD, Aleš Chmelař poté, co odešel od Andreje Babiše z pozice státního tajemníka pro Evropskou unii, zastává funkci náměstka ministra zahraničí. Hvězda Maláčové září v rámci ČSSD navíc stále jasněji – má šanci být její místopředsedkyní, a tak se Chmelař drží politicky trochu v ústraní. Blesk Zprávy měly možnost nahlédnout manželům do soukromí přímo v jejich pražském bytě. Rozhovor vznikl mezi šálky kávy a řeč přišla na vstup obou do ČSSD i to, co vše musejí umět v manželství skloubit.
Do sociální demokracie Jana Maláčová vstoupila nezávisle na svém manželovi Aleši Chmelařovi. V té době se ještě ani neznali.
„V sociální demokracii jsem skoro 11 let, s Alešem jsme šest let. Do strany jsem vstupovala v červnu 2008. To bylo v době, kdy jsem žila v Praze,“ zalovila v paměti Maláčová.
„A ty jsi vstupoval,“ převzala roli moderátorky Maláčová směrem k manželovi.
„Já jsem nebydlel dlouho v České republice. Shodou okolností jsem se v roce 2008 rozhodl dát přihlášku, ale tu jsem nakonec neodeslal, protože jsem nevěděl, jak bych byl členem na dálku. Spíš to bylo jen o kontaktu s těmi lidmi a členem jsem se stal, až když jsem se vrátil do České republiky, což je od roku 2014,“ zavzpomínal na své úvahy vstoupit do strany Chmelař.
ČSSD jasná volba
Co je k angažování v politice vedlo? Maláčovou prý formovalo levicové prostředí, ve kterém vyrůstala, i studia na levicové škole ve Frankfurtu „To mě utvářelo, říkám tomu, že jsem dospěla a socializovala se v Německu, protože jsem přišla těsně po maturitě, neuměla jsem jazyk, který jsem se poměrně rychle naučila,“ při studiích přišly první pracovní nabídky v Německu. Česko nebylo ještě v Evropské unii, a tak Maláčová potřebovala pracovní povolení, a mohla si tak vydělat na studia. „Hodně jsme diskutovali, hodně jsme četli – to ve mně posilovalo to levicové myšlení,“ vzpomíná Maláčová.
Když se prý vrátila zpět do České republiky, byla překvapená, jak je to v naší zemi úplně jiné. „Velmi netolerantní k ostatním názorům, velmi vyhraněné, pravice versus levice, přičemž levice byla – to byla Topolánkova éra – to bylo… „sprosté slovo“ skočil do řeči Maláčové Chmelař.
„..opravdu velmi rozjitřená nálada – zažívala jsem situace, ze kterých jsem byla šokovaná, a tento sled událostí mě vedl k tomu, že jsem se začala politicky angažovat, proto jsem vstoupila do sociální demokracie,“ dokončila myšlenku současná ministryně.
„Já to mám založené na intelektuálních kořenech – od malička jsem velmi četl a dokážu to téměř datovat ke svým 13 letům, kdy jsem na sobě začal pozorovat levicové smýšlení,“ vzpomíná naopak na své politické „začátky“ Chmelař. Zásadní prý pro něj byly zkušenosti z různých sdružení, která se zabývala ochranou životního prostředí, kde dělal dobrovolníka a pak také pobyty a studia v zahraničí. „Ať už ve Francii, nebo Británii, kde mladí nebývají levicově smýšlející – v době Topolánkovy vlády tu panovala atmosféra ideologické ekonomie, která byla běžná pro 80. léta v Evropě, a my jsme byli ne úplně ve stejném cyklu, a to mě svým způsobem i provokovalo, protože jsem viděl v podstatě faktické nedostatky hospodářské politiky,“ vzpomíná Chmelař, pro kterého je prý důležitá humanistická tradice sociální demokracie.
Posměšky ve škole
Že si jako svou domovskou stranu vybrali sociální demokracii, prý ale Maláčové ani Chmelařovi nikdo příliš nevyčítal, ani se do nich kvůli tomu nestrefoval.
„Pohybujeme se mezi úspěšnými vzdělanými lidmi, kteří smýšlejí podobně levicově,“ nevzpomíná si na žádnou narážku na její politickou angažovanost Maláčová.
„U mě na střední škole a vůbec - devadesátá a nultá léta – ne, že by to byla úplně šikana - nějaká ideologická, ale byl jsem často sám ve třídě – nebo téměř sám s určitým typem názoru. Nebylo to úplně vždy jednoduché, někdy jsem měl spory s některými spolužáky v určitých věcech,“ vzpomíná přeci jen na drobné nepříjemnosti Chmelař.
Bylo to ale nakonec i politické smýšlení, které oba svedlo před lety dohromady.
„Jeden z důvodů, proč jsem se do Aleše zamilovala, je to, že podobně smýšlí, strašně se mi to líbí a myslím, že je to podobná profesní zkušenost a je v tom důležité i to, že jsme tak nějak postupně rostli, nezávisle na sobě zároveň - takže to vede k většímu porozumění,“ říká Maláčová na adresu svého manžela.
Role se otočily, Maláčová pochopila
Pracovní nasazení obou vedlo k jinému porozumění mezi oběma politiky. Až nyní, kdy je Maláčová ministryní a Chmelař „jen“ náměstkem, pochopila prý jeho někdejší nedochvilnost nebo horší komunikaci při řešení rodinných povinností.
„Když jsem pracovala na ministerstvu za paní ministryně Marksové, tak všichni představení slaďují program a rodinu a bylo to důležité – proto jsem neměla u Aleše příliš v oblibě, když nedodržoval termíny a podobně. Ale teď, protože jsem v tom prostředí, kdy to často nemohu ovlivnit, tak si najednou uvědomuji, v jaké byl situaci,“ popisuje, jak se situace otočila, Maláčová. „Když jste třeba na nějaké schůzce a nemůžete dát ani vědět, že třeba máte zpoždění, což se v těchto funkcích stává, tak to mi Jana před tím vyčítala, teď už to ale chápe, řekněme,“ popsal někdy napjaté rodinné chvíle Chmelař.
Rady od manžela
Vedle ministrování chce Maláčová pomoci na výsluní celé ČSSD. Na stranickém sjezdu v Hradci Králové se proto uchází o post místopředsedkyně sociálních demokratů. U manžela našla prý pochopení.
„Ke kandidatuře na místopředsedkyni přistupuji s pokorou. Pokud bych měla být zvolena, tak místopředsednická funkce, v situaci, ve které se ČSSD teď nachází, bude znamenat velké časové úsilí, takže jsem to nejdřív konzultovala s Alešem,“ nastínila malou rodinnou poradu Maláčová.
„Přijde mi logické, když je člověk ministr – či ministryně, a ještě k tomu viditelná, tak že zároveň, kandiduje i do předsednictva strany, za kterou je nominovaná,“ podporuje kandidaturu Maláčové Chmelař.
„Debata, jestli bych byla zvolená na sjezdu na základě kvót nebo bez nich, je pro mě bezpředmětná, protože se za ženské kvóty nestydím,“ naráží Maláčová na jeden z bodů stranických stanov, kdy má být podle kvót ve vedení ČSSD alespoň jedna žena. Ještě před nedávnem přitom Maláčovou nikdo příliš neznal – alespoň tedy z široké veřejnosti. Teď má v rámci strany devět nominací na místopředsedkyni.
Žárlení jde stranou
Chmelař zatím žádné stranické ambice nemá. „Myslím, že je potřeba si to odpracovat a dát navíc Janě šanci, aby měla víc prostoru,“ narážel Chmelař na to, že se někdo musí také starat o domácnost i o jejich synka Gustava.
Na manželku, jejíž politická hvězda nyní stoupá, prý ale ministerský náměstek vůbec nežárlí.
„Vůbec ne. Byl jsem jeden z mála, se kterým se Jana o té pozici bavila, když dostala nabídku stát se ministryní, a myslím, že i na začátku našeho vztahu bylo pochopení, že to není o jednom z nás. Upřímně řečeno jsem svým způsobem i počítal, že Jana bude v určité fázi života víc postavená – přišlo mi to logické a vlastně i správné,“ přiznal Chmelař.
„Aleš je nejlepší manžel na světě, protože mě v tom všem podporuje, bez něj bych to nezvládla. Sama jsem ale nic takového neplánovala,“ tvrdí Maláčová, která se chtěla politicky angažovat a měnit prý svět k lepšímu. „Ale bez kalkulu funkcí,“ dodala ministryně.
Kde se vzalo její jméno jako kandidátky na ministryni poté, co rezignoval kvůli podezření z plagiátorství Petr Krčál, ale příliš prozradit nechtěla. „Trochu to tuším, pomáhala jsem připravovat volební program, programové prohlášení vlády, angažovala jsem se v odborných komisích, v Oranžovém klubu,..“ odhaduje Maláčová odkud vítr vál, když se hledal nový šéf ministerstva práce a sociálních věcí.
Chmelař zatím ale podle svých slov podobné ambice – být ministrem zatím nemá. „Chci dělat Evropu, myslím, že mě k tomu předurčuje vzdělání i můj světonázor i zkušenosti z diplomatických setkání. Jsem rád, tam, kde jsem,“ je spokojený Chmelař v pozici náměstka.
Oba manželé si prý už delší dobu lámou hlavou nad otázkou, zda je něco, na čem se v rámci sociální demokracie neshodnou. „Zatím jsme na nic nepřišli,“ smála se možná budoucí místopředsedkyně Maláčová. „Ve výsledku jsou to jen nuance. Myslím, že v důsledku jsem v některých věcech feminističtější než moje žena, ale není to nic zásadního,“ dodal Chmelař.
V manželství Maláčová naopak oceňuje, že se v jeho rámci s manželem vyvíjejí společně. Milníkem bylo například narození dítěte nebo těžké situace spojené s úmrtím v rodině. Podle Chmelaře je zas důležité umět si v manželství a v rodině vše rozdělit od úklidu až po výchovu dítěte.
Tragikomedie...... Komicky působí, tragédii je , ze se berou zcela vážně. Tahle mladá a levicové vzdělaná garnitura politiku bude zaslouženou tečkou za stoletou historii sociální demokracie v Česku.