9°C
Češky o dětech vrahů IS a sexuálních otrokyní: „Rostou noví džihádisté s vymytými mozky“
Narodily se vrahům a jejich manželkám či sexuálním otrokyním. S dětmi džihádistů z Islámského státu je nyní potíž. Zajaté ženy džihádistů v Iráku soudí, v Sýrii drží oddělené v detenci. Ale co s dětmi, které neznají nic, než nenávistnou ideologii ISIS? Hrozí, že z nich vyrostou noví džihádisté – připravení kdykoli udeřit, varuje Češka Lenka Klicperová. A popisuje i případy únosů malých chlapců, vymývání mozků a jejich umírání v bojích, kam je vyslali jako živé štíty.
Jsou bezpečnostním rizikem, ať to zní jakkoli tvrdě. Rodiče si děti nevybírají, tyhle však měly smůlu, že se narodily do rodin džihádistů a jejich více či méně dobrovolných manželek, nebo přímo sexuálních otrokyň.
„Není těžké odhadovat, co se s nimi bude dál dít. Budou z nich vyrůstat noví malí džihádisté, pak z nich budou velcí džihádisté, bude tady úplně bezprizorní generace dětí, které nemají šanci na normální život,“ řekla Blesk Zprávám Lenka Klicperová, zkušená válečná fotoreportérka, která má za sebou řadu výjezdů do Sýrie a na další se zrovna chystá. Mj. na nové reportáže mezi ženy džihádistů. Osudy některých z nich představila s kolegyní Markétou Kutilovou v nově vydané knize Ve válce. Plné bolesti, smrti, zmařených lidských životů a pořádně drsné reality.
Džihádistická matka jako jediný zdroj informací
Děti džihádistů se narodily do rodin vrahů. Některé z nich stihly své otce poznat, jiné nikoli. Jejich zločinní otcové padli buď v bojích, nebo do zajetí. A v detencích končí i děti s jejich džihádistickými matkami.
„Odmalička žijí v detenčním táboře, kde je nedostatek všeho. Včetně vyžití. Je tam i strašná nuda, což je největší nepřítel, kterého tam můžete potkat, protože tam prostě nemáte co dělat. Každý den je stejný, lidé, které potkáváte, jsou pořád stejní. Není to zdravé prostředí pro vývoj dítěte,“ popisuje Blesk Zprávám Klicperová.
A upozorňuje na velký a rozsáhlý problém: „Z toho nutně musí vyrůst děti, na kterých se to projeví pokřivením vnímání světa. Svět je pro ně strašně pokřivený a jediným zdrojem informací je pro ně jejich džihádistická matka.“
Tyhle děti vychovávaly často matky, které věřily, že Islámský stát byl dobro. I na takové Češky narazily – třeba v reportáži o sedmi malých džihádistech, kdy se Tunisanka Chadídža ujala kromě svých čtyř dětí dalších tří malých muslimů z Egypta.
Sirotků bez doprovodu v takových zařízeních není příliš. „Děti, o které se nikdo nestará, je v těchto táborech poměrně málo. Málokdy se vidí bez doprovodu, on si ty děti vždycky někdo vezme, s kým ty děti dál putují. V uprchlických táborech jsou buď s někým známým, nebo jsme byly svědky i toho, kdy si Tunisanka vzala tři osiřelé Egypťany, kterým jejich matka utekla ze země,“ říká Klicperová.
„Chci zemřít. I s dětmi“
Džihádistka Chadídža v černém nikábu se však dle nové knihy Češek bude snažit z dětí vychovávat pravděpodobně budoucí bojovníky, jako byli jejich otcové – a ani při rozhovoru se jí nedalo tak úplně věřit. I když hrála chudinku. „Přišla jsem kvůli islámu. Kvůli pravému islámu,“ popisuje motivaci přidat se k Islámskému státu, což udělala už v roce 2014. Nebyla sexuální otrokyní ani manželkou z povinnosti, svého prvního muže – džihádistu milovala a věrně následovala. Brala jako úděl rodit děti a starat se o manžela.
„Žili jsme kousek od Aleppa, já jsem se doma starala o děti a manžel bojoval. Netrvalo to ani rok a zabili ho. On si přál zemřít, protože se stal mučedníkem a má zajištěno místo v ráji,“ popsala Češkám a z jejích dalších slov poté, co padla do zajetí, mrazí. „Chci raději zemřít. Bylo by to lepší. Smrt by byla lepší pro mě i pro moje děti,“ dodává.
Zlato, domy, peníze, iPhony v Islámském státu
Při bombardování Rakky padl i její druhý manžel, rovněž džihádista. A když za ní do stanu, který je v detenci de facto jejím vězením, přichází i její kamarádka, před Češkami s láskou zavzpomínají na život v Islámském státu: „Život v Rakce byl skvělý. Měla jsem všechno. Několik iPhonů, oblečení a kabelky od Louise Vuittona. Měla jsem zlato, peníze, dům. Teď nemám nic.“
Tyhle matky přitom své děti často neposílají ani do škol, i když pro ně Kurdové v táboře školu zřídili. „Situace těchto dětí je v těch táborech strašná i v tom smyslu, že jsou tam bez vzdělání. Kurdské úřady říkají, že je to z toho důvodu, že džihádistky nechtějí školy sekulárního typu. Některé džihádistky to popírají, že by školu chtěly, ale popisovaly různé problémy, po kterých tam děti neposílaly. Protože nebyla dostatečně šaría,“ upozorňuje Klicperová.
Únosy chlapců a cvičení „živých“ štítů
Mezi dětmi džihádistů jsou však i takové, které se do těchto pokřivených rodin nenarodily. Ozbrojenci ISIS je však unesli. Třeba z komunity Jezídů. Je to např. případ 14letého Eliase, na kterého Češky narazily. Islamisté z něj chtěli tvrdým výcvikem udělat malého džihádistu, ale především živý štít do bojů.
Unesených a takto zneužitých dětí jsou přitom tisíce. „ISIS postupoval velice pragmaticky, oni chápali velice dobře, že když udělají nájezd na oblast Sindžáru, což je tradiční jezídská oblast, tak tam naberou mladé dívky pro bojovníky, aby měli manželky a když už tam jsou, tak je pro ně výhodné pobrat i dospívající chlapce, ze kterých uděláte ty nejlepší vojáky na světě. Ta děcka jsou ovlivnitelná, nejsnáze jim vymyjete mozek, nalijete jim do něj, co potřebujete. Tyhle děti potřebují přirozeně patřit do nějaké party. A vy jim uměle vytvoříte partu božích bojovníků a oni jsou schopní dělat cokoliv,“ popisuje Klicperová.
A tak se tito chlapci účastní poprav zajatců a nebo jdou v první linii jako živý štít před zkušeným džihádistou. „Je to klasický kanonenfutr, levná potrava pro děla, aby vám neumírali dobře vycvičení bojovníci. Místo nich umřou tyhle děti,“ říká česká reportérka. I tenhle živý štít ale dokázal zabít. ISIS pomocí dětí chránil své „tvrdé jádro“ či bojovníky ze zahraničí.
Slzy, bití, propaganda
Elias, který měl štěstí v neštěstí, Češkám vyprávěl, jak probíhal výcvik v Islámském státu. Vstávali ve čtyři ráno a modlili se, pak měli dopoledne hodiny náboženství – spojeného s propagandou IS a vymýváním mozků, nenávistí vůči bezvěrcům a „podlidem“.
Chlapec tvrdí, že se nevzdal svého tradičního jezídského náboženství. Nestal se muslimem. „Od jedné do pěti jsme pak trénovali s kalašnikovy a běhali s nimi pořád dokola. Nutili nás plazit se po zemi a polykat prach. Museli jsme padat k zemi a oni nám běhali po břiše. Pořád dokola, abychom byli zocelení... Byli jsme strašně vyděšení. Plakat jsme ale nesměli. Členové IS nenáviděli, když někdo plakal,“ popisuje.
Co přicházelo, když se objevily slzy? Drsné bití, tyranie. Chlapce však z tábora vykoupil vlivný emír IS, u kterého byla jeho matka sexuální otrokyní. Že dokázala takto „zatahat za nitky“, je výjimečné.
Děti jako bezpečnostní riziko
I tenhle chlapec, který už dávno není chlapcem a dospěl násilně a předčasně, ale může být rizikem. Dá se mu věřit? Mluví stoprocentní pravdu? Jako na bezpečnostní riziko se přitom pohlíží i na Evropanky, které si vzaly džihádisty, porodily jim děti. A nyní co s nimi? Je jich odhadem kolem čtyř a půl tisíce, jejich mateřské státy o ně nestojí – ani o jejich potomky.
Situace je to složitá. A rizikem se stávají i bezbranné děti. „Samozřejmě, protože s tím nikdo nemá v takovém měřítku zkušenost a navrátit zradikalizovaného mladého člověka k nějakému normálnímu, nedžihádistickému vnímání světa je hodně obtížná věc,“ upozorňuje v reakci pro Blesk Zprávy Klicperová.
A dodává: „Bude to stát hodně úsilí, musí se na to vyčlenit lidi, kteří na to mají opravdu zkušenosti a těch není zas tolik. Lidi, kteří s nimi dokáží nějak pracovat, aby to nebylo jen plané sezení, tlachání a ten člověk si stejně myslí v hlavě totéž a jen čeká na příležitost, kdy se bude moct projevit – třeba i násilně.“ Třeba teroristickým útokem.
„Evropské země si to uvědomují, že to není jednoduchá věc, jak s těmito dětmi pracovat. Potřebujete i speciálně vyškoleného psychologa, který se vyzná v radikálním myšlení. Je to velký, velký problém a nikdo neví, jak to řešit,“ doplňuje Češka.
Návrat do škol
Krušné chvíle však zažily i děti syrských civilistů, jejichž vrstevníci umírali při nejrůznějších útocích včetně chemických. Ty, které přežily, se pomalu mají vrátit k normálnímu životu. V zemi, která je z velké části rozbombardovaná.
Češky Klicperová a Kutilová se proto rozhodly syrským dětem pomoci materiálně – dodávkami škole v Kobání. Přivezly školní potřeby, lavice, židličky, ale i notebooky. Zdejší školáci si zažili hrůzy války, poznali smrt, nedostatek jídla i vzdělání. Nyní se vrací zpět do školních lavic a kromě školních pomůcek potřebují i jinou pomoc.
Video Češky ve městě zničeném ISIS: Je to stejné jako druhá světová.
Video se připravuje ...
„Musíme vycházet z toho, co je realita. Když máte někde spadlé město, 80 procent z něj je rozbombardovaných, tak se řeší jiné problémy než psychologové, kteří v oblasti ostatně ani nejsou. Zajišťují se nejdřív materiální potřeby, aby se ty děti měly kam vrátit, aby se tam vybudovalo aspoň něco obytného a školy zase začaly fungovat. To vrací děti blíž k normálu, jejich život dostává znovu řád, ráno začínají školou, pak se vrací do rodin. V Kobání je problém, že spousta dětí přestala chodit do školy a nebo tam nikdy nebyla. Jsou tam šestileté, osmileté děti, které raději pracují a pomáhají rodičům vydělat nějaké peníze, protože přišli o všechno a nemají žádné prostředky,“ popisuje Klicperová.
A rovněž realisticky upozorňuje na to, že pomoci si musí v prvé řadě sami jejich rodiče. „Ono to jde, když se chce. A nikdo jiný to za ty lidi neudělá. Oni sami se tam musí vrátit a sami musí své domovy začít budovat znovu, tady nepřijde žádný deus ex machina, který to za ně udělá,“ dodává reportérka a bývalá dlouholetá šéfredaktorka Lidé a Země pro Blesk Zprávy.
Témata:
Související
