Děti bez nohou, sexuální otrokyně i „spící“ džihádisté: Češka líčí, co zbylo po ISIS

Osmiletý Ahmed ze syrského Aleppa přišel o levou nohu při dopadu minometné střely. Střepina mu zasáhla i pravé oko, na které nevidí. Jeho život navždy změnilo bombardování během bojů s Islámským státem, ale také syrskými povstalci. „Schovávali jsme se pod schodama. Když byl klid, chodili jsme ven. I děti,“ říká Ahmedův otec Mohamed, syrský švec. „Pak se to stalo. Seděl jsem právě doma se svým kamarádem a povídali jsme si. Najednou jsme uslyšeli, že kousek od nás dopadla minometná střela. Vyběhli jsme ven. Můj syn ležel v krvi, jeho kamarád byl mrtvý,“ vzpomínal při setkání s Češkami Lenkou Klicperovou a Markétou Kutilovou.

Tatínku, kdy zas budu mít nohy?

Ty se během bojů s ISIS vypravovaly do Sýrie opakovaně. I na frontovou linii. I během poslední březnové výpravy viděly spoušť, kterou po sobě boje zanechaly. Smutné momenty popisují i ve své poslední knize Ve válce.

Potkaly i malou Demúr, která přišla o obě nohy. „Každý den se mě ptá: Tatínku, kdy už budu mít zase nohy,“ pláče její otec. „Moje dcery si hrály na střeše našeho domu. Najednou se ozvala rána, vybuchla mina. Netušíme, kdo ji tam mohl dát. Jedna dcera zemřela na místě, další přišla o jednu nohu, dvě mají nohy znetvořené střepinami. Nejmladší přišla o obě nohy. Okamžitě jsem je odvezl do nemocnice, ale je to daleko a nohy prý už nešlo zachránit. Jsme obyčejní lidé. Nikdy jsem nebyl ani já, ani moje děti v žádné armádě, ani v IS, ani ve Svobodné syrské armádě, ani u Kurdů. Tak proč nám tohle udělali?“ táže se otec Demúr, který žije v oblasti Dajr az-Zauru, ovládané kdysi právě ISIS. 

Češky mezi otrokyněmi IS: „Džihádisté chtěli levný sex. A jejich manželky jsou riziko“

„Beznohých dětí jsme v Sýrii viděly desítky. Všechny trpěly depresemi. I ty, které už měly protézy. Všem těm, kteří udržují syrskou válku už osm let v chodu, je ale Demúr a jí podobná armáda beznohých dětí úplně jedno,“ postěžovaly si Češky v knížce.

Češka Lenka o syrské bezmoci

Syřané se mezitím snaží, aby se jejich život vrátil co nejvíce do normálu. U rodičů a dětí, které přišly o končetiny, však již nikdy život „normální“ nebude. Ani poté, co Islámský stát přišel o veškerá území po Iráku i v Sýrii a boje přece jen ustaly.

„Samozřejmě je to to nejhorší, protože s tím nemůžete nic dělat. Máte před sebou dítě, které ztratilo končetinu, nebo obě. A víte, že jste v oblasti, kde mu není pomoci. Pro Ahmeda jsme se aspoň pokusily pomoc najít. Protože to bylo v Aleppu, vzaly jsme ho do protetického centra a zařídily mu alespoň to, co můžete dělat jediné. Že se mu pokusí dodat protézu, na které by mohl chodit. Ale i to je velice komplikovaná věc. Přece jen tam jsou ty podmínky jiné, než u nás, kde můžete mít skvělé protézy z lehkých materiálů a můžete se pomalu naučit tančit na těch ′nových nohách′,“ řekla Blesk Zprávám válečná reportérka Klicperová.

Češky o dětech vrahů IS a sexuálních otrokyní: „Rostou noví džihádisté s vymytými mozky“

Příběh malé Demúr, nejmladší z pěti dcer, bohužel není ojedinělý. Její jméno přitom znamená „slzy“, podotýkají Češky. „Demúr se pohybuje po koberci jejich pokoje jako pavouk. Zadeček šourá po zemi a odráží se ručičkama. Doleze ke dveřím a opře se o futra. Zvedne oči a naše pohledy se střetnou. V těch velkých černých očích je skryta všechna bolest světa. Nejde to vydržet a nejde jí pomoci,“ smutní Češky.

Spící džihádisté a jejich ženy

Poslední březnová návštěva Sýrie však byla přece jen v něčem jiná. Češky tam vyrazily v samém závěru bojů s Islámským státem. Narazily opět na ženy džihádistů. „My jsme se předtím potkávaly s manželkami džihádistů už v utečeneckých táborech, kdežto teď jsme je odchytávaly, když přicházely z fronty. Před rokem, když jsme dělaly rozhovory s džihádistkami - v lednu po pádu Rakky - tak s námi mluvily umírněnější typy, i když ne všechny,“ popisuje pro Blesk Zprávy Klicperová.

A vzpomíná na příběh džihádistky Chadídžy. „Ta to jen hrála a teď se nám to podezření potvrdilo. Islámský stát o ní začal vyjednávat a chtěl ji vyměnit za zajatce, chtěl ji dostat zpátky. Byl to neklamný důkaz, že byla pro IS důležitá, měla prsty i v přípravě výbušnin, byla velice aktivní členkou IS,“ podotýká Klicperová.

Češky v Sýrii narazily i na mnoho dětí bez nohou: Osmiletý Ahmed | Archiv Lenky Klicperové

Islamistky, které nyní Češky potkávaly, putovaly s IS celou dobu. „Až do poslední bitvy. Byly to tvrdě přesvědčené islamistky, takže s námi více méně nechěly mluvit. Byly vyčerpané posledními boji, které na ně krutě dopadaly. Dávaly ale najevo i pohrdání, že se nebudou bavit s nějakými káfir, nevěřícími, protože ony jsou přece manželky Islámského státu,“ podotýká Klicperová.

Češky na frontové linii

I když byla v Sýrii v průběhu konfliktu mnohokrát, intenzita posledních bojů s Islámským státem ji přece jen překvapila. „Bombardování tentokrát nebylo tak intenzivní, právě kvůli civilistům. Vše se odehrávalo v rámci pozemních operací. Nebylo to tak, že by tam nasypali bomby a tím bylo vše vyřešené. Byla jsem se skupinkou kurdsko-arabských bojovníků SDF na frontové linii, to je vždy silný moment, když kolem vás dopadají minomety a intenzivně se bojuje,“ uvádí Češka.

„Dalšími silnými momenty byl právě exodus manželek islamistů s dětmi, které jsme potkávali těsně za frontovou linií. Odcházely po x měsících obležení ve špatném stavu, špinavé, děti nemyté, ale na druhou stranu víte, že máte před sebou to nejtvrdší jádro Islámského státu, tam ty pocity byly dost smíšené,“ říká reportérka.

Úprk bojovníků ISIS do Jemenu a dětská hrozba

Nebezpečí IS však ani po ztrátě území chálífátu nekončí. Klicperová upozorňuje, že i v Sýrii mají místní obavy z dalších útoků skupinek „spících“ džihádistů.

„Nejsou ale jen v Iráku a Sýrii, spousta džihádistů se stihla přesunout na jiná bojiště - do Afghánistánu, Jemenu. I Libye pro ně bude zajímavá. A samozřejmě spousta islamistů se stihla vrátit do Evropy, severní Afriky, na Kavkaz. Dobytím území Islámského státu nekončí myšlenka IS. Ideologie zůstává živá i nadále. Je spousta lidí, kteří ji ponesou dál a vyrůstá tady další generace nových džihádistů,“ varuje Klicperová.

Češky se v Sýrii dostaly mezi ženy džihádistů | Archiv Lenky Klicperové

Manželky islamistů v detenčních táborech čekají na soudy, ale většinou se důkazy shání těžko, aby byly souzeny za aktivní členství v teroristické organizaci. „Nikdo neví, co s nimi, jaká bude jejich budoucnost. To je samozřejmě velká neznámá a může to také představovat bezpečnostní riziko, že ty děti nemají vzdělání, jsou pod vlivem svých matek, které jsou tvrdé islamistky,“ dodává Klicperová.

Sexuální otrokyně a děti zrozené ze znásilnění

Jinou kategorií jsou pak ženy, které byly s džihádisty nedobrovolně. Třeba unesené jezídky. I na tyhle sexuální otrokyně ISIS Klicperová s Kutilovou naráží. „Jezídky Amina, Bateza a Khalo jsou jedny z posledních sexuálních otrokyň, které se dostaly ven z Islámského státu živé. Jsou v Sýrii u Kurdů a chtějí se vrátit domů. Jsou z vesnice Kocho v Iráku. Jenže z té vesnice skoro nikdo nezůstal. Islámský stát tuto vesnici v roce 2014 obklíčili a 600 mužů a chlapců dekapitovali či pohřbili zaživa. Masové hroby se odkrývají dodnes. 1000 žen a dětí vzali do otroctví. Vrátilo se jich několik set,“ připomíná na Facebooku jeden z hrůzných příběhů Kutilová - případ genocidy jedné z mnoha vesnic.

Džihádisté vzali celkově do otroctví na sedm tisíc žen a dětí. „Stále se pohřešují 3000 z nich. Nejvíce traumatizované ženy jsou převáženy do Německa Španělska, které se jim snaží pomoci a vrátit je do života. Zbývá otázka, co s dětmi narozenými ze znásilnění. Některé ženy je nechtějí. A přijmout je nechce ani jezídská komunita, která je velmi konzervativní. Každopádně pro všechny bude teď hrozně důležité, abych pachatelé byli potrestáni. Ale to zdá se, bude ten největší problém. Přes 10 000 teroristů IS sedí ve vězení u Kurdů a jejich země původu je zpět nechtějí a Kurdové neví, co s nimi - trest smrti nemají a živit tyhle teroristy a jejich manželky a dětí také nechtějí,“ dodává Kutilová.