7°C
Skála (KSČM) promluvil o StB, vraždě Horákové i prezidentské kandidatuře
Se Státní bezpečností nikdy nespolupracoval, i když o něm kolují různé „folklory“, tvrdí v rozhovoru pro Blesk.cz ideolog a propagandista KSČM Josef Skála, který tyto tituly označuje za hloupé a bojí se, aby ho někdo neměl za Goebbelse. Odsuzuje vraždu Milady Horákové i další škraloupy někdejší KSČ, jíž byl členem. KSČM by si podle něj neměla nechat vzít sociální témata. Teď zvažuje kandidaturu do Poslanecké sněmovny a někteří ho by ho rádi viděli jako příštího prezidenta.
V KSČM plníte funkci propagandisty a ideologa. Co to vůbec znamená?
Ten název je velmi nešťastný, vznikl v chaosu květnového sjezdu, kdy se rychle rozhodovalo, na jaké úseky bude vedení rozděleno, a někdo napsal formulaci „ideologie, propaganda a mediální činnost“. Od první tiskové konference na sjezdu říkám, že mně ten název přijde nešťastný a že bych si přál, abychom ho nějak zcivilizovali, třeba „pro programové a mediální otázky“. Mám na starosti mediální úsek naší práce a otázky programové a argumentační. Pojem propaganda zní dnes velmi hloupě, jsem si toho vědom, ještě ze mě někdo udělá Goebbelse. Jsem velmi nerad, že se to tak jmenuje, ale zatím nejsem s to s tím něco dělat.
Kam by měla KSČM směřovat?
Nesmíme si nechat líbit, aby nám ujížděly sílící kritické nálady ve společnosti. Jsme tu pro onu většinu lidí, kteří se neměli jak nabalíkovat z privatizace a kteří nesou tak či onak následky toho, že jsme přišli o rodinné stříbro a spoustu věcí v této zemi, a často se potýkají s existenčními problémy. Musíme se stát mnohem víc mluvčím kritických nálad a rozkročit se podstatně více do šířky, protože kritické nálady dnes jdou napříč velmi širokým spektrem.
Jakou roli ve směřování strany hraje vaše prohlášení o skvělém lunchmeatu za minulého režimu? Nechme stranou kauzičku o tom, kdo dal ono sdělení na sociální sítě. Jde spíš o to, co kritizoval exposlanec TOP 09 Pavol Lukša, tedy že smršťujete minulost na otázku lepšího lunchmeatu, ale zapomínáte na to, že ‚KSČ prosazovala represe, šířila strach a obavu z budoucnosti‘.
Jeden z mých kolegů tam napsal cosi o lunchmeatu, že tehdy byl velmi chutný a dneska že se nedá jíst nebo co. To není moje dílo, já bych to tak nenapsal, to je jiná věc.
Pokud jde o kritiku, tak kdybychom reagovali na každé sdělení svých politických oponentů tím, že bychom řekli: A vy jste vyvraždili čtyři miliony lidí ve Vietnamu a vy máte na svědomí válku v Iráku a podporujete teroristy v Sýrii, tak nevím, kam by ta diskuse došla. Tady byla řeč o banalitě typu jídelní lístek.
Měl jsem na mysli, co říkáte na to, co se dělo v minulosti za vlády KSČ.
Jsou věci, které se staly naším jménem a které se stát neměly. Jsme ale jediný politický proud, který se k nim staví čelem. Nezatloukáme, říkáme, že to tak bylo, a hledáme z nich nějaké lekce do budoucna. Odmítám ale dvojí metr. Odmítám, aby se pořád říkalo, že vy jste dělali to či ono, a aby se postavila čínská zeď přede vše, co dělala druhá strana. Studená válka nebyla rozpoutaná námi – mám-li se připojit k tehdejší KSČ – tuhle válku rozpoutala druhá strana.
Myslíte Spojené státy?
Samozřejmě. A jejich spojenci. Byla to brutální přesilovka, která se neštítila ničeho. Nejsem vůbec hrdý na popravu Milady Horákové, takové věci se neměly stát. Ale jsme jediný proud, který neustále říká, že se to nemělo stát. A vždycky říkám svým oponentům v politických diskusích: ‚Kdy vy už najdete morální sílu říci: Ano, naším jménem se taky stalo to, to a to.‘
Když už jste zmínil Miladu Horákovou, co říkáte na rétoriku své kolegyně Marty Semelové, která podle žalobce zpochybnila, že výpověď Horákové byla vynucená?
Samozřejmě že se Marta Semelová vyjádřila poněkud nešťastně, ona tím chtěla říct, že nebylo vůči paní doktorce Horákové použito fyzického násilí. To opravdu nebylo, soudě podle všech známých zdrojů. Ale z toho neplyne, že by snad o sobě dobrovolně vyprávěla. Už vůbec z toho neplyne, že měla být popravena. Marta není televizně jaksi zkušená, ale jak ji znám, je to člověk, který je neskutečný lidumil. Pere se třeba za lidi, co mají v Písnici přijít o byty a podobně. Umí si získat přízeň touto svou obětavou prací. Někdy ale použije slovník, který někoho dráždí.
Podívejte se na výrok soudu v kauze Semelová:
Video Semelová soud
Video se připravuje ...
Jaký je váš názor na obnovení trestu smrti?
To je složité téma. Vezměte si Breivika. Udělal by to, co udělal, kdyby mu hrozil trest smrti? Nevím. Je pravda, že Olga Hepnarová taky zajela lidi náklaďákem a bylo jí jedno, že bude popravená. Jsou otázky, na které jednoduchá odpověď neexistuje. Možná existuje kategorie trestných činů, velmi brutálních, nelítostných, kdy jich následně ani pachatel nelituje, kdy bych o obnovení trestu smrti možná uvažoval. Ale jsem si vědom, že trest smrti je nástroj, kterého lze zneužít a nelze jej vzít zpátky. Nikterak neagituji za obnovení trestu smrti. Určitě bych nic takového neinicioval.
Vrátil bych se ještě k minulosti. Říkal jste, že jste jediná strana, která se k ní postavila čelem. Co vaše osobní minulost. Je něco, čeho po profesní stránce litujete?
Máte na mysli folklór, který kolem mě běhá? Nevím, že bych někomu v životě osobně ublížil, že bych ho nechal vyhodit z práce nebo něco podobného. Ve svém životě jsem vyhodil z práce jednoho jediného člověka a taky jsem hlasoval pro jeho vyloučení z komunistické strany. Byl to můj zaměstnanec, který si přisvojil velkou hotovost a chtěl s ní zůstat i se služebním automobilem v Británii. Ale nikdy jsem nikomu osobně neublížil. Máte-li na mysli mé názory, tak mám názory, jaké mám. Myslím si, že tato země si kapitalismem jaksi nepolepšila.
Spolupracoval jste s StB?
Ne. Od svých 23 let jsem pracoval za peníze ve strukturách komunistické strany. Všechny tajné služby měly nejpřísnější zákaz lanařit kohokoli z nás v této kategorii do svých řad. Zadruhé jestli někdo tvrdí, že má na mě nějaký svazek a podobně, tak se musím strašlivě smát. Vždy se ptám, jestli mi mohou uvést jednu jedinou korunu, rubl, dolar, marku, libru, kterou jsem kdy dostal od nějakých tajných služeb, a jestli mohou uvést jediný úkol, který jsem kdy dostal od jakékoli tajné služby. Nikdo žádný nemá, protože neexistuje.
Přišel jste s tajnou policií do kontaktu?
Když mi bylo kolem 30 let, měl jsem na starosti prezentaci naší tehdejší země v zahraničí. Byli jsme ti, kdo se svým způsobem obracel s úkoly na tajnou službu. Filharmonie jela do světa a potřebovali jsme mít jistotu, že na žádné z těch štací není nikdo pofidérní, podezřelý, který by tam způsobil skandál nebo finanční švindl. Tak bylo zadáno rozvědce, aby ověřila, jak je to s pozadím toho všeho. Nebo se vydávala knížka v západním Německu, tak bylo třeba zjistit, jaké je pozadí toho vydavatelství. Jestli nejsou spojení s mafií nebo tak.
Tohle byly úkoly, které stranická centrála zadávala rozvědce. Jestli já jsem byl někdy v nějakém poměru k rozvědce, jak se o mně tvrdí? Bylo to obráceně. My jsme je žádali o určitá zjištění a nikoli, že oni by mně dávali nějaké úkoly. Ani Petr Cibulka mě v žádných seznamech nenašel. Zajímavé je, že tenhle folklór se objevil několik týdnů poté, co jsem byl loni zvolen místopředsedou KSČM, 27 let po převratu.
Takže o vašem jméně koluje spousta nepravd?
Takhle: Jsem komunista, jsem marxista, ale nejsem žádný úzkoprsý dogmatik, jak o mně tvrdí – že jsem lídrem ultrakonzervativního křídla, stalinista a hovadiny tohohle typu. Kamarádil by se Míla Ransdorf s člověkem těchto parametrů? Odpovězte si na tu otázku. Byl jsem šéfem Mezinárodního svazu studentstva, do kterého jsem vtahoval zpátky celonárodní studentské svazy Spojených států a Velké Británie. V době před listopadem 1989. Ani to není dostatečný argument?
Když se ještě vrátím k invazi v roce 1968, jak ji vnímáte?
Bylo to velké vojenské bububu v situaci, kdy oba bloky bránily svoje hranice a svoje systémy, i vojenskou silou. V té době probíhala válka ve Vietnamu, v Indočíně, tam byly miliony mrtvých. Tady přišlo půl milionu vojáků a udělali velké bububu. Kdyby nebylo studené války a toho všeho, tak se to nemohlo stát. Netvrdím, že to je nějaká ozdoba, to samozřejmě není, ale věci je vždycky potřeba vidět v nějakém kontextu.
Podle posledních údajů historiků stála sovětská okupace život asi 400 lidí.
Já jsem jako pracovník těchto struktur viděl interní materiál konstatující 71 bezprostředních obětí onoho vstupu vojsk, či jak říkáte invaze. V čísle, o kterém mluvíte, se, pokud vím, sčítají i oběti automobilových nehod, že jel náklaďák se sovětským šoférem, někoho porazil a zabil ho, a to až do konce 80. let. Mně je líto i každého toho života, abychom si rozuměli, jedno mi to rozhodně není. Na rozdíl od těch, kterým je úplně jedno, že paní Albrightová říká, že půl milionu iráckých dětí, které zahynuly už jen díky sankcím před americkou vojenskou agresí, stálo za to. Takovou větu bych ze sebe v životě nevypustil.
Bude mít KSČM v prezidentské volbě vlastního kandidáta?
Nevím, ještě jsme na to téma nediskutovali a cucal bych si to z palce. Opravdu nevím.
Vy byste do toho třeba nešel?
Do rozhovoru vstupuje mluvčí KSČM Helena Grofová: Byly tady nabídky, musím říct. Byla tady nabídka z řad příznivců strany, kteří i psali a telefonovali, že by byl doktor Skála vhodným kandidátem.
Pokračuje Josef Skála: Řekněte, že jsem se strašně smál, když jste o tom hovořil. Podobné téma se stává tématem v úplně jiném kontextu na úplně jiné úrovni a teď o tom takhle spekulovat by bylo legrační.
Pokud nebudete mít vlastního kandidáta, podpoří KSČM Miloše Zemana?
Odpovím vám jinak. Sleduji všechny ty pokusy postavit protikandidáta proti Miloši Zemanovi a někteří jejich iniciátoři mě dokonce osobně oslovili. Vždycky jim říkám: Chlapi, kdy už konečně přinesete variantu, která bude průchodná?
O koho se jedná?
Jsou to lidé, kteří běhají kolem Michala Horáčka a těchto takzvaných kandidátů. Vždycky říkají, že je třeba toho Zemana svrhnout a já jim povídám: ‚Chlapi, v politice je důležitý, co bude day after, co bude potom. Ne koho porazíme, ale kdo nebo co přijde potom. A zatím jste nepřinesli jediného kandidáta, který by mohl získat dostatečně širokou podporu, a přitom by si třeba lidé mého ražení mohli říct: Dobře, neshodujeme se úplně ve všem, ale je to pro mě důstojný kandidát.‘ Pro mě Michal Horáček není důstojný kandidát. Zatím neznám důstojného protikandidáta Miloše Zemana. Až bych ho poznal, tak se o tom můžeme bavit, ale zatím se žádný nerýsuje.
Budete kandidovat na podzim do Sněmovny?
Uvidíme, ještě jsem se nerozhodl. Mnozí mi to navrhují, ale já jsem si to ještě v hlavě nesrovnal. Musím se rozhodnout poměrně brzy, asi do konce února. Letošní volby ukáží spoustu věcí. My jsme do posledních krajských a senátních voleb šli s určitou taktikou, k níž jsem byl poměrně kriticky vymezen. Říkal jsem, že klíčové není prezentovat se, jak jsme dobří správci věcí veřejných, což je sice také důležité, ale to u nás lidé považují za samozřejmost, že nekrademe, že nejsme sprostí, chodíme do práce včas a podobně. Ale to je málo, to lidi neocení.
Bohužel říjnové volby mi daly za pravdu. Nebyli jsme dostatečným mluvčím kritických nálad a teď projdeme novým testem v říjnu. Popravdě řečeno se i ve vlastních řadách trošku přetahujeme o lano, v jaké míře se posunout tam či onam, abychom napravili výsledek, který vůbec nebyl dobrý. Každý ví, že ztratit přes polovinu mandátů těžko může někdo považovat za úspěch.
Takže vašimi hlavními tématy bude tentokrát dejme tomu třeba i migrace a podobně?
Samozřejmě. I taková témata budou. Vezměte si, kolik lidí je migrací znepokojeno – někdy i zbytečně emocionálně. Ale nejen to, vezměte si takzvané církevní restituce. Přichází také čtvrtá průmyslová revoluce, masivní robotizace a tak dále. Už dnes máte tisíce mladých lidí, kteří na startu do života nevědí, co s nimi vlastně bude, jsou svým způsobem zbyteční. To téma bychom měli uchopit my. Musíme se stát mnohem víc mluvčím všeho, co bude lámat asociální hrot dnešního vývoje. Neznám větší paradox, než že tak bytostně levicové, plebejské téma, jako je rozkrádání veřejných financí a rabování veřejných statků, si levou zadní privatizoval miliardářův fanklub. To je ostuda české levice.
