Ransdorfův náhradník: Bránil jsem ho před kritiky, kteří mu nesahali po kotníky

Teplický politik Jaromír Kohlíček byl europoslancem už v minulosti. Ani on nechyběl na strašnickém pohřbu Miloslava Ransdorfa a na svůj profil na sociální síti si vyvěsil krátký, jasný vzkaz: „Děkujeme. Nezapomeneme.“

Do europarlamentu se Kohlíček vrátil jako Ransdorfův náhradník. „Již po cestě do Bruselu mne zdravili ‚staří‘ kolegové a i mezi našimi asistenty je řada ‚pamětníků‘ z doby minulého mandátu,“ říká pro Blesk.cz Kohlíček, který ve středu znovu složil slib europoslance, kterým byl i v letech 2004 až 2014.

Při Ransdorfově pohřbu přitom Kohlíček Blesku řekl: „Budu na něj vždy vzpomínat jako na centrální mozek galaxie, jak jsme mu někdy říkali. Jako na člověka, kterého těžko bude možné nahradit, protože při mých skromných znalostech dvacet jazyků rozhodně nedosáhnu, i kdybych se hodně snažil.“

„Nechali tě v tom!“ Ransdorfova vdova spílala KSČM, sklidila bouřlivý potlesk

Jak probíhal váš návrat do Bruselu a jaký je váš první týden zpátky v europarlamentu?

Přiznám se, že mne Brusel ničím nepřekvapil. Řidič z Parlamentu mne sám našel u východu z odbavovacího prostoru letiště a rozhovor s tímto mladým mužem mne ujistil v tom, že zde nejsou žádné velké změny. Stále se staví nové budovy a dopravní situace je o poznání lepší než v Praze. Průjezd k EP naznačil, že hlavní vjezd je v rekonstrukci, podobně i vchod na náměstí Lucemburk (Place Luxemburg). Kontrola je trochu zdlouhavější a vyřízení formalit zabralo půl dne. Kanceláře se opět posunuly, ale někteří úředníci si na mne pamatovali, takže hovory byly příjemné.

Jaké to je stát se náhradníkem po zesnulém panu europoslanci Ransdorfovi?

Je to obrovský závazek. Kdykoliv jsem někde ve světě přijel do míst, kde organizátoři pamatovali Miloslava Ransdorfa, vždy byla jejich reakce jednoznačná. Ty jsi Čech? To je výborné. Pomůžeš nám i s překladem. Bohužel 20 jazyků neznám, ba ani encyklopedii v hlavě nenosím. Znám jen pár jazyků starého kontinentu a stále se snažím něco studovat. Snad to půjde. Uvidíme.

Ptal se vás na pana Ransdorfa někdo z vašich kolegů, třeba i zahraničních?

Dotazů na Mílu jsem v posledním měsíci zažil hodně. Koneckonců byli jsme spolu už v Poslanecké sněmovně od roku 1998 a potom deset let v Evropském parlamentu. Často jsem jej bránil před kritiky, kteří mu nesahali ani po kotníky. Zpravidla byli hlasití v jeho nepřítomnosti. Dráždily je jeho znalosti a pozornost, která místo na ně se soustřeďovala na Mílu (a to v dobrém i ve zlém). Negativní reakce od kolegů jsem zatím neslyšel, a pokud se vyskytnou, budu asi velmi nerudně oponovat.

A co vaše osobní vzpomínky na Miloslava Ransdorfa? 

V roce 2004, po prvních volbách do EP v České republice, jsme objevovali různé kouty budov v Bruselu. Nejdříve ve dvou, potom individuálně. Právě jsem procházel jeden tajemný zákrut. Z vedlejší chodby vyrazila dívčina – docela mladá (jako moje starší děti) a optala se francouzsky: ‚Pane, vy jste Čech? A znáte toho pana Ransdorfa?‘ Po ujištění pokračovala otázka: ‚A opravdu mluví 14 jazyky?‘ Moje odpověď NE ji znejistila a tázavý pohled vyžadoval vysvětlení. ‚Mluví 16 jazyky!‘ Zvedla ruce nad hlavu, usmála se a zmizela v chodbě. Míla byl – ať chceme, nebo ne – naší ‚výstavní skříní‘. Někým, kdo je široce uznáván pro své znalosti.

Jak na vás působí současný Brusel a bezpečnostní opatření, která tam panují? Jak se město a europarlament změnily od doby, kdy jste tam před pár lety zasedal?

Vstup do Parlamentu je nyní přestavován. Jsou tam navíc dvoje turnikety, které značně zpomalují vstup, odbavení návštěv je ve zvláštní oddělené prostoře a před vchodem stojí dva vojáci se samopalem. V neprůstřelné vestě. Podobné je to i před jinými veřejnými budovami. Jiná opatření jsem při první návštěvě Bruselu po více než 18 měsících nezaznamenal. A to ani na letišti.

A co říkáte na debaty o czexitu?

Pokud jde o czexit, pak samotné heslo a výsledky průzkumu veřejného mínění nestačí. Jestliže máme dosáhnout nějakého posunu, nesmíme jednat osamoceně (blokační menšina jsou čtyři státy) a hlavně musíme jasně formulovat, co je naším zájmem. Tedy českým národním zájmem. Jinak opět hora porodí myš, jako v případě vyjednávání Velké Británie o změně podmínek členství. A to není nijak jednoduché. Nemůžeme to nechat na tradičním amatérském krčení čela a rozpačitém přešlapování kolem horké kaše. Pojďme tedy debatovat k věci. Stanovme jasně, co chceme. A získejme pro to spojence. Pak má celá debata smysl.

„Jen šílenec podporuje vystoupení z EU.“ Dienstbier a Sobotka kritizují czexit

Komunista a někdejší pracovník Prognostického ústavu Akademie věd Miloslav Ransdorf zemřel 22. ledna 2016. Už krátce po jeho smrti bylo jasné, že ho nahradí právě Kohlíček, kterého Ransdorf původně přeskočil díky preferenčním hlasům.

Původní profesí ředitel sklářského podniku či ocelárny a otec čtyř dětí Kohlíček byl, co se stranické příslušnosti týče, členem KSČ od roku 1974 (Ransdorf do ní vstoupil v roce 1972). V KSČM je Kohlíček od roku 1990. V eurovolbách v roce 2014 se ze třetího místa na komunistické kandidátce do Bruselu dostat nedokázal.

Kohlíček bude nyní pracovat ve výboru pro průmysl, podle svých slov by se rád nyní také seznámil s novými členy a jejich názory ze své poslanecké skupiny, jako je například španělský levicový Podemos.

Kohlíček je také členem skupiny pro spolupráci EU-Ukrajina a coby člen zahraničního výboru říká, že zkusí „zjistit, jestli se dá najít alespoň trochu racionální jádro toho, co někteří nazývají zahraniční politika EU“. Vedle toho Blesk.cz přiznal, že vzhledem ke shánění ubytování v Bruselu poměrně na rychlo, vyšel jeho pobyt tento týden v belgické metropoli na 300 eur (8100 korun) za noc.

Vše o Miloslavu Ransdorfovi čtěte zde.