Záhadný věnec pro Dienstbiera: Chilli od rodiny

Vysvětlení by mohlo souviset s tím, že o Dienstbierovi mluvili blízcí jako o gurmánovi. Že by tedy oblíbená přísada? Podle jiné verze tak ovšem pozůstalí vyjádřili jeho životní styl – nekonformní, odmítající se přizpůsobit všemu, s čím nesouhlasil. A nebo prostě jen zajímavá dekorace?

Senát zaplavily květiny

Velké věnce poslali také prezident republiky Václav Klaus a jeho předchůdce a Dienstbierův přítel Václav Havel. Květiny a věnce, které na 500 lidí přinášelo během pátečního dopoledního rozloučení do Senátu, zaplnily tři dodávkové vozy. Ve 12 hodin byl pak zahájen oficiální ceremoniál, kterého se zúčastnilo asi 300 hostů.

Řečníci vzpomínali na Dienstbierův věčný optimismus. „Usmál by se nad tím, jak tady sedíme s vážnými obličeji a v tmavých oblecích, a asi by na to našel i správný žert,“ řekl například ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Z ciziny přijel i německý exšéf diplomacie Hans-Dietrich Genscher, který s Dienstbierem v prosinci 1989 symbolicky stříhal dráty na hranicích, či ministři zahraničí Německa a Slovenska. Na poslední cestě ze Senátu pak nebožtíka doprovodili vojáci, kteří odnesli jeho rakev. Dienstbierův syn Jiří při tom neudržel slzy. Rozloučení ukončily tři čestné salvy.

Pohřeb bez vlajek a kravat, ale s cigaretou a Modlitbou

Poté byla rakev s ostatky bývalého ministra zahraničí převezena do pražského krematoria v Motole. Tady od čtyř hodin proběhl pohřeb.

Herec Pavel Landovský (74) přišel o hůlce, první polistopadový premiér Marián Čalfa (64) přinesl kytici růží, porevoluční ministr obrany Luboš Dobrovský (78) byl v placaté čepici a s vysoko vyhrnutou šálou stěží k poznání. Obřadní síň krematoria v pražském Motole zaplnili po čtvrté hodině odpolední ti, k nimž měl novinář, disident, exministr zahraničí a senátor Jiří Dienstbier nejblíže.

Svíčku pálil z obou konců

„Jirkovi je opravdu za co děkovat. Hlavně za jeho radost ze života. Pro něj to byla samozřejmost,“ vzpomínal v krátkém proslovu na svého kamaráda předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (67). „I život v disentu a v kriminále si dokázal užívat. Žil naplno. Moje babička by řekla, že pálil svíčku z obou konců,“ řekl před asi osmdesáti smutečními hosty.

Oficiální poslední rozloučení v Senátu, které bylo spíš státní poctou politikovi než rozloučením s blízkým člověkem, už měli za sebou. A tak se mohli s Jirkou loučit po svém. Bez vlajek, hymen, čestných salv. Zato v doprovodu operních árií a samozřejmě Marty Kubišové. Ta byla sice ochraptělá a nejspíš měla i smutkem stažený krk, poslední píseň pro Dienstbiera ale nemohla odmítnout.

Ostatně on, který kouřil až šedesát cigaret denně, by jí určitě prominul, že si krátce před vystoupením zapálila s Pavlem Rychetským a pak si mezi slokami musela odkašlávat. Po Kubišové už přišla na řadu jen píseň legendy francouzského šansonu Edith Piaf. To už všichni hosté stáli a opona za rakví s Jiřím Dienstbierem se začala pomalu zatahovat. V 16:40 pak jeden ze symbolů sametového převratu a československé i české diplomacie definitivně odešel z politické scény.