Účastníci pochodu u příležitosti dvacátého výročí srebrenického masakru jdou opačným směrem než bosenští Muslimové, kteří se v červenci 1995 snažili ze Srebrenice utéct. Mírový pochod začal dnes ráno ve vesnici Nezuk.
Tisíce lidí tehdy před 20 lety zoufale hledaly cestu k městu Tuzla a snažily se vyhnout bombardování srbského dělostřelectva. Jedním z těch, kdo tuto náročnou cestu přežil, byla Fatima Agićová, která utekla do okolních lesů se svým manželem Hasibem a dvěma syny Seadem a Mirsadem. Shodli se prý tehdy, že "jestliže zemřou, zemřou společně".
Když ale začala střelba, všichni se rozutekli a Fatima zůstala sama, obklopená mrtvými těly. Začala mezi nimi hledat těla svých blízkých a jedno z nich prý vypadalo jako jejího syna Seada. Seděla u něj dlouhé čtyři dny, když ji ale najednou došlo, že boty, které mrtvé tělo mělo, nepatří jejímu synovi. Vydala se tedy znovu na cestu, zmatená a dezorientovaná.
"Oni stříleli, vy utíkáte. Snažíte se sami sebe zachránit, utíkáte přes mrtvoly, aniž byste je viděli," popsala Fatima agentuře ANSA. Mnoho lidí prý tehdy hladovělo a kvůli tomu trpěli halucinacemi, někteří na následky zranění vykrváceli, jiní se vzdali a byli zabiti. Po třinácti dnech dorazila Fatima do města Kladanj, její syn Sead tam už byl, její muž se tam dostal až za 66 dní, její druhý syn ale zůstal navždy v lesích okolo Srebrenice.
"Přála bych si, aby byl Mirsad naživu. I kdybych ho už nikdy neviděla. Stačilo by mi vědět, že je naživu," uvedla bosenská žena, která při krveprolití ve Srebrenici přišla rovněž o svého bratra, otce a dva švagry.
