Postava Fausta, vzdělance, který uzavřel smlouvu s ďáblem, pochází už ze středověkých legend. Příběh o doktoru Faustovi a jeho smlouvě s Mefistofelem je od 16. století jedním z nejčastěji zpracovávaných námětů v evropské literatuře. Různí tvůrci různě silně pracovali s několika motivy - Faustovou touhou po vědění a moci, rozpolceností mezi vírou v boha a touhou po neomezeném poznání i s Faustovými erotickými spády.

Klata pracuje se všemi z nich, ve své inscenaci využívá odkazů k popkultuře, počítačovým hrám, sám si vybíral hudbu, které dominuje dynamická elektronická hudba, ale zazní i slavná skladba kapely U2 I Still Haven´t Found What I´m Looking For. K působivým scénám patří erotické orgie, které se odehrávají tak, že několik mužských postav sedí v křeslech za sebou jako v letadle a v klíně mají rozříznuté půlky zralých ovocných plodů, jež jim slouží jako ženská přirození, s nimiž si pohrávají.

Křehká Markétka, s níž Faust zapředl díky pomoci ďábla vztah, se pohybuje na vozíčku, je tak zranitelnější a Faustova vina, když ji ponechává jejímu osudu, snad větší. Přes použití svébytných výrazových prostředků a postupů ale Klata v inscenaci jedné z nejrozsáhlejších dramatických básní v lidské historii ctí původní text.

Pro polského tvůrce je to již druhá práce s Palmovkou, v minulé sezoně tam inscenoval Shakespearovo Něco za něco, které patřilo k oceňovaným titulům sezony. Inscenovat Fausta navrhl Klata sám. "Protože Fausta pokládám za jeden ze základních textů naší civilizace a jako umělci bychom se měli potýkat s věcmi, které jsou daleko významnější než tvůrci, kteří je zpracovávají," řekl Klata před premiérou novinářům.

V příběhu o dobru, zlu, lásce a o Faustovi, který se vlastní krví upíše Mefistovi, hrají Jakub Albrecht, Tomáš Dianiška, Tereza Dočkalová, Milan Mikulčík, Jan Teplý, Ondřej Veselý, Adam Vacula či Jan Vlasák.

Šestačtyřicetiletý Klata je divadelní režisér a dramatik, má za sebou více než 40 inscenací režírovaných v Polsku, Rakousku, Rusku, Německu a České republice. Jeho práce jsou většinou společensky a politicky angažované. Zpravidla adaptuje klasické divadelní texty, využívá ale i novou dramatiku či vlastní texty. Loni získal Evropskou divadelní cenu, která oceňuje komplexně celou kariéru umělců. V minulosti ji získali například Peter Brook, Robert Wilson, Harold Pinter či Krystian Lupa.