"(Valečka) vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů i krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků," uvedla k výstavě historička a teoretička umění Rea Michalová. Autor prý paralelně s krajinným rozvíjí i figurální téma, kde člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám.

Autor se při tvorbě nechal inspirovat venkovským prostředím v Lužických horách na severu Čech, kde se narodil a kde střídavě žije a pracuje.

Malířův výtvarný jazyk je podle Michalové jasně vyprofilovaný, postrádá zbytečnou zdobnost, a vypráví velmi jednoduchý příběh, jehož naléhavost diváka zasáhne. Autorovu stylovou vyhraněnost ale Michalová vidí jako jednu z Valečkových největších předností. "Valečkovy obrazy se před našima očima spojují jako sled divadelních kulis a odhalují nám průběžnou dějovou linii, která celou sérii poutá a bravurně vyvažuje," uvedla Michalová.

Jaroslav Valečka se narodil v roce 1972 v Praze, studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru malby Jiřího Sopka. Během studia získal stipendium Sorosovy a Hlávkovy nadace a absolvoval řadu zahraničních výjezdů, po absolutoriu i řadu stáží. Svou tvorbou se hlásí k mezinárodnímu hnutí stuckismu, tedy uměleckého směru a výtvarnému projevu navracejícímu se ke klasické malbě a soše.