2°C
Končí legendární Klub Na Rampě: Jablonec hledá nového provozovatele, název si odnesou ti stávající
Poslední listopadový den po 28 letech zavře legendární Klub Na Rampě v Jablonci nad Nisou. V tentýž den, 30. listopadu, se uskuteční rozlučková party Poslední zhasne. Pro město je to obrovská ztráta. Programová nabídka klubu zajišťovala velkou část kulturního vyžití v celém Libereckém kraji.
Na Rampě se konaly koncerty, party, přednášky, workshopy, hudební soutěže, každý měsíc Horečka sobotní noc Petra Vobořila a další akce. Jezdili sem i hudebníci ze zahraničí a řada kapel zde zahajovala svá turné, neboť šlo o opravdu kultovní vyhlášené místo. Návštěvníci, vystupující i město doufá, že se brzy najde nový nájemce. Klub Na Rampě už to ale pravděpodobně nebude, protože provozovatel SUNDISK si značku odnáší.
Náměstkyně primátora pro oblast humanitní Jana Hamplová si je vědoma, že klub této velikosti je pro kulturní život v Jablonci opravdu důležitý. „Je mi líto, že SUNDISK končí. Dívám se však do budoucna, a s napětím očekávám nového provozovatele, který bude mít chuť, sílu a odvahu se do provozování klubu pustit.“
Nejistá budoucnost a vysoké náklady
Začátkem letošního roku dostala společnost SUNDISK, která klub provozuje od roku 2006, avízo, že město vypíše výběrové řízení na nového provozovatele klubu. „Dost jsme se na to připravovali, zpracovali novou koncepci, zabývali se nutnými změnami interiéru,“ popisuje Milena Bauerová ze SUNDISKU. Řízení se ale odsouvalo a budoucnost byla nejistá. „Budova i prostor klubu nejsou v úplně dobrém technickém stavu, vyžaduje investici do oprav a údržby. Kromě nájmu platíme dost vysoké částky za energie, interiér upravujeme či opravujeme na vlastní náklady,“ vyjmenovala, proč se rozhodli, že už v provozování klubu nebudou pokračovat.
„Je namístě poděkovat jak Romanovi Rákosníkovi, Mileně Bauerové, JabKu, SUNDISKU a všem dalším, kteří se na činnosti Klubu Na Rampě léta podíleli. Opravdu velmi oceňuji velký kus práce, který pro kulturní život ve městě a propagaci Jablonce nad Nisou v ČR i zahraničí odvedli,“ vyjádřila vděčnost za město Jablonec nad Nisou Jana Hamplová.
Klub v prosince 1996 založil Roman Rákosník podporovaný řadou místních přátel, studentů, nadšenců i podnikatelů. „Samozřejmě mě to mrzí. Ne z nostalgie. Ale proto, že ani 28 let dobrého díla, hlavně pro mladé lidi, nestačí k pochopení toho, oč tu běží. Mnozí lidé, kteří na Rampu jezdí z celé republiky, to chápou lépe, než našinec,“ zhodnotil zakladatel klubu.
Bude Rampa pokračovat jinde?
Už na koncertu -123min. na pódiu naznačil Martin Bauer mladší za SUNDISK, že by klub mohl pokračovat na jiném místě v Jablonci. „Posledních pár měsíců je spoustu pozitivních, nostalgických i smutných ohlasů od kapel i fanoušků. Dokonce i od zahraničních. Každá kapela nás zve na pódium a děkují za činnost, kterou jsme za celou tu dobu odvedli. Každý fanoušek se ptá, jestli fakt končíme, že to je škoda, protože si to nikdo nedokáže představit,“ řekl Bauer a prozradil, že jejich dlouholetí podporovatelé neustále přichází s nápady, jak situaci vyřešit.
„V tuhle chvíli končíme, platí, co jsme řekli, že za stávajících podmínek v tomto prostoru nemůžeme pokračovat. Značku si odnášíme a bylo by nám líto ji pohřbít. Dáme si voraz a v klidu vymyslíme, co dál.“
„Stále zíráme do telefonů, Rampa je potřeba!“
Otec Rampy dodává, že dnes, v časech, kdy každý mladý i starý kouká celý den na obrazovku mobilu, aby tam našel to, co tam najít nelze, je takové Rampy zvlášť zapotřebí. „Škoda pro Jablonec, škoda pro všechny. Kam se poděli všichni ti psychologové a sociologové, kde je ta všechna komunitní agenda pro 21. století?,“ ptá se Rákosník.
Rada města Jablonce nad Nisou nyní na zasedání ve čtvrtek 21. listopadu schválila záměr vyhlášení výběrového řízení na nájemce a provozovatele. „Rozhodovat bude především programová náplň a udržitelnost spolupráce. Kluby po celé republice postupně zanikají, bohužel jak covid, tak současná ekonomická situace, změnily podmínky provozování. Zároveň nemůžeme být zastydlí na představě klubu, který fungoval v 90. letech,“ má jasno náměstkyně primátora pro oblast humanitní.
Časový harmonogram
16. prosince proběhne prohlídka prostor za účasti vedení města a zástupců technického odboru, Jablonecké energetické, Kultury Jablonec a dalších dotčených organizací a odborů. Na ni naváže podrobná technická prohlídka aktuálního stavu, ze které vzniknou požadavky na opravy (rekonstrukci) a jejich plán.
23. ledna 2025 Vyhlásí rada města výběrové řízení.
Do 24. února 2025 bude možné podávat přihlášky. V tomto mezidobí budou pro zájemce vyhlášeny 3 pevně stanovené termíny prohlídek prostor.
10. března 2025 pak rada města za osobní účasti zájemců vybere výherce/nového nájemce.
Provozovatel musí zaujmout všechny generace
Opoziční zastupitel za ČSSD a advokát Pavel Svoboda: „Nový provozovatel by měl reflektovat současné trendy ve volnočasových aktivitách, aby uměl přilákat nové a mladší publikum. Osobně mohu nostalgicky vzpomínat na klubovou scénu 90. let, ale doba se změnila,“ upozorňuje politik a dodává, že prostor musí i nadále sloužit širokému spektru návštěvníků, ale měl by objevovat nové, inovativní, nestandardní a klidně i provokativní věci. „Musí umět zaujmout.“
Architekt a náměstek primátora pro rozvoj Jakub Chuchlík doplňuje, že by nový provozovatel Rampy měl být sám fanouškem, který se na akce těší stejně jako publikum. „Měl by mít rád lidi i zvládat je organizovat. Měl by umět počítat i odpočívat, aby vydržel. Neměl by podceňovat kvalitu baru, protože společnost se od počátků Rampy neproměnila jen v nasycenosti kulturou, ale i gastronomií.“
I Jana Hamplová očekává od nového nájemce pestrou programovou nabídku, která obsáhne všechny generace. „Důležité je i propojení a koordinace s programem městské společnosti Kultura.“ Ta má na starost chod jabloneckých kin, areál Eurocentra, Dům národopisců Scheybalových, kostel sv. Anny a turistické infocentrum.
Kapely zdražily, doba je jiná
Zakladatel Rampy Roman Rákosník si nemyslím, že bude někdo ve stejném stylu jako doposud pokračovat.
„Na to jsou potřeba dvě věci. Vnitřní motivace vytvářet pro ostatní prostředí, kde jim bude dobře a také jsou potřeba peníze. Většinou se tyto dva předpoklady nepotkávají. Když jsou peníze, není motivace a naopak, kdo má motivaci a chuť něco takového dělat, nemá ty peníze,“ vyjmenoval Rákosník a vzpomíná, že v začátcích měla Rampa zkrátka štěstí.
Hudební kluby sice dostávají na svou činnost dotace z města, ty jsou ale podmíněné počtem akcí, které se musí za celý rok konat. „Woko dostalo na celoroční činnost 200 tisíc korun s podmínkou alespoň 53 akcí. Cena jednoho koncertu známější kapely je vyšší,“ popisuje Ladislav Novák, provozovatel klubu Woko.
Tři sezóny v letech 2003 až 2005 dělal provozního a šéfa programu Jan Weinert společně se dvojkou zvukařů Romanem Wallerem a Thimjou Josisem: „Tehdejší provoz jsme postavili tak, abychom dokázali fungovat i bez dotací nebo jiných vnějších financí. Za prvé byla Rampa díky Romanovi dobrou adresou. Za druhé jsme byli všichni muzikanti, jezdili jsme po klubech i festivalech po celé republice a potkávali se na nich s celou řadou jiných muzikantů, kteří tu tvořili jakousi klubovou komunitu. A právě díky těmto dvou věcem k nám pak řada z nich jezdila za podmínek pro nás více než přijatelných. A lidí chodilo stále ještě dost. Byli jsme sice klub chudý, ale svobodný. “
Tenhle model byl na počátku tisíciletí funkční, ale dnes naprosto nepoužitelný. „Bylo by krásné, ale dnes je to věc naprosto nepředstavitelná. Přátelství muzikantů nahradili manažeři a co si budeme říkat, lidi je čím dál těžší vytáhnout od TV nebo z jejich virtuálních světů třeba někam do klubu. Takže to, že Rampa fungovala pod Milenou a SUNDISKEM až dodnes, považuji skoro za zázrak. A pro všechny lidi, kteří si myslí, že by to dělali lépe - kdo to nezkusil, tak ví prd,“ dodal Weinert.
Duch klubu a prodělečná hračka
Že byla jiná doba, potvrzuje i Roman Rákosník. „Na koruny jsme nehleděli. Jak říkal Werich: ´Na divadle jsme nikdy nešetřili´. Měli jsme to rádi a byl to kus našeho života. A Milena a SUNDISK to dělají taky tak. Musíš dělat ducha podniku a ona ho dělá skvěle. A jak dlouho. Klobouk dolů! Ducha podniku ani neskoupíš, ani nenajmeš, to je vzácné zboží,“ popsal Roman Rákosník a vysvětluje, že čas od času musí provozovatel takového klubu sáhnout do kapsy a doplatit, co chybí. Bez toho to nejde.
„Je to prodělečná hračka, i když si mnozí, kteří nic takového nedělali, myslí, že je to dobrý kšeft. Dotace z města to nespasí, ledaže by v čele stáli nějací sociologové, kteří by takovou Rampu postavili na stejnou úroveň s divadlem. Ve správní radě by byli lidi, kteří rozumí tomu, o co běží a financovalo by se to stejně velkoryse,“ uzavřel Roman Rákosník.
Technický stav budovy a klubu
Budova v minulosti prošla zásadní rekonstrukcí před 18 lety, projekt tenkrát dokonce získal titul Stavba roku 2006 Libereckého kraje. Po celou tuto dobu prostor provozuje společnost SUNDISK.
„Je jasné, že se město musí o svůj majetek náležitě starat a že došlo za dobu užívání k jeho opotřebení. V letošním roce tak byly či do konce roku ještě budou provedeny finanční investice především v požárně-bezpečnostních opatření v budově A, ve které klub sídlí. Oprava požárních dveří, vstupu do budovy, rozbitých skel stříšky vchodu, vyměněny byly požární ucpávky a klapky, zprovozněn evakuační rozhlas a vypracována dokumentace zdolávání požáru,“ vyjmenovala za město Jana Hamplová.
Dále náměstkyně doplnila, že se dále pracuje na zlepšení energetické náročnosti budovy včetně průkazu. Výhledově bude čekat objekt zateplení střechy a případně i celé budovy, na to bude ale nutné zpracovat projekt a alokovat finanční prostředky. „Nad tento rámec bude nutné sladit podobu s vizuálem nového nájemce, se kterým na tom bude město spolupracovat,“ dodala náměstkyně.
ANKETA: Co pro vás znamená jablonecký Klub Na Rampě?
Milena Bauerová ze společnosti SUNDISK za provozovatele klubu od roku 2006 dodnes
S klidem můžu říct (mám to od návštěvníků z celé republiky a českých i zahraničních účinkujících), že Klub Na Rampě je „dost dobrej“ klub s hodně širokým záběrem. A taky že vydržel takovou dobu - takového věku se jich nedožilo mnoho. Jsem pyšná na to, kolik dobré práce jsem já i moji kolegové ze SUNDISKu a JabKA odvedli, a že se nám celou tu dlouhou dobu dařilo na kulturně hudebním poli být ve středu dění. Vystoupilo tu mnoho špičkových zahraničních kapel a interpretů - kytarové eso Joe Bonamassa, basák Rolling Stones Darryl Jones, Martin Barre z Jethro Tull, Walter Trout, Will Calhoun.., za nimiž přijížděli návštěvníci z celé republiky i zahraničí, neboť se často jednalo o jediné vystoupení v ČR v rámci jejich evropského turné. Díky soutěžím mladých kapel se tu vyprofilovaly dnes již známé kapely, viz Mydy, The Scoffers. Dlouhá léta klub každoročně navštěvovaly stovky dětí v rámci festivalu Jeden svět. Oceněním klubu, jako významného centra kultury, je i moje mnohaleté členství v Akademii populární hudby, která nominuje hudební Ceny Anděl. Vím, že pro renomé Jablonce znamená činnost klubu opravdu hodně.
Roman Rákosník, zakladatel Klubu Na Rampě
Jestli bude Rampa někde pokračovat, tak jen dobře. Ale pro mě Rampa není ani místo, ani název, ani logo. Pro mě je to prostředí, které ostatní láká a inspiruje, křižovatka různých směrů a kotva, když máš srdce zjihlé, když máš potíže…. Co se týče loga, tak to je výtvor mistra Miloslava Jágra, které zařídil Petr Vobořil, kterému tímto děkuju za všechno, co pro Rampu udělal, bez něj by to za našich časů nešlo. A taky Bubině Evě Schaeferové, moji drahé polovičce, která tomu na začátku dala všechno. No a také všem, kteří přiložili ruku k dílu, a bylo jich opravdu hodně.
Petr Vobořil, stál u zrodu Klubu Na Rampě a pořádal zde 26 let poslední sobotu v měsíci legendární videorockotéku Horečka sobotní noci, kterou odchoval několik generací rockerů.
Klub Na Rampě pro mě nejvíc znamenal v období s Romanem Rákosníkem. Byla to neuvěřitelná intenzita. Všichni kolem pomáhali, návštěvnost i podpora města, všechno šlo v jednom šiku. Byla to doba osobního zapálení a energie, doba, kdy jsme vytvářeli místo, kde jsme sami chtěli trávit čas. Naděje, že se někdo s podobným nábojem najde, snad existuje. Jinak zbydou jen výčitky, že se mohlo pro záchranu udělat víc.
Jana Hamplová, náměstkyně primátora pro oblast humanitní
Není žádným tajemstvím, že jsem v Klubu Na Rampě pracovala od jeho počátku, tj. od prosince 1996 do června 2001. Také to, že jsme s Romanem Rákosníkem příbuzní, je to bratranec mého tatínka. Tenkrát jsem se po maturitě vydala do Francie a vlastně prakticky hned po návratu mi maminka Jaroslava Syrovátková, tehdejší ředitelka Městského divadla v Jablonci nad Nisou, řekla, že Roman založil nový klub a že by měl zájem, abych tam pracovala. Bylo to hodně rychlé, v pátek 13. 12. 1996 jsem se tam šla podívat a v sobotu 14. 12. 1996 už mě Rampa vcucla. A nebyla jsem jediná. Roman vychoval celou jednu generaci Jablonečáků, kteří na tu dobu často vzpomínají a nijak nezastírají, že je to ovlivnilo na celý život. Je to tedy pro mne opravdu srdeční záležitost.
Jan Tomíček, častý návštěvník Klubu Na Rampě
Znamená pro mě už dlouhá léta takovou jistotu. Místo, kde najdu kvalitní rockovou muziku. Zažil jsem první Horečky, tradiční předsilvestrovské koncerty skupin Bay Bay a Echt. Na skupiny jako jsou Krausberry, Sto zvířat, nebo Znouzectnost chodím na Rampu pravidelně a vždycky je plno. A není to jen hudba. Vzpomínám na první astronomická setkání, divadlo a na Hospodské kvízy. Klub Na Rampě nám jako jednu z mála věcí záviděli i v Liberci, takže pokud klub skončí, bude Jablonec zase o něco chudší a nudnější.
Pavel Svoboda (ČSSD), advokát a opoziční zastupitel
Klub Na Rampě byl bezesporu důležitou součástí kulturního života pro různé věkové kategorie. Také jsem tu nejednu parádní akci zažil a mám na ně pěkné vzpomínky. Je smutné, že po 28 letech musel ukončit činnost, ať už z důvodu změny chování a preferencí publika nebo z částečného nedostatku podpory ze strany města. Doufám, že se brzy najde schopný provozovatel, který bude schopen nejenom navázat na tradici klubu, ale i nabídnout atraktivní program pro všechny.
Lenka Gecková, častá návštěvnice Klubu Na Rampě
Klub Na Rampě byl pro vždy poznávacím znamením kultury. Chodila jsem tam na koncerty, Horečku sobotní noci, stand-upy nebo třeba na cestopisné přednášky. Potkávali jste tam inspirativní lidi, sledovali začínající umělce nebo kapely. Neskutečné! Pokud klub skončí, ztratí Jablonec jedno z posledních mála míst pro kulturní vyžití.
Vladislav Rázek, častý návštěvník Klubu Na Rampě
Klub Na Rampě, ve všech jeho historických podobách vnímám tak, že byl vždycky místem setkávání více generací, místem k navazování přátelství, která někdy přerostla i v něco víc. Pro mě osobně to je místo, kde jsem si mohl doslova sáhnout na známé i neznámé hudebníky, pokecat si s nimi jako s lidmi. Je to místo, kde jsem se od puberty svým způsobem formoval, našel si zde spoustu kamarádů a těch vzpomínek. Úplný zánik Rampy by znamenal konec „neformální“ kultury, na kterou nemusíte v obleku ve městě, vždyť co besed, (nejen) divadelních představení, koncertů, jam sessions atd. se zde konalo, o to vše by Jablonec přišel.
Jakub Chuchlík, statutární zástupce primátora, náměstek pro rozvoj města a digitalizaci, architekt
Osobně je pro mě Rampa místem, kde jsem vyrůstal a na koncertech, divadlech, besedách, hudebních i výtvarných workshopech strávil celou střední školu. Roman Rákosník nevytvořil jen klub se skvělou dramaturgií, ale i klubovnu pro otevřenou komunitu, ve které provozoval velmi neformální školu aktivního občanství. Přátelské mezigenerační vazby i kvalitní multižánrová dramaturgie zůstaly Na Rampě i Romanovým následovníkům. Proto je pro Jablonec důležitá a neumím si představit, že bychom tu prostor takového významu neměli.
Erik Waller, syn zesnulého zvukaře Romana Wallera (Faciho), který Rampu provozoval
Můj táta s Thimjou dělali Romanu Rákosníkovi dvorní zvukaře, a když Roman odešel, tak to ještě společně s Honzou Weinertem vzali na sebe jako provozovatelé. Ještě si pak přibrali Veroniku Pindíkovou jako provozovatelku baru. Pak proběhla rekonstrukce klubu a Honza Weinert už se znovu do výběrka nehlásil. Táta s Thimjou to ještě zkusili, ale vyhráli to Bauerovci. Rozhodně si nemyslím, že by v Jablonci Klub na Rampě skončil, to se nestane, ať už to vyhraje kdokoliv. Za mě by bylo lepší, aby to provozoval někdo, kdo k tomu bude mít vztah a nebude to provozovat jako dojnou krávu. Na současnou Rampu se nedalo mimo koncert normálně zajít na pivko. Poslední roky se mi tam vůbec nelíbilo a hodně jsem si vybíral, na který koncerty vůbec půjdu. Hlavně před akcí si sednout jinde a po akci honem pryč. To bylo na tom nejsmutnější. Dřív to tak nebylo. Naopak.
Romana Nedomová, častá návštěvnici Klubu Na Rampě
Do klubu chodím už od 16 let a stále zde vystupují interpreti, kteří mě zajímají a které bych v Jablonci ani nečekala. Za mě například Phil Rudd z AC/DC. Taky to byl vždycky super prostor pro začínající umělce, někdejší Stárplej, jejíž dva ročníky jsem měla možnost i recenzovat. Krom hudby je Rampa jeden z klubů zapojených do festivalu Jeden svět, který přináší každoročně zajímavé snímky s různorodými tématy. Žiju v Liberci, přesto na Rampu i dnes stále ještě občas jezdívám, protože nabízený program je pro mě kolikrát zajímavější. Je to srdcovka, ve většině případů tam narazím na někoho známého, byla by škoda, kdyby klub úplně zanikl.
