14°C
Recenze: Jaké drby z natáčení „práskl“ Rajesh z Teorie velkého třesku?
Kdo by neznal roztomilého astrofyzika z Indie, který je nevyléčitelný geek a trpí selektivním mutismem, tj. oněmí v přítomnosti jakékoliv ženy. Postava Raje Koothrappaliho si v seriálu Teorie velkého třesku získala srdce milionů diváků po celém světě. Jaký je ale Kunal Nayyar, který plachého vědce ztvárňuje? Má s Rajeshem vůbec něco společného? To se fanoušci show mohou dočíst v jeho odlehčených autobiografických esejích Můj přízvuk je skutečný (a pár dalších věcí, které jsem vám neřekl).
Herec Kunal Nayyar se rozhodl po vzoru mnoha televizních i filmových kolegů sepsat knihu o svých životních peripetiích. Jak sám v první kapitole uvádí, nejde o memoáry (v době napsaní mu bylo pouhých 34 let), spíše střípky z dospívání i pobytu v Americe.
Příběhy na sebe navazují chronologicky. Vše začíná úsměvnými vzpomínkami na dětství v Indii, pokračuje jeho cestou za studii do USA, která zvolna přechází ve vyprávění o natáčeni Teorie velkého třesku. Kniha končí líčením velkolepé svatby s Nehou, miss Indie.
Ač se Nayyar v mnohých aspektech od Rajeshe liší, něco mají společné - určitou plachost a smysl pro humor. To se odráží i ve stylu pojetí celé knihy. Nejde o žádnou hlubokou zpověď, která by čtenářům odhalila skutečnou hercovu povahu, příběhy se drží spíše na povrchní, příjemně oddechové vlně. Čtenář se u nich nejspíš nebude popadat za břicho smíchy, dokáží ale na tváři udržet úsměv. Postřehy ze života v Indii jsou navíc leckdy zajímavé, doplňují je navíc poznámky o hinduistické kultuře.
Sympatická je i autorova otevřenost, kdy se nestydí přiznat, že například v 19 letech netušil, jak si zapnout sporák nebo vyprat prádlo, jelikož měl bohaté rodiče, kterým to zřejmě zajišťovalo služebnictvo.
Není to ale samozřejmě vyprávění o exotické zemi a Nayyarově dětství, které láká zájemce ke knize. Čtenáře zajímá hlavně pozadí úspěšného seriálu a nejrůznější perličky z natáčení. Bohužel toho se dočkají poskrovnu.
Nayyar se sice po tři čtvrtě (!) knihy dostane k popisu konkursu a následnému filmování, neprozradí ale nic, co by se fanoušek již dávno nedozvěděl z článků. O jeho kolezích, štábu nebo psaní scénáře se toho tak čtenář dozví absolutní minimum. To je ovšem značný deficit, když je celý marketing knihy založený právě na Teorii velkého třesku.
Druhým nedostatkem je poněkud prkenný jazyk, který zřejmě vznikl překladem moderních a „mladistvých“ frází do češtiny. I tak jde ale o příjemnou jednohubku, která nikomu v krku neuvázne.
Kunal Nayyar
Můj přízvuk je skutečný
nakladatelství XYZ, 2017
240 stran
Hodnocení: 60 %
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.