30°C
Recenze: Matku vyměnil za komunismus a Mao Ce-tunga
Na podzim roku 1989 se neotřásá v základech jen komunistický režim východní Evropy, ale i život Nora Arvida Janssona. Jeho matce právě diagnostikovali rakovinu, žena se ho po mnoha letech rozhodla opustit a on se zoufale potácí osamělým životem. Obrací se tak do minulosti a po vzoru veršů svého někdejšího idolu Mao Ce-tunga „proklíná řeku času“. Úryvek básně jakožto ústřední motto příběhu promítl norský autor Per Petterson i do názvu knihy.
Příběh románu Proklínám řeku času je časově situován do bouřlivého roku 1989. I když hroutící se komunistický režim ve východní Evropě prostupuje vyprávěním, není stěžejním tématem díla. Tím je křehký vztah matky a syna, nezadržitelný proud času a osamělost.
Autor Per Petterson, který za knihu v roce 2009 obdržel cenu Severské rady za literaturu, hned v úvodu vyprávění vysílá hlavního hrdinu Arvida na cestu – fyzickou i duševní. Jeho matce totiž diagnostikovali rakovinu žaludku a ona ve spěchu opouští Norsko, aby možná naposledy v životě navštívila svou rodnou zemi – Dánsko. Právě za ní se Arvid vydává, během putování se mnohdy v duši zatoulá do vzpomínek.
Příběh tak volně přeskakuje z jedné časové roviny do druhé. Čtenář ochutnává krátké útržky z 50. let a hrdinova dětství, později prvních lásek i přátelství či z jeho dospívání plného levicového idealismu. Všemi obdobími se jako červená nit táhne jeho vztah k matce. Vždy milující, duševně ale vzdálené, nepřítomné, nedostupné.
Je to právě ona, ke které se Arvid až extrémně upíná a snaží se ji polapit. O otci i svých třech sourozencích mluví spíše odtažitě, ze vzpomínek je někdy vypouští. Jejich jména, stejně jako většiny hlavních postav, se čtenář nedozvídá. Hrdina o nich referuje například jako „o tom mladším, ale ne nejmladším bratrovi“. Silnější emoce v něm neprobudí ani tragická událost v rodině, při níž je jeho hlavní myšlenkou stále to, zda by se i pro něj matka takto trápila.
I přes snahu obou postav se jim důvěru a vzájemnou otevřenost daří navázat jen stěží. Vztah matky se synem totiž definitivně roztříštilo Arvidovo rozhodnutí opustit vysokou školu a stát se dělníkem, aby naplnil ideály komunismu. To jeho rodička, která sama celý život dřela v továrně, nedokázala nikdy odpustit ani pochopit. Z dnešního pohledu se může zdát idealismus hlavního hrdiny úsměvný, v té době ale nebyl mezi skandinávskými intelektuály ničím výjimečným.
Pozvolné vyprávění
Při líčení osudů, závanu minulosti i lidských vztahů využívá Per Petterson malebného, poetického jazyka. Dramatičnost emocí vyjadřuje spíše popisem přírody než hlasitými hádkami a zlostnými dialogy. Pro čtenáře milující drama a rychlé tempo nemůže kniha stačit s dechem, hodí se spíše k šálku čaje a pomalému vychutnávaní za deštivých odpolední.
Pro Čechy může působit severské prostředí lehce matoucím dojmem, hlavně z politického a sociálního hlediska. Na druhou stranu to dodává příběhu na jisté exotičnosti. Jímavost přináší i fakt, že je román do určité míry autobiografický. Autor totiž při nehodě přišel naráz o oba rodiče, bratra i neteř. Do svých děl tak promítá vzpomínky na ně a snaží se s nimi vypořádat.
Kniha je vhodná pro trpělivé čtenáře, milovníky bohatého jazyka. Pomalý a jemný styl Pera Pettersona nemusí zajisté sednout každému, stejně jako nutnost domýšlet si do příběhu řadu detailů a vysvětlení.
Per Petterson
Proklínám řeku času
nakladatelství Knižní klub, 2015
184 stran
Hodnocení: 70 %
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.