Ivan Roubal: Mám vysokou školu nenávisti

Vraždil bez nejmenších výčitek svědomí. Soud mu prokázal pět obětí. Po dvou dalších mrtvolách policie stále pátrá. Ti, které si Ivan Roubal (52) vybral, umírali dlouze a v mukách. Svázaní do kozelce a prohnutí jako luk, kdy si každým pohybem v boji o hlt vzduchu utahovali oprátku kolem krku. Mrtvá těla skončila v žumpě, rybníku a možná i v žaludcích prasat, která Roubal choval na své šumavské farmě. Zaplatil za to. Nyní je na doživotí v nejpřísněji střežené části vězení ve Valdicích. Od svobody Roubala a dalších osm odsouzených dělí čtyři ocelové dveře, nejméně sedmero mříží, kilometry ostnatého drátu a silné zdi, o hlídkách na strážních stanovištích se zbraněmi nemluvě. Jak Ivan Roubal žije? "Přímý kontakt s vězněm vám umožnit nemohu. Zcela výjimečně vám ale povolím s ním hovořit telefonicky, přes zvukotěsnou skleněnou přepážku," řekl reportérům Nedělního Blesku Pavel Kuřátko, první zástupce ředitele věznice Valdice. Třípatrový blok E prošel nedávno rekonstrukcí za deset miliónů korun. Každý pohyb uvnitř je monitorován kamerami, čidly a další technikou. Postavili tu dokonce i bezbariérový výtah, snad pro ty vězně, kteří tady zeslábnou stářím. V hovorně v prvním patře čekal za silným sklem Ivan Roubal, podle mnohých bestie v lidské podobě. Podle jiných zase člověk s mimořádnou inteligencí, který dokáže sám sobě racionálně zdůvodnit absolutně všechno, pokud mu to prospěje. Možná tak postupoval i před pár dny, když písemně souhlasil s rozhovorem pro Nedělní Blesk. * Pane Roubale, jste ve vězení devátý rok. Co vám chybí nejvíc?
"Spravedlnost." * Přesněji?
"Soudní aparát, nezávislý na politické moci a na policii." * Proto jste požádal prezidenta Havla o milost?
"Já? Nikdy. Jak bych mohl o milost žádat člověka, který ve vězení za minulého režimu prosil komunisty, aby ho pustili ven. To u mne není žádný politický vězeň." * Představme si na okamžik, že můžete jít odsud. Kam zamíříte nejdřív?
"Na švýcarské velvyslanectví požádat o politický azyl. Už jsem o něj žádal v roce 1991." * Vy byste nešel k přátelům nebo známým? Máte přece syna.
"To říkáte vy. On mi to za těch devět let nedal najevo ani pohlednicí. Asi věří víc tomu, co o mně četl třeba u vás v Blesku nebo jinde, než vlastnímu tátovi." (Ivan Roubal byl vzat do vazby kvůli podezření ze čtyřnásobné vraždy koncem dubna 1994. Měl zabít taxikáře z Českolipska, důchodce z Prahy a další dvě osoby z pražské půjčovny aut – pozn. red.) * Tvrdíte, že vás poškodily soudy i média?
"Samozřejmě, protože média modelovala přání policie až do závěrečných etap soudního řízení se mnou. Taky proto jsem tady." * A budete tady až do.....
"....až mně vynesou nohama napřed? To by hodně lidí chtělo." * Spoléháte na něco? O milost neprosíte. Myslíte, že po dvaceti letech soud přehodnotí vaši kauzu?
"Český? To nevím, ale jsou ještě mezinárodní instance, třeba ve Štrasburku a ty musí poslechnout i český soud. Jsem se zahraničím v kontaktu, protože se nemám čeho bát. K trestu mi nikdo nic přidat nemůže." * Berete ale v úvahu, že tady nejspíš zemřete?
"Jsem věřící a vím, že Bůh k sobě může povolat kohokoliv kdykoliv. To se může stát i vám." * Navštěvuje vás kněz?
"Ne. Česká republika nyní neumožňuje odsouzeným ani to, co dovolovali komunisté." * Jak tedy uspokojujete své, řekněme, duchovní potřeby?
"Od pána Ježíše vás nemůže oddělit ani katr." * A co potřeby ostatního druhu?
"Onanovat nemůžu, protože Peříčko mi nepustí. Jinak je to v rámci možností, knihy a tak. Mám ale v porovnání s ostatními vězni asi tak třetinový prostor." * Pouštění Peříčka? Vy máte na cele televizi?
"Nemám, nepořídím si jí proto, aby mi někdo nařizoval, co smím vidět a co ne. Pan Kajínek se nechal nachytat, nechal si koupit úplně novou televizi. Oplechovali mu ji a k zásuvce se nedostane." * Odsouzenec si asi moc vybírat nemůže.
"Ale může si vybrat, že se nebude dívat." (Městský soud v Praze za předsednictví soudce Jiřího Horkého v prosinci 1999 Roubala uznal vinným pouze z loupežného přepadení a uložil mu trest pět let ve věznici s ostrahou. Z vražd je sice důvodně podezřelý, ale chybějí věrohodné důkazy. Roubal zůstává ve vazbě pro trestný čin násilí na skupině obyvatel – pozn. red.) * Jak máte vybavenou celu?
"Je tam záchod, napevno k podlaze židle a stůl, postel. To viděla i komise ze Štrasburku, která tu asi před dvěma měsíci byla. Uvařil jsem jí čaj..." * ....vy si na cele můžete vařit?
"Nechte mě to dopovědět. Jediný nástroj, který mám, je elektrický ponorný vařič, ale hrnek mám jenom dvoudecový, z plastu. A tak jsem ten čaj komisi uvařil v kbelíku na špínu a přefiltroval ho přes tričko. Nikdo mi nevysvětlil, proč nemůžu mít pořádnou skleničku." * Co byste si tedy do cely dal, kdybyste mohl?
"Václava Havla za to, jak se dokázal nevyrovnat s minulostí. A pak květiny, žádal jsem o ně, ale to je možné asi jen v jiných věznicích, tady ne. A požádal bych i o kus nádobí k vaření, třeba špaget. Mám si je dělat v záchodové míse?" (19. května 1999 Vrchní soud odsoudil Ivana Roubala ke 22 letům odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. Uznal jej vinným z vraždy dvou osob v pražské autopůjčovně – pozn. red.) * V nakupování vám tedy nikdo nebrání....
"Ne, můžu utratit celých šedesát korun měsíčně, hlavně za mýdlo, toaletní papír a zeleninu." * Jak se tu stravujete?
"Mám dietu, protože se jim podařilo zničit mi slinivku, beru prášky. Ale vaří tady skutečně dobře, stěžovat si nemůžu a výhrady nemám. Mám je k tomu, že tady chybí syrová zelenina, obyčejná mrkev, kedlubna, ředkvička nebo salát." * Jaký máte denní režim? A co osobní hygiena?
"Já se dokážu umýt i v umyvadle, můj dědeček neměl v životě doma vanu a mě taky nechybí. Většinou vstávám v šest ráno. Když jste zavřený, máte na všechno dost času. I na aktivity, včetně pohybu - to se tu trochu zlepšilo, teď už si na vycházkách můžu s některým z kolegů házet míčem." * Řekl jste aktivity, jaké?
"Podívejte na tuhle knížku, to je Listina základních lidských práv a svobod. Zaškrtal jsem v ní všechno, v čem jsem poškozován (téměř celá Listina je různobarevně proškrtána - pozn. aut.) a píšu o tom. Třeba státnímu zástupci. On se tím zabývá a pak mi sdělí, že je všechno v nejlepším pořádku." * Váš osud a to, čeho jste se podle rozsudků dopustil, by se možná ve Spojených státech draze prodávalo jako námět k filmu. Oslovil vás někdo s něčím podobným?
"Já jsem knihu o sobě a o všem, co se skutečně stalo a proč jsem dostal doživotí, napsal. Měli ji nezávisle na sobě tři vydavatelé, ale když si ji přečetli, dali od ní ruce pryč. Ven z jisté věznice se dostala jako ta Fučíkova Reportáž psaná na oprátce a je v bezpečí." * Vám se ji podařilo propašovat?
"Ano, i já měl svého Kolínského (český dozorce, který odnášel Fučíkovy rukopisy z Pankrácké věznice - pozn. aut.), který mi pomohl." * To byste mi snad ani neměl říkat....
"Měl byste to nahlásit, co?" * Nechme knihu. Kdo by mohl - pokud by k tomu došlo - sehrát vaši osobu ve filmu, koho byste si vybral?
"Asi Miroslava Macháčka, určitě by to dokázal pan Werich. Z těch naživu Arnošt Goldflam." (27. května 1999 odsuzuje Roubala Městský soud v Praze na doživotí za vraždu Václava Dlouhého, připočítává i předchozích dvaadvacet let od Vrchního soudu – pozn. red.) * Vraťme se k vaší minulosti. Chtěl byste si s někým vyřídit účty?
"Víte, to že jsem tady, je otázka systému. Kdyby byl správně naprogramovaný, tak tu prostě být nemohu." * Já ale vím, že v Praze žije žena, které jste vzkázal, že když bude její muž svědčit proti vám, necháte jí zabít děti. Pak tu paní kdosi přepadl a šeredně ztloukl.
"To je nesmysl. A pak, od té doby, co skuteční vrazi a zločinci slouží u policie, tak se nemůžete divit, že se v ulicích přepadá. Já jsem nikdy nikomu nevyhrožoval." * Člověk je prý takový, jak byl veden od malička. Jaké jste měl rodinné zázemí?
"Otec sloužil jako major u ministerstva vnitra, u Státní bezpečnosti. Když poznal, co to je za organizaci, nechal se přeložit někam na Hrad a tam snad luštil nějaké šifry. Maminka byla učitelka. Oba už jsou mrtví." (V dubnu 2001 je Ivan Roubal přemístěn z mírovské věznice na nejostřeji střežený blok E do Valdic. Stále opakuje, že je nevinen a chce se obrátit na mezinárodní soudní instituce – pozn. red.) * Jak jste se tedy dostal k hospodaření na statku Pohádka u šumavského Čachrova? Choval jste tam prasata a podle vašeho syna, jak řekl policii, jste jim měl nejméně jednoho zavražděného dát sežrat.
"Ten statek jsem měl pronajatý a choval jsem tam čtyřicet vietnamských čuníků. Myslíte, že by - s těmi malými tlamami - někoho sežrali? Kromě toho můj syn svá slova odvolal." * Jaké máte vzdělání?
Maturitu jsem dělal na střední zemědělské škole v Pardubicích, profesí jsem zootechnik." * A dál?
"Teď mám vysokou školu nenávisti." Hnízdo samotáře a vraha
Šest kilometrů od šumavské obce Čachrov na Klatovsku, hospodařil pětinásobný vrah Ivan Roubal. Obytné stavení se stodolou a přístavky nazval »Pohádka«. V prosinci 1991 tady měl podle státního zástupce zavraždit dvaašedesátiletého důchodce Františka Hepnera, kterého tam vlákal snad pod příslibem odpočinku v netknuté přírodě a také, že nemovitost prodává. O rok později na tomtéž místě zmizel pětašedesátiletý Václav Horký. Ivan Roubal používal osobní vozy obou zmizelých mužů a místo Václava Horkého dokonce podle policie vybíral tržbu z jeho stánku na Václavském náměstí v Praze.... Těla obou mužů nikdy nebyla nalezena a Ivan Roubal ve vězení Valdice při rozhovoru s reportéry Nedělního Blesku, už mimo mikrofon řekl: "O těch dvou mi dávají za vinu, že jsem je v neznámou dobu, neznámým způsobem a na neznámém místě zavraždil a jejich těla ukryl - rovněž neznámo kde. Touto »úrovní« české justice budu argumentovat u mezinárodního soudu." Samota »Pohádka« leží ztracená mezi lesy a přístup k ní je pouze po kamenité a rozbité cestě. Když zaprší, nebo v zimě, je odříznuta od světa. Okna jsou vybitá, podlahy vytrhané, část zděného štítu spadla. Jen střechy jsou ještě celkem v pořádku. Pozemek podmáčela spodní voda a malý potůček, tekoucí z hořejšího lesa. Kopřivy, ostřice, lopuchy a divoce bující houští na někdejším nádvoří jsou jedinými pány tam, kde prý ještě kdesi pod zemí mohou být zakopaná těla dvou zavražděných mužů.