Dvojnásobná sebevražda. Jak to bylo doopravdy?

Je to příběh o lásce a neschopnosti se vyrovnat se životem. Dvě sebevraždy milenců téměř na svátek zamilovaných. Pro pozůstalé krutý příběh. Dva mladé životy vyhasly v předvečer svatého Valentýna. Oba mrtví zvolili zvlášť děsivý způsob sebevraždy - udusili se v autě výfukovými plyny. Našli je v ojetém Fordu Granada, stojícím u kraje vyasfaltované cesty na dohled od Nového Strašecí na Rakovnicku. Václavu Volfovi to auto už zdálky připadalo trochu zvláštní, ale venčil psa, a tak se věnoval jemu. Byla středa 13. února krátce po třetí odpoledne, kolem plno bláta, sychravo. Ani třináctiletá fena knírače nebyla procházkou moc nadšena. Její pán obešel stojící vůz a teprve tehdy pochopil, co se mu na něm nezdálo. "To auto bylo neprůhledné, uvnitř byl takový jakoby opar a mělo orosená všechna okna. Podíval jsem se dovnitř a pak už jsem utíkal pro policii," vzpomíná Václav Volf na svůj hrůzný zážitek. Ve voze byli dva mrtví - Simona Hejsková (17) a Dušan Zenkl (23). Ona z Liberce, on z Kladna. Tulili se k sobě, Simona měla hlavu na Dušanově rameni, i po smrti se pevně drželi za ruce. Z výfuku byla levým zadním okénkem do auta zavedena zelená hadice. Jako příčina smrti bylo určeno udušení výfukovými plyny. "Tak důkladnou přípravu sebevraždy jsem dosud neviděl," konstatoval Stanislav Čapek z rakovnické policie. "Nějaké zkratové jednání nebo náhlý afekt je podle mého názoru možno vyloučit." Okénko auta, kterým hadice přiváděla plyny z výfuku, bylo totiž důkladně utěsněno zevnitř i zvenčí. Kusy hadrů zpevnil kdosi alobalem a nadto ještě pečlivě přelepil páskou. Zatím neznámá ruka dokonce rozšířila ústí smrtící hadice v autě. Jakoby ten »někdo« chtěl, aby motor měl skutečně volný chod, aby předčasně nezhasl... Známost Simony a Dušana začala někdy před loňskými Vánocemi. Seznámili se přes Internet, pak si psali textové zprávy mobilním telefonem. Simona do Kladna přijela, »oficiálně« za svým otcem. Ten po rozvodu odešel z Liberce na kladenský důl Nosek a dcera ho navštívila na hornické ubytovně. Později mu tam představila i Dušana a táta proti známosti nic neměl. "Jak bych taky mohl? A proč?", ptá se dnes. "Oba se alespoň zpočátku určitě měli rádi a bylo na nich vidět, že jsou spolu šťastní." Postupem doby žila Simona v Kladně stále častěji, ale Dušan ji svým rodičům kupodivu ani jednou neukázal. Přestože mladí lidé dokonce žili v tomtéž panelákovém domě, jako oni - sousedka z přízemí jim totiž poskytovala nocleh, snad ze soucitu a sympatií k mladé lásce. Dušan Zenkl byl v té době už přes půl roku na nemocenské. Pracoval u studnařské firmy v Brandýsku nedaleko Kladna, ale podle jejího jednatele Rudolfa Baudische byl v práci naposledy první srpnový týden vloni. Jak a za co žil, nedokážou říci ani jeho rodiče, které smrt syna zdrtila. "To auto, co měl, sehnal snad někde v bazaru," říká Dušanova matka Alena Zenklová. "Staré fordky si oblíbil, ale měl i BMW a ještě asi tři auta, vždycky z druhé ruky." Dušan i Simona žili posledních pár týdnů před smrtí fakticky mimo své rodiny, v každém případě bez kontroly i pomoci rodičů. Simonina matka v Liberci, která nyní žije s novým druhem tvrdí, že dcera odjela na víkend za otcem 26. ledna. "Měla se vrátit v neděli, ale večer volala žena, která se představila jako matka Simonina přítele z Kladna a tvrdila, že naší dceři je nevolno a že přijede až v pondělí. Od té doby jsme o Simoně neslyšeli," řekla Nedělnímu Blesku. To však popírá Dušanova matka, která spolu s manželem Karlem rezolutně tvrdí, že dívku nikdy neviděli. Miloslav Hejsek viděl svoji dceru naposledy v neděli 10. února, tři dny před její a Dušanovou sebevraždou. "Přišla sem za mnou na ubytovnu", vzpomíná, "a řekla, že se s Dušanem rozešla. Označila ho za feťáka a že prý ji to už s ním nebaví. Pohádali se dokonce tak, že mu obešla auto s korunou v ruce a ulomila mu i zrcátko. Přiznala, že i ona vyzkoušela pervitin a extázi, ale že to bylo naposled. Začala žít u kamarádky Kateřiny v Novém Strašecí. Dokonce jsem ji tam další den jel hledat, ale věděl jsem jenom, že bydlí v nějakém modrém domku a to je málo. Nenašel jsem ji." V autě, kde Simona s Dušanem zemřeli, se kromě CD disků, částí oděvů a policejního obušku našel dopis na rozloučenou. Byl psán Simoninou rukou. "Nebaví mě jíst, spát, přemýšlet, ani nechci řešit problémy... Vidím nás dva, jak vedle sebe v bílém ležíme ve dvou truhlách a jak obě naše rodiny truchlí a přemýšlejí, jak nás vychovali a jak jsme spolu žili..." Dopis zkoumá expert z grafologie. Má určit jeho pravost a pokusit se také zjistit rozpoložení Simony v době, kdy ho psala. Rodiny mrtvých totiž tvrdí, že jejich dítě by nikdy nic takového nenapsalo, dokonce by ani tak nemohlo uvažovat. Výsledky expertizy budou známy snad za týden, stejně jako další výsledky vyšetřování. Kolem celého případu je i řada dalších nejasností - podle Simoniny matky nezařadila liberecká policie její dceru do pátrání. "Ani po dvou týdnech od našeho oznámení Simona v policejním seznamu pohřešovaných nebyla," tvrdí matka a nevylučuje, že s podnětem k sebevraždě její dcery mohlo být všechno jinak. Ve stejném duchu hovoří Dušanovi rodiče v Kladně. "Pořád jsme něco hledali a nevšimli jsme si, že naše dítě dospělo a začíná hledat také. Nevěděli jsme to, nedokázali jsme Simonce pomoci," zoufá si Miloslav Hejsek na hornické ubytovně v Kladně a po večerech čte deníčky své dcery. Jenom ty mu zůstaly...