Jiří Kajínek byl právě před 20 lety na útěku z vězení Mírov: Běhal jsem večer po Praze!
Přesně před dvaceti lety, tedy 6. prosince 2000, se chýlil ke konci útěk Jiřího Kajínka (59) z přísně střežené káznice Mírov. Zbývalo mu tehdy posledních 48 hodin. Nejslavnější český vězeň omilostněný prezidentem Milošem Zemanem vzpomíná, kde se v té době skrýval, čemu se věnoval a co předcházelo jeho zadržení policejním komandem po 41 dnech na svobodě.
Vybavíte si, kde jste byl a co jste dělal na den přesně před dvaceti lety?
„Byl jsem v Praze, v bytě Marie Černé. A co jsem dělal? Stejně jako ty předchozí dny po útěku, který jsem uskutečnil 29. října. Sledoval jsem televizi, vařil si, četl si, posiloval s činkami a večer jsem běhal v blízkém Prokopském údolí. A chodil jsem po Praze.“
Jaká byla vaše první noc na svobodě, mimo vězeňskou celu?
„Byl jsem nadšený z úspěšného útěku z Mírova, o kterém jsem vždy jen slyšel, že se odtamtud utéct nedá. Byl jsem zraněný. Při jízdě po laně se mi strhla rukavice na pravé ruce. Protože jsem se nepustil, tak se mi sedřela kůže z půlky dlaně a z části prstů. Už mi to ani nekrvácelo, ale hodně mokvalo. Nůžkami jsem odstřihl zbytky kůže. Dále jsem měl zraněný kotník. Byl jsem špinavý. Užíval jsem si sprchu, vanu, očistu. Relaxoval. Byla to euforie. Všem bych přál zažít takový pocit ze znovu nabyté svobody.“
Byla to určitě velká změna oproti vězeňským poměrům...
„Samozřejmě, navíc Marie Černá hned druhý den, co jsem přišel,
- Registrace je pro vás zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému bleskovému obsahu.
- Užijete si bonusové akce a výherní soutěže.
J. Kajínek je zjevně egocentricky orientován, ale kdo z nás je bez chyb ? V kriminále se prezentoval jako slušný člověk a doživotní trest vzhledem ke struktuře jeho osobnosti byl nepochybně nespravedlivý s jasnými konturami mstivosti a jakési zdeformované generální prevence. Kajínka jsem tam poznal osobně, vždy komunikoval jako člověk a ne jako nebezpečný padouch. Ovšem teď by mu slušela větší skromnost.