Zneuctěná v sedmnácti letech

Mlčela dlouhých třináct let. Bála se vzpomínek, ale své pokoření a zneuctění měla stále před očima. Nešlo před tím utéci... Až vloni, když policie zatkla Milana Puhlovského (57) z Lanškrouna a obvinila ho z deseti znásilnění, si oddechla. Její noční můry z velké části ustaly. To už skoro rok s kriminalisty z Hradce Králové spolupracovala. Jen oni a její nejbližší rodina vědí, co ji postihlo. Ostatní ne. Paní Helena (30) chce, aby to tak zůstalo. Telefon v redakci zazvonil v deset dopoledne. "Dobrý den, vy jste před rokem psali o tom muži, co znásilňoval ženy, viďte? Já jsem jedna z nich, tehdy mi bylo sedmnáct... Chci vám říci, jak to bylo. Kvůli ostatním, aby nedopadly jako já." Sešli jsme se u pumpy v Havlíčkově Brodě. Paní Helena hovořila s odmlkami, bylo vidět, že se ještě nevyrovnala s tím, co ji postihlo. Ale vytrvala. Dokonce ukázala i místo, kde ji tehdy ještě neznámý muž znásilnil a z nezkušené dívky proti její vůli udělal ženu... Kvůli taxíku, co nepřijel Diskotéky v Brzkově na Jihlavsku, kam Helena chodila, byly vyhlášené. Když v ono dubnové ráno před třinácti lety dohráli, Helena dojela autobusem od diskotéky na náměstí v Přibyslavi. Zbytečně čekala půl hodiny na taxi, pak se rozhodla jít domů pěšky. "Byla světlá noc, viděla jsem skoro jako ve dne a domů bych došla brzy," říká. Cestu dobře znala, jela nebo šla po ní nesčetněkrát. Zvuk motorky uslyšela na dálku, za chvíli ji osvítilo její světlo. Chlapík, co držel řidítka, měl hřmotnou postavu a ptal se na odbočku k brněnské dálnici. "Vysvětlila jsem mu to a on mě pak požádal o cigaretu. Když jsem mu ji dávala, chytil mě za ruku a strhl k sobě." Helenu ochromil strach. Tělo jí zesláblo a nebyla schopna promluvit. "Nohy mi zdřevěněly a celá jsem se zhroutila. Ten člověk si mě přehodil přes kolena a rozjel se." Jako vzteklé zvíře... Jak dlouho visela bezvládná Helena na kolenou svého únosce, si nepamatuje. Trochu se vzchopila poté, motorka zastavila u příkopu, dělícího silnici od lesíka. Mezi stromy tam prosvítala hladina rybníčka. "Takové malé oko to bylo a já skrze stromy uviděla, jak se voda leskne," vzpomíná Helena. Tady na ten muž souvisle promluvil, do té doby jen spíše sípal - "mlč, drž hubu, nebo tě zabiju." Poprvé řekl, o co mu jde. "Já tě chci, rozumíš! Uděláš mi to!" Pak děvče popadl jednou rukou, druhou vlekl motorku a vydal se do lesa. Musel mít sílu, protože Helenu a motorku ani na chvilku nepustil. "Prosím vás nechte mě, já jsem těhotná, budu mít dítě," co vymyslila si Helena a začala alespoň slovy bojovat o svůj osud. I teď si vybavuje, že mu nejprve chtěla pohrozit tím, že má AIDS. "Jenomže to by mě asi opravdu zabil," přemítá. Na okamžik jí blesklo ni hlavou, že by se mohla pokusit o útěk. Ale v lodičkách? A v bílých kalhotách, které v měsíčním jasu svítily do daleka? Tak zkoušela mluvit a prosit. Zbytečně. Násilník z ní serval oděv a pak, protože nebyl schopen se s ní spojit, poručil si orální sex. A znovu hrozil - "dělej, nebo tě zabiju, mám s sebou pistoli, podívej se!" Když všechno skončilo, následovala další výhrůžka -"jestli o tom cekneš, najdu si tě a zabiju." Následky? Na celý život! Helena doma mlčela. "Jenom jsem se pořád myla jako zběsilá. Jako bych to všechno mohla ze sebe smýt." Stodvacetilitrový bojler na teplou vodu, co v domě měli, byl věčně prázdný a Helena se začala bát, že matka něco vytuší. A tak se svěřila tetě a pak i rodičům. Společně zašli k lékaři i na policii do Havlíčkova Brodu. Tady se ale k děvčeti chovali až s arogancí. "Nojo, slečinka přišla domů pozdě a tak jí jako na zavolanou někdo přepadl a znásil, co? To známe," posmívali se. Možná i tento "přístup" přispěl k tomu, že se Helena léčila na psychiatrii, bez antidepresiv hlavně prvních pár měsíců po "tom" být nemohla... Ke zlomu došlo poté, co přibývající znásilnění začala vyšetřovat kriminálka z Hradce Králové. "Přijeli za mnou a já nechtěla věřit, že to jsou taky policisté. Zdvořilí, soucitní a chápaví. Oba ti důstojníci i žena, co byli ve vyšetřovací skupině, se ke mě chovali tak, jak si člověk představuje profesionály, " říká Helena. Po zatčení Puhlovského spolehlivě poznala při rekognici. "V řadě tam stálo asi deset chlápků, ale jeho jsem poznala hned. Nikdy na něj nezapomenu, na to, co mi udělal, ani na to, jak smrděl zatuchlinou a potem." Soud odsoudil pachatele ke dvanácti letům odnětí svobody. Odvolal se, a tak případ prozatím ukončen není. Nejen pro něj, ale hlavně pro jeho oběti. Nejméně deset žen (možná, ne všechny své znásilnění oznámily) žije se stejnými pocity, jako paní Helena. I když ona se nedávno vdala a manžel ví, čím prošla a je jí oporou, nezbaví se pocitů z hrůzného zážitku ještě hodně dlouho.