Průšvih české kriminalistiky: Pachové stopy jsou jako důkaz vyloučené, tvrdí odborníci

Přestože se psovodi často chlubí tím, že se jejich pes ještě nikdy nespletl, ověření svých tvrzení, se zjevně obávají. Alespoň to vyplývá z úvodu zprávy, kterou vědci z České zemědělské univerzity zveřejnili.

„Je třeba se zmínit o napjaté atmosféře, která celý experiment provázela. Náš původní předpoklad, že psovodi se zúčastní experimentu ochotně, aby demonstrovali funkčnost metody, se ukázal jako chybný. Přes nespornou jednoduchost porovnávání pachových vzorků, někteří psovodi chápali testování jako jakousi formu šikany a pokus zlikvidovat provádění metody pachové identifikace v rámci Policie ČR,“ píší specialisté a popisují řadu případů, jak psovodi výzkum bojkotovali.

Ukázalo se přitom, že závěry posuzování jsou skutečně alarmující. „Výsledky testu ukazují, že psi jsou schopni v zásadě pachovou komparaci provádět. Chybovost je ovšem natolik vysoká, že využitelnost této metody, pokud je prováděna za stávajících podmínek, jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Zvláště alarmující je poměrně vysoký počet ztotožnění těch párů pachových vzorků, které ve skutečnosti shodný pach neobsahovaly,“ vysvětlují vědci. Pachové stopy se přitom jako důkaz, byť podle zákona pouze podpůrný, objevují ve stále větším počtu případů.

Výzkumníci varují, že je psovod často informován o dalších okolnostech případu, např. zda se podezřelý doznal, či zda proti němu existují další důkazy, a tak může nevědomky výkon psa ovlivnit. „To by také mohlo vysvětlovat poměrně vysoký počet falešných ztotožnění,“ míní. 

Další chyba vyšetřovatelů v případu Nečesaný? Neměli ochranný oděv. Tvrdili, že ano

Vědce také překvapilo zkoumání tzv. zkoušky náhodné zajímavosti, která spočívá v porovnání dvojice pachů, o jejichž shodě psovod ví, přičemž pes má bez zájmu přejít pach, který bude v další řadě porovnáván jako cílový. Účelem je zjistit, zda pach pachatele není pro psa atraktivní sám o sobě. „Psi tedy byli schopni téměř ve všech případech pozitivně ztotožnit dvojici kontrolních pachů a přejít pach testovaný na náhodnou zajímavost, o jehož pozici psovod věděl, ale v 15 případech nebyli schopni stejného výkonu, pokud psovod nebyl o výsledku informován dopředu,“ šokují výzkumníci. 

Došli proto k závěru, že přinejmenším v některých případech jsou psi změnami v chování psovoda při provádění pachové identifikace ovlivňováni. „Na základě výše uvedených poznatků nezbývá než dojít k závěru, že spolehlivost výše uvedené metody je za stávajících podmínek nedostatečná a její využívání v průběhu trestního řízení nelze doporučit,“ konstatují.

Nově zveřejněné závěry by mohly vést k celé řadě zvratů v případech, kde pachové stopy hrají významnou roli. Podívejte se, které to jsou:

Tyto zločince poslaly pachovky za mříže: Co když jsou nevinní?

Co jsou pachové stopy?

Metodu pachové identifikace vynalezla východoněmecká tajná policie STASI. V Česku se používá přibližně od roku 1975, jako o pátracím prostředku se o ní oficiálně začalo mluvit až v roce 1989. Tehdy se tedy ještě používala pouze v rámci vyšetřování k vypátrání a označení podezřelého. Postupně však pronikla až do soudní síně v rámci dokazování a v posledních letech se vyskytuje stále častěji. Není však považována za přímý důkaz, ale pouze podpůrný. 

Jak se odebírají?

Pachové stopy se odebírají pomocí speciální textilie na místě činu z míst nebo předmětů, kterých se mohl pachatel intenzivně dotýkat. Snímač se následně uzavře do sterilizované sklenice. U samotné zkoušky nejprve nasaje pes pach z příslušné „pachové konzervy“ a poté vyrazí s psovodem podél řady srovnávacích pachových konzerv. Do této řady se vždy umístí vedle pachové konzervy, která je předmětem srovnání několik klamných pachových konzerv (pachových konzerv z jiných případů). Pes čichá k jednotlivým sklenicím, shodu označí zalehnutím k příslušné sklenici. Uvedený postup se několikrát opakuje, a to tak, že srovnávaný vzorek se postaví na jiné místo v řadě. Z hlediska empirického stačí trojnásobné označení shodné pachové konzervy. (zdroj www.epravo.cz)