Šestnáct krůčků ke smrti

Za méně než deset vteřin uběhnou atleti stometrovou vzdálenost. Za méně než deset vteřin udělá pětileté dítě šestnáct krůčků. Za méně než deset vteřin opustil malý Matýsek Chrástecký (+5) objetí mámy, aby se při stokilometrové rychlosti vrhl z otevřených dveří vagónu do náruče smrti. "Už mi ho nikdo nevrátí. Proboha, ať už se to ale nestane nikdy nikomu jinému. Vždyť každý den jezdí vlakama tolik maminek s dětma!" povzdechla si Františka Chrástecká (37) z Olomouce. Zhruba pět kilometrů mezi Červenkou a Stření bylo pro Matýska osudných. "Byl to náš poklad," stýská si nešťastná matka se slzami v očích. "Když člověk zaplatí za lístek tolik peněz, předpokládá, že když se vlak rozjede, bude v bezpečí," dodává. Matýsek ale v bezpečí nebyl. Dveře vlaku jdou totiž za plné rychlosti otevřít více než snadno. "Nic neprokazuje jakékoli zaviněni ze strany železnice. Dveře jsou zabezpečeny proti otevření, a to zda jdou neoprávněnou manipulací během jízdy otevřít, není důvod pro jakékoli pochybnosti o bezpečnosti vozidel ČD. Všechna vozidla jsou bezpečná a schválená příslušnými orgány. Nic neprokázalo ani jakékoli porušeni provozních předpisů ČD při jízdě daného spoje," tvrdí ústy svého mluvčího Aleše Ondrůje České dráhy. Lež! Nedělní Blesk se přesvědčil, že otevřít dveře jedoucího vlaku je snazší, než do něj vůbec nastoupit. Při pokusu otevřela dveře vlaku pětiletá holčička snáz než láhev limonády. "Tyhle vlaky jezdí s otevřenými dveřmi úplně normálně," konstatovala navíc řada cestujících, kteří spoj denně využívají. "Stát se to může. Nejde to uhlídat," povzdechl si průvodčí v jednom z vlaků. "Dráhy se mne snaží zahnat do kouta. Bojí se, že budou muset platit. Já vím, že jsem vinna. Já sama sobě dávám tu největší vinu. Proč jsem jenom s ním na ten záchod nešla," topí se v slzách nešťastná vdova Chrástecká. Její muž Jiří (+58), Matýskův táta, umřel před dvěma roky. Z prvního manželství má Chrástecká tři dcery (20, 18, 11). "Jirkovu urnu mám doma. Teď vedle ní postavím i Matýskovu. Už jsme objednali rakvičku i urničku. Dcerka mu dá na poslední cestu s sebou jeho nejmilejší hračku, plyšového pejska Kimečka," řekla Nedělnímu Blesku zdrcená matka. Vypadnout mohl jen dveřmi Matýsek vypadl z nedostatečně zabezpečeného vlaku v pondělí 12. června. Při cestě ze Zábřehu do Olomouce odešel na záchod. Měl to na něj jenom deset krůčků. Ze záchodku ke dveřím, které pravděpodobně byly pootevřené, to pak bylo pouhých šest krůčků. V předposledním vagónu si nikdo nevšiml, že chlapec vypadl. Policisté po Matýskovi pátrali celý týden. "Matka tvrdila, že určitě dojel až do Olomouce. Prodavačka kuřat před olomouckým nádražím vypověděla, že ho ten den odpoledne viděla. Ozvali se další svědkové, kteří tvrdili, že se hoch pohybuje v Olomouci. Nebyl důvod hledat ho jinde," prozradil kriminalista, který na případu pracuje, a dodal: "Po týdnu marného pátrání jsme přestali svědkům věřit a vydali jsme se, byť trochu proti logice, opačným směrem. Tedy od Štěpánova na Zábřeh. Během několika hodin jsme ho našli. Nechceme přitom tvrdit, že by svědkové byli nevěrohodní. Je logické, že například průvodčímu s časovým odstupem splývaly stanice Červenka, Střeň a Štěpánov, které jsou od sebe vzdáleny jen nějaké tři až pět kilometrů." Jakákoliv spekulace o tom, že kdyby byl chlapec nalezen dřív, mohl by přežít, není na místě. "Zranění po pádu z vlaku byla neslučitelná se životem. Prakticky okamžitě po prvním kontaktu se zemí byl chlapec mrtev," vyplývá z pitevní zprávy. Zrovna tak je vyloučeno, že by chlapec vypadl z vlaku jinak než otevřenými dveřmi. "Z hlediska fyziky je to jediné možné vysvětlení. Prostě nějak se chytil dveří, otevřel je nebo je chtěl zavřít, a ta síla skoro stokilometrové rychlosti ho vymrštila z vlaku," vysvětlil chlapcův pád z vlaku i místo nálezu mrtvolky v tůni pod tratí renomovaný středoškolský fyzik. Podle něj, kdyby chlapec vypadl z okna, nebo ho někdo vystrčil, vztlaková síla by ho vtáhla pod vlak. "To je základní Bernouliho princip," konstatoval fyzik. Krutá daň osudu "Já bych chtěla policistům i při té hrůze strašně moc poděkovat. Vím, že dělali, co mohli, aby našli Matýska živého. Ale vím, že i kdyby kdokoliv hned vyskočil za ním, bylo by to marné. Aspoň že se chudáček netrápil," povzdechla si Františka Chrástecká a dodala: "Nevím, jestli se z toho někdy vzpamatuju. Zatím nemyslím na to, že bych mohla dráhy žalovat, ale byla bych strašně ráda, kdyby Matýskova oběť alespoň přinesla nějakou změnu na železnici. Aby vlaky byly bezpečnější." Veškerou vinu za smrt svého syna bere Františka Chrástecká na sebe. Žena, která v osmi letech přišla o matku a která se, aby uživila své děti, dala na cestu nejstaršího řemesla. V době, kdy někdejší krásu vzal čas a žena se chtěla usadit, přišla o manžela. Začala nový život na nové adrese. Osud si však přesto znovu vybral svou krutou daň. "Po nejmilejších mužích v mém životě mi už zbylo jen to jméno Chrástecká. Ať už se bude dít cokoliv, to nezměním," povzdechla si zdrcená žena, které hrozí obvinění z ublížení na zdraví z nedbalosti.