7°C
Nesmiřitelný generál Blaško o pedofilní vraždě syna: Opět stojím nad rakví a nenávidím tento svět
Před 8 lety přišel generálmajor Hynek Blaško o svého devítiletého syna Jakuba, kterého znásilnil a zavraždil slovenský pedofil Antonín Novák. 8 let žije Blaško v bolesti nad ztrátou syna, s níž se nikdy nesmíří. „Znovu stojím nad rakví syna a nenávidím tento svět, který se nedokáže vypořádat s takovým lidským odpadem jako je jeho vrah“ napsal ve své osobní zpovědi, kterou vztáhl i na nedávný teroristický útok v Berlíně, který má zřejmě na svědomí „nevyhostitelný“ Tunisan Anis Amri, který byl zastřelen v Milánu.
Blaško má v sobě zlobu a beznaděj. Vrah jeho syna si odpykává doživotí, potrestán tedy byl. Jako otec by chtěl pro vraha svého dítěte trest nejpřísnější. Oko za oko, zub za zub. Pro nejhorší zločince, ty nejhorší tresty.
Zoufalý otec volá po systémové změně a ochraně, aby se podobné tragédie neopakovaly. „Nikdo za nic nemůže, nikdo se ničeho nedopustil, nic neporušil, ale já mám mrtvého syna. Je mi vysvětlováno, že vrah je nemocný člověk a že to tedy musím chápat. Chápat to, že je syn mrtvý a že jsem neměl možnost ho ani vidět, pohladit ho po tváři, rozloučit se s ním, protože nemocný člověk ho zahrabal jako prašivého psa a nebylo možné truhlu s ostatky otevřít, to mi prostě hlava nebere. Stojím nad rakví a zuřím, v duchu si představuji, co bych s vrahem provedl, kdyby mi padl do ruky. Divili byste se, co za zvrácené myšlenky vám přijdou na mysl. V souvislosti s tímto případem se politici bili v prsa, jak se upraví zákony atd. Vyměňte život mého dítěte za život vašeho dítěte a já osobně mu půjdu zapálit svíčku na hrob. Šílené??? PROČ????“ píše Blaško ve svém blogu na webu ParlamentníListy.cz.
Skrze optiku své tragické zkušenosti nahlíží na jeden z nejpalčivějších problémů současnosti – na migraci, její byrokratické a praktické (ne)zvládnudí a na jevy, které jsou s ní spojené, a varuje před tzv. „vítači“: „Takže vy všichni co vítáte ty „hosty“, kteří se jako hosté nechovají a nebudou chovat, bojte se chvíle kdy třeba i vy budete stát nad rakví milované osoby a budete se zcela nepochybně za své jednání stydět v horším případě obviňovat všechny okolo sebe ze smrti blízkého, aniž byste si připustili svůj díl viny. Vy všichni, kteří nekonáte, i když je to vaše povinnost vůči nám občanům této země, vy všichni, kteří jste vykládali, jak si migranty vezmete k sobě do rodiny (Gazdík, Filipovská a další) pak zapalujte svíčky na místech tragédií a tvařte se jako trapně truchlící pozůstalí do doby, než jimi skutečně budete.
Vítáte „hosty“ a tím i středověké manýry, které sem s nimi přichází a to přesně koresponduje s mými myšlenkami nad rakví, s myšlenkami na drakonické tresty v této době obvyklé. Oni jsou na ně zvyklí a jsou s nimi smířeni, tak proč jim je nedopřát. Víra jim je dokonce předepisuje. Možná by se mohly uplatnit i v naší společnosti, aby nebylo slyšet pláč nad přeplněnými věznicemi.“
Témata:
Související
