Poslední slova střelce, který pálil na exekutory: Omlouvám se!
Blázen, podivín, obtěžující soused, muž, kterého vyhodili od policie. A hlavně po zuby ozbrojený šílenec. To byl Zdeněk K. (†60). Muž, který při soudním vystěhování samopalem zaútočil na úředníky a zemřel po střelbě policistů. Ukazuje se, že tím evidentně zabránili mnohem větší tragédii. Co ale zaznělo z jeho úst, než vydechl naposledy?
Že je blázen, by do Zdeňka K. nikdo na první pohled neřekl. „Byl to docela pohledný chlap. Na svůj věk měl velice dobrou postavu. Vůbec nebyl shrbený, spíš naopak, působil takovým podsaditým dojmem. Chodil trochu zarostlý a měl delší, mírně prošedivělé vlasy. Takový řízek v letech,“ prozradil autodopravce Michal Kubíček (40), který bydlí v sousedství, a dodal: „Myslím, že nikoho nechtěl zabít. Kdyby jo, tak z toho samopalu pustil dávku.“
A co se vlastně odehrálo ve středu ráno? Když přišel soudní vykonavatel s doprovodem, muž odmítl dům opustit. Soudní vykonavatel proto přivolal na pomoc policisty.
Jakmile hlídka dorazila, sáhl Zdeněk K. po samopalu vzor 58. Jeden zásobník nasazený ve zbrani, druhý v kapse a třetí na dosah. Z devadesáti nábojů však stačil vypálit jen dva a naštěstí nikoho nezabil, jen zranil.
Jeden z policistů se totiž podle dostupných informací vrhl po samopalu a strhl jeho hlaveň směrem k zemi.Vypálené kulky tak zasáhly soudního vykonavatele a magistrátní úřednici „jen“ do nohou.
Druhý policista vypálil po střílejícím muži. Ten údajně podle svědectví sousedů stačil ještě říct: „Omlouvám se“ a mrtvý se skácel k zemi. „Mihla se tu jeho dcera a ta mezi řečí utrousila, že prý jí policajti řekli, že než zemřel, tak se jim omluvil,“ potvrdil Blesku muž, jehož dům s domem Zdeňka K. sousedí.
Těžko soudit, na místě jsem nebyl ani já, ani ty. Jen všeobecně vím, že policista chce po službě jít domu k rodině. Kdo má v ruce zbraň v přítomnosti policie, ten si sám určuje svůj osud. Do hlavy mu nikdo nevidí. U podobných zákroků bývá rozhodnutí v desetinách vteřiny. Vinna je společnost pokleslé morálky, podivných hodnot a sleposti k mafiánským praktikám státu. Svoboda člověka v sobě nese neoddělitelnou porci odpovědnosti. Jenže, kdo se dnes zajímá o to co se děje a jak to může on sám změnit...a že změnit se dá hodně věcí. Tupému stádu ale postačí nekonečný seriál v TV a z médií přijatý názor, ve své podstatě už nemá za co bojovat, je tak naprogramován a tvoří součást nemocné společnosti. Každý by měl prozřít a začít u sebe, konat vše podle svýho vědomí a svědomí. Tam je počátek léčení společnosti.