Jan Werich o zesnulém kriminalistovi Dočekalovi: Myslel si, že je z FBI
Byl legendou české kriminalistiky. U policie strávil dlouhých 37 let, pracoval i jako policejní rada. Miloslav Dočekal zemřel 17. ledna po vážné nemoci.
Dočekal kariéru u policie moc neplánoval – maminka z něj chtěla mít doktora, on se chtěl dát na dráhu herectví. Přijali ho na brněnskou JAMU, ale kvůli problémům s hlasem to nakonec nedopadlo. Vystudoval na doktora práv a dal se k policii. Na herecký svět ale nezanevřel – naopak, často se s herci scházel, měl mezi nimi přátele. Občas se mu koníček a práce dokonce zkřížily v jedno.
Dočekalovi přátelé z Činoherního klubu si vynutili přítomnost na zatýkání. Nakonec jedna příležitost přišla. „Měli jsme tip, že ve Varieté Praha sedí celostátně hledaný zločinec, obviněný z násilné trestné činnosti,“ vzpomínal podle nedělního Aha! Dočekal. Spolu s Jiřím Kodetem a Jiřím Hrzánem se tedy vydali do varieté. Dočekal se domluvil s kolegy, že až bude podezřelý odcházet, on zapíská a policisté obviněného zatknou.
Trojice si tedy sedla do varieté, Kodet s Hrzánem do sebe házeli jednoho panáka za druhým – prý na kuráž. Na pódiu samozřejmě vystupovaly tanečnice. „Kodet křičel, podívej, vždyť ony zvedají nohy jako raněnej motýl, a dral se za nimi,“ vyprávěl detektiv. Uprostřed nastalého zmatku, kdy se Kodet dral na pódium, Dočekal mu chtěl bránit a Hrzán křičel, ať ho nechá, podezřelý utekl. Policisté venku před varieté ho ale zatkli i bez písknutí.
Občas se Dočekal na natáčení filmů nebo seriálů objevil jako poradce. Tak tomu bylo i v případě filmu Případ ztracené řeky, kde hrál i Rudolf Hrušínský starší, který měl už tou dobou kvůli cukrovce zakázáno pít alkohol. „Jednou při obědě mi říkal, pane detektive, dejte si pivo. Vymlouval jsem se, že pojedu autem, ale znovu naléhal, ať si ho dám na něj. Tak jsem si ho objednal. On ho vypil, pak druhé, třetí… Najednou přišla klapka, že se má jít natáčet. Mistr vykročil a nevešel se do dveří,“ vysvětloval detektiv.
Hrušínský měl zrovna natáčet scénu v náplavě, kde měl hledat psa. „Měl jsem výčitky svědomí, chodil jsem pořád za ním, abych byl připraven skočit do vody a pomoci mu. Vtom se ale projevilo jeho obrovské mistrovství. Jakmile dala klapka pokyn k natáčení, byl rázem fit a roli zvládl fantasticky,“ popisoval Dočekal.
Z hereckých legend měl Dočekal tu čest i s Janem Werichem. Do zahrady jeho vily mu jednu dobu chodili krást dva zloději kytky pro manželky. Za mistrem nakonec jel právě Dočekal. „Představil jsem se a ukázal panu Werichovi odznak kriminální služby. On ho hmátl, hnětl, prohmatával a řekl: To je pravé, že? To se nedá utrhnout? Pojďte dál, jinochu, mám tady nehorázný bordel, posaďte se,“ líčil Dočekal.
Jenže sednout si nebylo kam, a tak Dočekal pokračoval ve výslechu. „Mistře, mám v autě padoucha, který vám tady trhal kytky. Werich zbrunátněl: Kde máte toho hajzla? Já mu roztrhnu držku, oni ty kytky netrhají, ale devastují a ku*vy sem chodí do altánu, kdyby pětku daly na dlažbu, ale ony nedají nic.“
Dočekal mistrovi vytkl, že nemá zamčenou branku. „Už několikrát jsem žádal tu zku*venou inštituci Há dvě ó bé, aby mi dali na branku nový zámek. Mistře, snad Ó Pé Bé Há? A Werich na to: Ona je to stejně blbá inštituce jako ta první. Zámek nedali.“
Werich vše završil otázkou, zda je Dočekal z „ef bí aj“. Dočekal mu vysvětlil, že je z české kriminálky. „Můj telefon má číslo tajné neboli důvěrné a furt mi sem volají nějací opilcové z hospod. Chtějí, abych jim říkal politický fóry, a já pak mám z toho průser.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.