Miloslav Dočekal vypátral 20 vrahů: Kriminalista vyprávěl o svých 7 případech

Bylo jaro roku 1990, když Prahou otřásla brutální vražda teprve sedmiměsíční holčičky. Ta zmizela z Nemocnice Na Bulovce. Na svědomí ji měl tehdy šestatřicetiletý Jaroslav Oplíštil, který v nemocnici pracoval – trestaný pedofil, který se dostal z vězení kvůli Havlově amnestii. Jak mohl pracovat na dětském oddělení? Zaměstnavatelé se bývalých trestanců nesměli ptát, za co seděli...

Policisté měli rychle jasno – pedofil bydlel na blízké nemocniční ubytovně. Kriminalisté se tam vydali a prohledali pokoj v tu chvíli rozzlobeného Oplíštila. Tělo miminka našli pod postelí. „Děvčátko, na které jeho rodiče čekali deset let, bylo zavražděné. Když jsme se pachatele ptali, proč si ze čtyř dětí, které v té době byly na oddělení, vybral právě tuto holčičku, odpověděl, že byla nejstarší,“ vzpomínal se smutkem v hlase kriminalista. Děvčátko vrah nejprve zneužil... Případ policisté vyřešili za pouhé 2 hodiny.

Byl rok 1972, když v Praze na Těšnově přepadla parta zločinců poštu. Jeden z nich při tom zastřelil policistu. Případ vyřešila policie až po 12 letech. „Stopa vedla do Karlových Varů a měli jsme vytipovaného i pachatele, jednoho známého kriminálníka. Jednou se sám přiznal ve vězení, pak už nikdy. Po revoluci se stal mluvčím vězeňského fóra a přeložili ho z Valdic do Ostrova nad Ohří. Potom ho pustili a on se stal, s rejstříkem popsaným jak tehdejší Rudé právo, majitelem firmy s jedenácti nákladními auty. Vzal si krásnou, sedmnáctiletou prostitutku s přezdívkou Rusalka a slíbil, že se nám všem pomstí,“ vysvětloval Dočekal.

Dotyčný nakonec zemřel při autonehodě. „Pikantní bylo, že měl u sebe, jako vždycky, když někam jel, nejmíň sto tisíc, dva granáty, pistoli a za ním jako pokaždé putoval ještě doprovodný vůz s jeho ochrankou. Když ale na místo havárie tenkrát přijeli policisté, už tam nezůstalo ani mrně. Všechno zmizelo.“

Dočekalův první případ se odehrál v Malešicích. Před panelákem ležela mrtvá seniorka. „Nechtělo se mi k ní se přiblížit, tak jsem jako pátral mezi auty. Ale zkušený kriminalista si mě zavolal a řekl mi, že si tu atmosféru musím zažít. ,Koukni se sehnout a sáhni jí do kapsy, jestli v ní nemá klíče od toho baráku,‘ řekl mi. Samozřejmě že měla,“ vyprávěl Parlamentním listům kriminalista.

Při vyšetřování vyšlo najevo, že paní měla rakovinu, trpěla ohromnou bolestí, a aby v noci nebudila manžela, spala v předsíni. Na posteli nechala vzkaz na rozloučenou, vyšla do posledního patra věžáku a skočila dolů.

V červnu 1989 vyrazila Hanička (†11) na třešně do aleje v pražských Vysočanech. „Tak co, natrhala sis jich dost?“ ozvalo se zpod žebříku, na kterém stála malá Hanka, do košíčku trhala třešně. Ptal se jí tehdy jednačtyřicetiletý Zdeněk Moré. Jakmile slezla dolů a začala se ohýbat pro popadané ovoce, bylo rozhodnuto.

Moré ji chytil za krk a odtáhl ji. Znásilnil ji a pak ji nožem podřízl krk. Druhý den ji našel spolužák. Vraha policie dopadla po šesti dnech. Při rekonstrukci vraždy měli policisté co dělat, aby se jejich kolegové při pohledu na Morého udrželi.

Jedenáct let trvalo, než policie vyšetřila vraždu dvou třináctiletých holek Jany a Jarmily. V roce 1968 je našli zastřelené v Prokopském údolí. 

„Bylo to v době invaze spojeneckých vojsk u nás. Uvažovalo se, že je měli na svědomí právě sovětští vojáci, ale bylo to jinak. Když jsme to u soudu objasnili, byl tam tenkrát přítomen i velvyslanec Sovětského svazu. Ve skutečnosti je zavraždil kluk, který si šel zkoušet pistoli do lesa. Omylem jednu dívku zastřelil, a když viděl, že ta druhá utíká, zastřelil ji také,“ řekl Dočekal deníku Aha!

Na policii se ozval jeden z obyvatel bohnického sídliště – z jednoho z bytů se prý line hrozný smrad. Dočekal jako vedoucí kriminálky Prahy 8 vyrazil se svou partou na místo. „Uvnitř byly dveře do všech místností oblepeny páskou. Někdo je chtěl utěsnit,“ prohlásil podle deníku Šíp kriminalista. Podle sousedů v bytě žil důstojník armády, který se rozváděl s manželkou.

„Po kratším pátrání jsme nebohou ženu našli mrtvou v úložném prostoru gauče. V rozkladu a oblepenou páskami. Důstojníka jsme brzy vypátrali, on se k vraždě přiznal a čekalo ho vězení,“ dodal Dočekal.

Za svůj nejbizarnější případ Dočekal považoval starou ženu, kterou našli na místě činu mrtvou v šíleném nepořádku. V puse měla rukojeť pohrabáče a v přirození ohořelou tyč.

„Ta paní kdysi posluhovala ministrům a zřejmě přišla do styku i s grupensexem. Později se podrobila nějaké operaci a po narkóze se z ní stal úplně jiný člověk. Přestala být pořádná, chovala se jinak a jednou se jí asi vybavily i vzpomínky z mládí, kdy se zřejmě zúčastňovala sexuálních orgií. Doktor na pitevně mi pak vysvětlil, že k žádnému násilí nedošlo. Žena se u kamen oddávala rozkoši, až jí z toho puklo srdce. Zemřela štěstím.“