Zpověď syna muže ubitého v Horusicích: Šel jsem na ně s nožem, měl jsem zavolat pomoc

„Firma byla celý tátův život, od večera do rána,“ začal Martin svou zpověď v dílně, kde jeho otec František prožil bezmála 30 let života a odkud ho vrazi odvlekli do domu k trezoru, kde ho brutálně ubili k smrti. „Když tady není, tak prostě všude, všude vidím: tohle dělával táta, s tímhle radil táta a najednou tu není,“ dodal zdrcený syn smutně.

Hrůzné detaily přepadení v Horusicích: Měli pistole, ale rodinu ubili tyčemi! Peníze původně nechtěli

Když k napadení došlo, nebyl už Martin na rozdíl od jiných zaměstnanců v dílně, ale seděl uvnitř domu u počítače. „Z vedlejšího pokoje jsem zaslechl nějaký záhadný rozhovor, ze kterého jsem vytušil, že jsme přepadeni, což pro mě byl naprostý šok, prostě jsem nechápal,“ vyprávěl v pořadu. „Normální člověk, jako divák, si asi řekne: tak to jsi měl zavolat policii. Mě nenapadlo nic lepšího, než se zvednout a jít se tam podívat, co se tam vlastně děje, a uvést to do pořádku,“ vyčítá si Martin.

Pak si pamatuje už jen to, že dostal ránu a probral se až v nemocnici. Je ale přesvědčený, že se na útočníky vybavil zbraní. „Já si pamatuju, že jsem šel přes kuchyň a že jsem vážně uvažoval o tom, jestli si mám vzít na sebeobranu nůž, protože mně by přišlo osobně logické, že když mě zloděj nečeká, že se lekne a uteče. Nůž se našel mezi doličnými předměty, takže jsem si ho musel vzít a zřejmě jsem se pokusil je nějak vyděsit, ale absolutně bez výsledku,“ vysvětlil muž.

Pohřeb oběti přepadení v Horusicích: Lidé se bojí, chtějí pořizovat pistole a dobrmany

Proti gangu vrahů skutečně neměl nejmenší šanci. „Profesionální brutalita, to absolutně nemá v této společnosti co dělat, tohle je válečnej režim,“ řekl. Pachatelé, kteří byli nejméně tři, ale mohlo jich však být až sedm, se dobře maskovali, takže jim neviděl do obličeje. Jediný charakteristický znak, který si tak vybavuje, je řeč. „Mám silné podezření, že ta komunikace, co jsem slyšel, probíhala zřejmě v nějakém jazyce jako ruštině. Vybavuju si, že jsem zaslechl něco jako ‚naval děnky‘ nebo něco na ten způsob,“ uvedl.

Nad ztrátou milovaného táty a manžela ale netruchlí jen Martin a jeho rodina. František byl velmi oblíbený nejen v obci a okolí, ale i ve svém oboru. „Denně se setkávám s tím, že lidé mi říkají, že na něj vzpomínají v dobrém. Jak aktivní, jaká osobnost to byla, to si bohužel člověk uvědomí až teď. Padá na mě hrozná úzkost a deprese. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bez něj bude život prostě tak těžkej,“ uzavřel zdrcený syn.