Chladnokrevná sestra z Rumburka: Řekla před pacientem, že to má spočítané

Kolegyně sestry prozradila neuvěřitelné věci

U soudu se opět rozhořel spor mezi bývalým vedením nemocnice a lékařem Vondráčkem

Sestra je obžalovaná z šesti vražd svých pacientů

Autor: uá, dce -

17. srpna 2015

•

14:41

U soudu se sestrou z Rumburka se provalila i otřesná skutečnost. Jedna z kolegyň prozradila, jaké strašné věci říkala Věra M. o svých pacientech. A často ve chvíli, kdy ji pacienti mohli slyšet.

Podle obžaloby zabíjela nemocné a bezbranné lidi v nemocnici. A navíc byla neskutečně chladnokrevná i během péče o pacienty. O problémech s obžalovanou mluvila její bývalá kolegyně Křepelková. Stejně jako ostatní sestry i ona zdůraznila, že Věře M. chyběla empatie.

„Když předávala pacienta se závažným onemocněním, řekla nahlas kolegyni, že ten to má stejně spočítané. Byly otevřené dveře, pacient všechno slyšel,“ popsala. „Viděla jsem, jak mu pak tekly slzy. Sedla jsem si k němu, vzala jsem ho za ruku a utěšovala jsem ho,“ dodala.

Vzpomněla také na případ, kdy Věra M. zásadním způsobem zaměnila léky, místo kortikoidu Medrol připravila lék s naprosto opačným účinkem. Nijak se to ale neřešilo.

Podle sestry Křepelkové se kolektiv na JIP začal rozkližovat právě po příchodu Věry M. „Začala chtít víc příplatkových služeb, protože je samoživitelka. Ostatní začaly namítat, že mají také hypotéky, a už tam bylo napětí,“ uvedla. „Když jsme jí vytkly nějaké pochybení, řekla, no bóže, a jelo se dál. Chtěly jsme to řešit, ale k tomu nikdy nedošlo,“ dodala.

Věra M. si poprvé utírá slzy. Sestra Křepelková totiž řekla: „Kdybych tam ležela jako pacientka, nebyla bych klidná a šťastná, kdyby se nade mnou skláněla.“ Dodala, že by byly klidná, kdyby se o ni starala sestra Ina Bakovecká, Ulbriková, ale ne obžalovaná.

Témata:

smrtnemocnicesoudRumburk

lunatic ( 17. srpna 2015 16:23 )

Tvrdí-li kdokoliv,že sdělení,že to má někdo spočítané,je nemístné,anebo nemorální,tak by hlavně měl objasnit proč;osobně na tom totiž nic nemravného nevidím.Všichni to přeci máme spočítané a v podstatě i umíráme již od svého narození

stellastella ( 17. srpna 2015 16:07 )

Nesledovala jsem tento případ. Napíši Vám zkušenost, kterou mám, protože je to ve mně již několik měsíců. Známá (mladá, bezdětná) onemocněla rakovinou tlustého střeva. Po akutní operaci měla začít chodit na následnou léčbu chemoterapií. Objednala se k lékaři na dospělou onkologii a požádala mně, vzhledem k tomu, že byla psychicky dost na dne, abych ji doprovodila. Byla objednaná na den a hodinu, pomíjím, že jsme tam čekaly 2,5 hodiny navíc. Poté jsme se dostaly k lékaři, který ale před námi řešil minulého pacienta. I v průběhu doptávání se na zdravotní stav známé, řešil telefonáty a převoz předchozího pacienta na jiné oddělení. Pochopily jsme z toho, že je to aktuní stav s trombozou. Sestra pacienta odvezla a lékař se zase na chvíli věnoval nám. Po chvíli se otevřely dveře, vešla sestra a sdělila lékaři, že mu pan docent vzkazuje, aby si pacienta naložil do octa, protože je zaneprázdněn. (odvoz tam byl telefonicky dojednán) Známá se na mně podívala, v očích hrůzu, kam že se to dostala. Toto je případ reálný z dospělé onkoligie. I jako zdravá jsem byla ve velkém stresu z toho, co jsem tam viděla a slyšela. Je hrozné, co se stalo tady, ale je mi naprosto jasné, že i lidé ve zdravotnictví jsou jen lidé a své zaměstnání neberou jako poslání, ale jako práci. Ono ruku na srdce, oni si nemůžou vše brát k srdci, protože by se ze všech těch nemocí museli zbláznit.