Jdu se zabít, napsala Patricia (15) na facebook

Milá "beruško"... Nevím nakolik je Váš smích upřímný (mám o tom silné pochybnosti), ale myslím si, že zde již oba ostatní diskutující unavujeme. Pokud chcete, můžeme dál pokračovat v diskuzi na mé internetové stránce : babeufzavináčseznam.cz Psal jsem Vám o mně, napsal jsem Vám i moji mailovou adresu. Takový jsem "morous a trilobit" jak mě (dosti pod Vaši úroveň) nemoudře častujete. Sama jste neměla však zatím odvahu o sobě ničeho napsat. Takže v té ulitě se mi zdá, že žijete zatím spíše Vy. Pokud tu odvahu z té ulity vykouknout budete mít, tak pište na můj mail... A jen se nám v tom "světě" neztraťte... Byla by Vás možná škoda...

Milá dámo. Já jsem se Vám alespoň trochu představil. Abych Vám ukázal že s tím morousem to nebude tak strašné, jak jste mne rádoby analyzovala. Ten kdo má rád lidi a zvířata většinou morousem nebývá. Ten kdo pozná duši zvířat, orosená rána, vůni letní noci.. Já bych se Vás takto "analyzovat" neodvážil. Protože nic o Vás nevím. Jen pár příspěvků v bulváru… Jen to, že málo čtete, protože jste nepoznala knihy, kde je zachycen skutečný (ne jak tvrdíte "přikrášlený") život, nad kterým se může až dech tajit. Kde ve srovnání s ním je náš více než nepatrný... Ale ve Vašem případě je tomu asi jinak. Váš život je výjimečný a ty knižní životy ? Přikrášlené výmysly ? Prožil jsem v životě hodně a možná i dost dokázal. Ale přesto považuji svůj život za nepatrný až zanedbatelný. Života kolem sebe si všímám velice pozorně celý život. Lidé mě zajímají, dobré mám rád a ty špatné lituji... Ale v knihách je celá historie lidstva, moudrosti a zkušenosti, které ani za 1000 let by jste nemohla osobně prožít a poznat. O tom to je. Kdysi jeden člověk napsal, že za vše co je v něm dobrého vděčí knize. Nevím kolik je ve Vás dobrého, ale pokud ano, za co tomu dobrému vděčíte Vy ?

Omlouvám se madam... Zmýlil jsem se ve Vašem věku asi vzhledem k Vašemu diblíkovskému nicku.. V tom případě (pokud mluvíte pravdu) jsem starší jen o čtvrt století ... Ale stále se ve mně mýlíte, raduji se ze života mnohem více než tušíte (mám děti, vnoučata, pravnoučata, smečku psů a koček, jsem turista, zahrádkář, cvičím tai chi, atd...), ale v bulváru většinou napadám to, co se mi nelíbí a v bulváru většinou netleskám. Co je to celá realita ? Čeho realita ? Víte kolik jsem toho již já "načerpal za života" ? Ale s těmi knihami nemáte také pravdu. Škoda, že jste tak málo četla. Jinak by jste toto nemohla tvrdit. Vy jste si žila jeden život. Asi byl dle Vás natolik vyjímečný, že jste si ho označila za nejzajímavější..Ale v knihách (dobrých knihách) je těch životů tisíce dalších. Zajímavých, poučných, tragických... Spíše je vše relativní..Vůči někomu jsme mladí, bohatí, chytří a vůči někomu jsme staří, chudí či hloupí. A stále jsme to jen my….

Ptal jsem se Vás kam podle VÁS svět směřuje.... Ptal jsem se na Váš názor.... Ne že již zemřete a dál že je to již záležitost jiných... No nic... Takže jen ještě jeden dotaz : Jistě jste četl knihu od R.D. Bradburyho "451 stupňů Fahrenheita". Domníváte se, že jeho vize je nereálná ? Co se týče e.44 - já netvrdím že všechny děti přestaly číst a poslouchat pohádky. Já jen tvrdím, že procento těchto dětí jde rapidně dolů. Navíc - dnes děti v pátě třídě čtou často ve škole hůře (s více chybami) než děti před čtyřiceti lety ve druhé třídě.... Proč asi ?

Proč morous milá beruško ... Jsem jen asi o 50 let starší než Ty, mám více zkušeností a jsem realista. A pokud nevěříš mně, přečti si třeba knihu od amerického spisovatele Raymonda Douglase Bradburyho "451 stupňů Fahrenheita".... Když jsem ji četl poprve před čtyřiceti lety, domníval jsme se také, že je „morous“. Dnes, když ji čtu znovu, běhá mi mráz po zádech... A morous ? Vůbec ne. Mám rád dobré lidi, zvířata, přírodu, hezká děvčata, i východy a západy slunce... Ale nejsem pštros, který strká hlavu do písku aby neviděl realitu a netleskám všemu čemu se dnes povinně tleská. To je celé.. Hezký den….