Bývalý kriminalista: Kajínek byl nastrčenou osobou!

Zdejší členy podsvětí poznal do detailu a patřil mezi policisty, kteří věděli o všem, co se v něm dělo. O případu Kajínek ví své, a když ho vyhledali tvůrci fi lmu o něm, hovořil s nimi víc než otevřeně. Nedělní Blesk rozhovor exkluzivně získal!

Jak se na Kajínka jako na pachatele dvojnásobné vraždy přišlo?

„Připravoval jsem tehdy zatčení tří ozbrojených gangsterů, kteří vydírali podnikatele. Policisté ze západních Čech je kryli. Když jsem na jedné z porad řekl, o jaké vyděrače jde, byl zákrok proti nim přeložen z pátku na pondělí. V neděli odpoledne volal jeden z vyděračů Janda – později zastřelený údajně Kajínkem – obchodníkovi Vlasákovi. Řekl mu, že o svém chystaném zatčení ví a že má tak vysoké styky, že se mu nic nemůže stát. A že peníze z něj stejně dostane. V sedm hodin byl Janda po smrti. Kdo na ní měl zájem? Vlasák, který vydírání opakovaně hlásil na policii a vyděrači se o tom vždycky dozvěděli?“

A co motiv?

„Kajínek měl dostat sto tisíc. Při domovní prohlídce se u něj našly víc než dva miliony pod kobercem, měl starožitnosti i výborné střelné zbraně. Přitom vraždy Jandy a Pokoše spáchal někdo s pistolemi z roku 1927, nikdy se nenašly, stejně jako přímé důkazy proti Kajínkovi, včetně daktyloskopických stop a podobně. Je tam moc nejasností.“

Podle spisu těch sto tisíc mělo být jen zálohou…

„To by vydíraný Vlasák, který údajně Kajínka najal, musel být tupec. Janda od něj chtěl tři miliony, které mu prý patřily. Vydíraný si na něj najme kriminálníka a stane se ještě vydíratelnějším? Vždyť by se dostal do ještě většího presu – Janda mu jenom nechal zmlátit syna jako výstrahu. Ten, kdo by kvůli němu vraždil, by ho měl v hrsti, a on by musel platit do smrti. To nemá logiku.“

Jak jste vnímal tehdejší státní aparát – policii a další?

„Všechny větší akce, které se tehdy připravovaly, byly vyzrazené. To, co jsem chystal v roce 1993 já, mohlo být prvním případem zadokumentovaného vydírání, chtěl jsem nasadit kameru, odposlechy… Jenže to shořelo na tom, že Janda s bratry Pokošovými jezdil vydírat spolu s policisty, kteří ho při tom kryli. Janda byl primitiv a určitě jim řekl, že pokud ho položí, položí on je. Proto musel zemřít, o tom jsem nikdy nepochyboval.“ V té době se hovořilo v souvislosti s Kajínkem i o vás. „Ano, noviny psaly, že jsem do toho zapletený, byl to strašný tlak.Přišel jsem o rodinu, o kamarády.“

Pořád ale tvrdíte, že Jiří Kajínek byl vytipovaný jako nejvhodnější kandidát, kterého lze ze střílení obvinit?

„Ano. Byl kdysi zavřený s jistým Hegedušem, obchodním partnerem už zmíněného Vlasáka. Hegeduše jsem viděl jen jednou, když se mě ptal, jak má vypovídat ohledně nějaké nehody, kterou způsobil. Já to zbagatelizoval ve smyslu, že kdo mlčí, nic nezkazí. Ten debil to řekl policajtům, byl jsem obviněn z ovlivňování svědků, vyhodili mě. Přišel jsem o zaměstnání, postavení, o rodinu – vlastně o všechno. Po devíti letech jsem byl soudem zproštěn všech obvinění v plném rozsahu, nikdo se mi ale ani neomluvil. Dnes mám důchod sedm tisíc dvě stě korun.“

Máte vlastní teorii o skutečném pachateli, o tom, kdo to mohl spáchat?

„Podle mého o tom hodně ví policista Kronďák, právě on s vyděrači na schůzky jezdil. I Jandovu manželku na místo vraždy přivezl on – jak se mohl dozvědět, že to je právě tam? On byl první mimo službu a já se dozvěděl, že jim měl všechno říct a taky je odzbrojit. Jandova manželka potvrdila, že jim měl Kronďák říci, že je chtějí sebrat a že proto u sebe nesmí mít ani kudličku, jinak že půjdou do basy za nedovolené ozbrojování. Proto jim ty jejich pistole sebral a já myslím, že byly při té vraždě použity.“

To je dost sprcha…

„Celý ten proces byl zmanipulovaný. Já byl obviněn z ovlivňování svědků vraždy. V přípravném řízení bylo vyslechnuto asi sto padesát svědků. Já se před ně vždycky musel postavit a říci – dobrý den, já jsem bývalý major Kreuzer, znáte mě? Vyhrožoval vám někdo mým jménem? Nikdo to nepotvrdil a všechno trvalo devět a půl roku. U vrchního soudu jsem to všechno řekl, osvobodili mě v plném rozsahu. Státní zástupkyně mi pak přiznala, že můj spis ani nečetla, tak co si mám o takovém soudnictví myslet?“

A co Kajínek?

„Na toho se dělaly posudky. První vyzněl v jeho prospěch, že je napravitelný. Druhý posudek byl od prvního opsaný až na konec – ten vyzněl, že je nenapravitelný a že nesmí mezi lidi. A tak šel na doživotí. Posudek dělal ten znalec, co ho nějaký blázen později posekal mačetou. Když jsem si to dal do spojitosti, ani jsem se nedivil. Jestli mu ublížil, hráblo mu a šel si to s ním vyřídit.“

Střílení přežil druhý z bratrů Pokošových, také tělesný strážce zastřeleného Jandy?

„Měl dostat osm a půl roku za ozbrojenou loupež, kterou svého času spáchal. Po dvou letech, když označil Kajínka za pachatele střelby na Jandu a svého bratra, ho pustili. Tak kde je právo?“

Jak si vysvětlujete provázanost toho všeho?

„Ať si každý myslí, co chce. Já pamatuju, když za minulého režimu chtěl tehdejší prezident Husák víc bojovat s korupcí a úplatkářstvím, dostal jsem to na kriminálce na krk já. Tehdy jsem v Plzni založil spis na tamní advokáty a soudce. Vedl jsem ho rok, do revoluce. Pak jsem zjistil, že někteří lidé, o kterých jsem věděl, že úplatky berou, se dostali k moci a mají obrovský vliv. Tak jsem ten spis zničil, mohl by mi uříznout hlavu.“

Bývalý major Kreuzer

Jiří Kreuzer byl v roce 1993 v době vražd vyděrače Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše policejním důstojníkem v krajské zásahovce v Plzni. V soupeření o moc v plzeňské policii působil na straně podnikatele Antonína Vlasáka, kterého Janda vydíral a jenž si měl nakonec najmout prostřednictvím dalších osob právě Jiřího Kajínka, aby vyděračům tzv. domluvil. Jiří Kreuzer vraždu Štefana Jandy a Juliána Pokoše vyšetřoval, později byl obviněn, že v případu manipuloval důkazy. Všech obvinění byl nakonec zproštěn, přesto byl od policie vyhozen.

Kajínek: Jak to bylo

Jiří Kajínek (49) byl pravomocně odsouzen na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Podle soudu ji spáchal v březnu 1993 v Plzni, poblíž věznice Bory. Tehdy měl zastřelit plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Druhý strážce – Pokošův bratr Vojtěch - byl těžce zraněn. Právě on se stal korunním a jediným svědkem proti Kajínkovi. Vražedné zbraně nebyly nalezeny ani přímé důkazy, které by Kajínka mimo veškerou pochybnost usvědčily.