Jak jsme zachraňovali Výstaviště
"Najednou se před námi objevila ohnivá stěna! Plameny šlehaly desítky metrů vysoko. Bylo jasné, že jde do tuhého," vzpomínají na příjezd k požáru Průmyslového paláce hasiči Kamila Drábková (21) a Michal Brunner (30).
Drábková a Brunner Patří mezi 275 záchranářů, kteří bojovali se zničujícím ohněm.
Drábková i Brunner jsou dobrovolní hasiči. Ale také profesionální záchranáři hasičského sboru pražského dopravního podniku. „
"Když nám pískli poplach, byli jsme na základně na Chodově," řekl Blesku Michal Brunner.
Za dvě minuty už uháněli s ostatními do Holešovic. Tušili, že to nebude malý oheň.
"Rychle se přesvědčit, jestli máme všechno – svítilny, rukavice, na opasku sekery... Na konci magistrály byla kolona. Strhli jsme auta do Veletržní ulice, podjeli viadukt a byli přímo před hořícím palácem. Strach? Fakt nebyl čas," tvrdí oba.
Natáhli s kolegy 100 metrů hadic. Touhle "žilou" a dalšími proudy chrlila stříkačka z plošiny tisíce litrů vody do ohnivého chřtánu požáru, aby odřízla plameny od hlavní budovy paláce. To trvalo přes hodinu.
"Kolem záblesky plamenů. Potom se před námi objevila ta hrůza, dílo zkázy," vzpomíná Kamila.
V dýchacích maskách přiběhli přímo k rozpálené zdi levého křídla. Prošli otvorem, kde byly dveře. "To už byl jiný svět. Z ohnivé tlamy na nás dýchl vší silou ohromný žár. Vypadalo to tam jako po bombardování. Hranice života a smrti," řekli Blesku.
"Razili jsme si cestu centimetr po centimetru. Z jiných stran šli další týmy hasičů. Oheň pod nohama i kolem sebe. Za těch dvacet minut, co nám vydržel vzduch z přístrojů jsme urazili sotva šest metrů. Nejdelších šest metrů v našem životě...," tvrdí Kamila a Michal.
