Primář Michal (55) z covidária: Nejčastější pacient je neočkovaný padesátník

Primář Michal Blanár zažívá pandemii koronaviru takříkajíc z první ruky. Snad i proto si nebere servítky. Odmítače očkování rovnou pozval na své oddělení. Mají si prý vyzkoušet, jaké to je, když mají polohovat statného padesátníka. A prozradil také, co mu dává sílu pokračovat dál.

Jak se vaše oddělení změnilo během téměř dvou let pandemie?

Během covidových vln musíme na covidová oddělení přidělovat více lékařů, v důsledku nám schází lidé na „bílou medicínu“. Oddělení nejsou náročnější pouze na personál, ale i přístrojové vybavení. Musíme tedy zajistit dvě samostatné části místo jednoho oddělení a zároveň pracovat na operačních sálech. Třetí vlna je doposud nejhorší, jelikož máme zatím nejvíce pacientů. Nemocnice v Košicích má v současné době méně lůžek s možností napojení na umělou plicní ventilaci, takže má naše nemocnice větší počet pacientů. Případy, které přijímáme, jsou mnohem závažnější.

Jaký je současný stav vašeho oddělení?

Museli jsme reprofilovat Kliniku popálenin a rekonstrukční chirurgie. Jsou tam namícháni oba druhy pacientů - s popáleninami a s covidem. Tím se znovu zvyšuje zátěž lékařů a sester. Covidová lůžka bývají trvale obsazena na sto procent. V současné době tam máme tři pacienty napojené na umělou plicní ventilaci. Jakmile někoho přeložíme, v krátké době přijmeme dalšího na jeho místo.

Jaké je věkové rozmezí pacientů, kteří potřebují umělou plicní ventilaci?

V současné době, ve třetí vlně, se jedná o více mladších pacientů. Už i padesátníci mají potíže s dýcháním. Ve druhé vlně to byli pacienti ve věku 60 až 70 let. Věkové rozmezí se tedy snižuje.

Jiří Krampol na JIP: Doktoři ho tahají z druhého břehu! říká Bubílková

Jakému procentu pacientů se podaří vrátit zpět do normálního života, aby neměli dýchací potíže? Co to ovlivňuje?

Ve druhé vlně se podařilo odpojit od ventilace asi sedmdesát procent pacientů, nyní je toto číslo hluboko pod padesáti procenty a statisticky se blíží třiceti. Rozhodující je věk, obezita, stadium onemocnění v době hospitalizace a zda je pacient včas připojen k ventilaci. Stává se, že přežije pacient, u kterého bychom to nečekali, u jiných se nám to bohužel nepodaří. Někdy to nedokážeme zcela vysvětlit.

Čelíte také útokům ze strany pacientů?

Právě teď jsem přišel od policie, protože někteří lidé hledají příčinu všude jinde než v sobě. Situace se týkala muže, který nakazil svou matku, jež bohužel v naší nemocnici zemřela. Čelíme také trestním oznámením.

Je podle vás očkování rozhodujícím faktorem?

Rozhodně. Všichni pacienti, které jsme měli na ventilaci, byli pouze neočkovaní. Situace se opakují jako přes „kopírák“, jedná se o extrémně obézní a neočkované padesátníky.

Jak vypadá péče o pacienty na covidových odděleních?

První den, kdy nevyhnutelně potřebujete ventilaci, protože máte vážně poškozené plíce, vás musíme uspat a napojit na ventilátor. Dále vám předepíšeme antibiotika a další podpůrnou péči. Musíme zajistit, aby pacient dýchal a aby byla jeho krev dostatečně okysličená. V prvních dnech se nám to často podaří jen otočením pacienta na břicho. Některé nemocnice už musí na pomoc povolávat vojáky, jelikož je vážně náročné otočit člověka se 150 kg.

Neočkovaný Miroslav Etzler (56): Co řekl přítelkyni, když zavolala sanitku!

Vzpomínáte si na svůj nejtěžší den v práci?

Nejtěžší je vždy komunikace s příbuznými, kterým často nejsme schopni podat dostatečné vysvětlení kvůli nepředvídatelnému průběhu nemoci.

A naopak, jaký byl nejlepší okamžik?

Když se nám podaří zachránit pacienta, o kterém jsme byli přesvědčeni, že má jen minimální šanci na přežití. Například pan Stefan, který byl osm týdnů na ventilaci, ale později jsme od něj dostali svatební oznámení. Vždy je to uspokojující.

Co z vašeho pohledu pomáhá v boji proti pandemii?

Rozhodně očkování. Já osobně jsem byl očkován třikrát a celá moje rodina také. Doporučuji všem, aby se nechali očkovat. Nemáme zatím nic lepšího. Vzkaz odpůrcům vakcín? Přijďte nám pomoci s pacienty, alespoň na jeden den. Ať si přijdou poslechnout, jak nás neočkovaní prosí, abychom je dali na ventilaci, že už to nezvládnou, že se dusí a že jsou nešťastní. Někteří ještě stihnou zavolat domů a rozloučit se, někteří už ani to ne.

Co vám dává sílu bojovat dál?

Jsem lékař, vybral jsem si toto povolání. Doufám, že nejpozději do Velikonoc se situace zlepší. Věřím, že další vlny už nebudou tak obtížné. Už jen proto, že se zvýší proočkovanost, která je na Slovensku bohužel jedna z nejnižších v Evropě.

Jak se s tím vyrovnávají vaši kolegové?

Musím jim všem poděkovat. Obdivuji je, jelikož zvládají pracovat na dvou odděleních zároveň - bez odpočinku, přestávek, s přesčasy… Nestěžujeme si a čekáme, až to skončí. Svátky rovněž trávíme v práci, naše oddělení nemohou být zavřená. Každý den se dívám na čísla a opatření. Myslím, že se to pomalu láme, i díky rozhodnutí našich politiků.

Během jednoho týdne zemřeli dva neočkovaní žáci (†14 a †15) ze stejné školy ve Velké Británii: Nakazili se covidem

Jsou opatření dostatečná?

Opatření nestačí, měla být větší už před dvěma týdny. Všechny školy měly být zavřené a po třech týdnech by se mohlo mluvit o postupném otevírání, ale my děláme všechno naopak. Pokud lockdown, tak se vším všudy.

Jak současná situace ovlivňuje pacienty s jinými diagnózami?

Operace se musí odkládat a pacienti čekají na preventivní prohlídky. To vše souvisí s plnými nemocnicemi, nízkou proočkovaností, velkým počtem hospitalizovaných pozitivních pacientů a nedostatečnými opatřeními.

Dokážete se od toho všeho ještě odpoutat?

Tomu se nedá uniknout. I když přijdu domů, čtu noviny, sleduji situaci, co se děje v sousedních zemích… Jsem z toho nešťastný. Všude je to lepší než na Slovensku. Stále jdeme svou vlastní cestou. Kam to vede? Já nevím…