Komentář: Covid rozděluje Evropu podle věku. Mladí svým vládám nevěří

Krize jsou jako amatérští malíři. Rády kreslí a překreslují hranice. Každá velká krize posledního desetiletí rozdělila Evropu podle různých linií mezi jednotlivými státy i uvnitř zemí.

Krize eura vytvořila dělící čáru mezi severem a jihem Evropy a celý kontinent rozdělila na dlužníky a věřitele. Uprchlická krize vytvořila jinou dělící linii, tentokrát mezi východem a západem. Ale zatímco tato rozdělení byla velmi viditelná a vykrystalizovala do odlišných táborů, které měly dopad na další oblasti politiky, pandemie ve svých počátečních fázích jako by Evropany sjednotila.

Krize začala jako národovecký okamžik, když vlády zemí EU ze dne na den uzavřely své hranice - ale rychle se vyvinula v evropský moment, když se členské státy EU dohodly na společném nákupu vakcín.

S odstupem času je však stále jasnější, že zkušenosti s pandemií se v mnoha částech EU výrazně liší a že se znovu objevily některé staré rozdíly v bloku, a to jak geografické, tak generační.

Průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) týkající se názorů občanů v době koronaviru odhaluje výrazné rozdíly mezi východem a jihem na jedné straně a severem a západem na straně druhé, co se týče osobních zkušeností občanů s krizí. Například ve Švédsku, Dánsku, Francii, Nizozemsku, Rakousku a Německu bylo zjištěno, že většinu respondentů nemoc osobně nezasáhla. V Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Španělsku a Portugalsku je tomu však naopak.

Druhou skutečností, kterou průzkum odhalil, je, že Evropané jsou rozděleni v názorech na to, jaké jsou podle nich motivace vlád k omezením souvisejícím s covidem v jednotlivých zemích.

Ukázalo se, že Evropu dnes obývají tři odlišné a bojující kmeny: „Důvěřiví“, kteří důvěřují vládám a jsou přesvědčeni, že jediným důvodem omezení byla potřeba zastavit šíření viru; „Podezřívaví“, kteří se domnívají, že vládci využili omezení k zakrytí nedostatků; a „Obviňovatelé“, kteří si myslí, že vlády využívají pandemii ke zvýšení své kontroly nad lidmi.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

V různých evropských společnostech se velikost těchto skupin značně liší. V polarizovaných společnostech, jako je Polsko a Francie, krize místo toho, aby přinesla sociální jednotu a společný cíl, posílila stávající ideologické rozdělení. V první jmenované zemi zjistil ECFR největší podíl lidí, kteří si myslí, že vláda využívá omezení souvisejících s pandemií k vytvoření iluze kontroly nebo jako záminku k ovládání veřejnosti.

Naproti tomu ve Francii vedla pandemie ke „křížovému efektu", pokud jde o postoj politických stran. Liberální příznivce centristické politické platformy prezidenta Emmanuela Macrona krize přiměla k podpoře vysoce intervencionistických státních opatření, zato ty, kteří jsou věrni Marine Le Penové, jejíž strana často usilovala o autoritativnější stát, vedla krize k názoru, že omezení byla příliš přísná.

Mladí vládám nevěří

Ze všech rozporů, které průzkum ECFR odhalil, je však nejzřetelnější - jak v rámci evropských společností, tak napříč Evropou - ten generační. Zjistilo se, že zatímco téměř dvě třetiny respondentů starších 60 let se necítí být osobně zasaženy koronavirovou krizí, mezi respondenty mladšími 30 let jich byla zasažena většina.

Pro mladé lidi představuje pandemie existenční hrozbu pro jejich způsob života a panuje u nich všeobecný pocit, že jejich budoucnost byla obětována kvůli jejich rodičům a prarodičům. Tento pocit se podobá pocitům, které pociťovaly dřívější generace mladých lidí, kteří prošli jinými seizmickými změnami, jako byly světové války a revoluce. A zdá se, že je těžké se domnívat, že se nedočkáme důsledků projevu tohoto rozdělení.

„Česká“ vakcína Novavax dorazí na přelomu ledna a února. Funguje jinak než všechny ostatní

Jedním z nejzřetelnějších důsledků, které se zatím projevily, je nárůst cynismu - mladá evropská generace méně věří hlavním motivům své vlády při zavádění omezení souvisejících s pandemií.

Skutečnost, že krize dále oslabila důvěru mladých Evropanů v jejich politické systémy, by mohla mít dlouhodobé důsledky pro budoucnost demokracie. Výzkum Centra pro budoucnost demokracie při Cambridgeské univerzitě zjistil, že - i před krizí - jsou dnešní mladí lidé generací, která je nejvíce nespokojena s výkonem demokratických vlád.

Jsou skeptičtější k přednostem demokracie nejen v porovnání s dnešní starší generací, ale také s mladými lidmi dotazovanými v dřívějších obdobích. V Evropě jsme jen krůček od okamžiku, kdy se mladí lidé rozhodnou, že demokracie není jejich parketa.

Ivan Krastev je předsedou Centra pro liberální strategie v Sofii a stálým spolupracovníkem Institutu věd o člověku IWM ve Vídni.

Mark Leonard je ředitelem Evropské rady pro zahraniční vztahy.