Realita v první linii: Světlo na konci tunelu? Aby to nebyla lokomotiva, bojí se strážník Jiří
Je to již téměř rok, co se život v České republice změnil k nepoznání. Po světě se začal šířit virus a spolu s ním i strach. Pandemie onemocnění covid-19 téměř zastavila společenské dění, možnost cestování, ale i tak běžné věci, jako je třeba chození do práce. Poslední zmíněná položka ale neplatí pro občany, kteří pracují v takzvané první linii. Nejsou to ale jen záchranáři či policisté, kteří každý den riskují své životy pro dobro ostatních. Neobešli bychom se ani bez prodavaček, řidičů MHD nebo pošťáků. V seriálu Blesku přinášíme rozhovory s těmi, jejichž profese je právě jednou z těch nejvíce dotčených.
V první linii v boji s pandemií koronaviru se ocitají také městští strážníci, kterým mimo jiné přibylo kvůli opatřením velké množství povinností. Na otázky ohledně své práce během krize v seriálu Blesku odpověděli dva z nich. Šestatřicetiletý Jiří Sejkora (JS), který pracuje pro Městskou policii v Pardubicích, a Tomáš Braun (TB) ze služebny Plzeň-střed.
Jak vypadá váš běžný den, co se změnilo proti době před covidem?
JS: Podstatu práce strážníků covid tolik nezměnil. Krást se bude vždycky a z pravidel silničního provozu nebo parkování je nepřetržitý freestyle.
TB: Můj běžný den vypadá stejně jako před covidem. Změnou je, že už se tolik nepotkávám s přáteli a rodinou. K rodičům a prarodičům jsem dříve chodil třikrát týdně, teď je to jedenkrát za tři týdny.
Jaká je ta realita přímo u vás, je jiná než v jiných regionech?
JS: Promořování probíhá u městských policií podobně, jen s různým tempem. Kopírujeme trendy i v nákazových vlnách, i když o dva týdny později.
TB: Nemohu to posoudit. Mohu srovnávat jiné kraje jen z toho, co se dočtu v novinách.
Jak se mění situace během první, druhé, třetí vlny? Jaký je vývoj, k lepšímu, nebo k horšímu?
JS: Jako ve škole. Na začátku
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
