„Kašlání“ na roušky i vykoupené obchody: Gábina a Honza popsali pandemii v Polsku
Gabriela (29) a Honza (30) se minulý rok přestěhovali za prací do Polska do Varšavy. Úspěšný start nového života přerušila pandemie koronaviru. Pár sledoval situaci v Česku, podle které se podle nich dalo předvídat, jak bude reagovat Polsko. Roušky začali Gabriela a Honza nosit dříve, než to přikázala tamní vláda, a setkávali se s nechápavými pohledy. Stejně jako Češi propadli Poláci panice a vykupovali potraviny a toaletní papír. Blesk Zprávám se oba svěřili, jak vnímali situaci doma a proč se báli o své blízké.
Gabriela a její přítel Honza pracují ve Varšavě ve videoherní branži, on jako programátor, ona jako grafická designérka. Polsko není od Česka daleko, takže plánovali často navštěvovat své přátele a rodiny. Pracovní start a všechny plány ale přerušila pandemie koronaviru.
První zmínky o nákaze bral pár klidně a nechával paniku stranou. „Poté, co se zavřely hranice, jsme chvilku uvažovali o návratu domů, ale nemáme bohužel v Česku místo, kam se dočasně přestěhovat, a uplácet dva nájmy ve dvou zemích se nám nezdálo úplně lukrativní, tak jsme si řekli, že to v Polsku nějak přečkáme,“ řekla Blesk Zprávám Gabriela. Ji i jejího přítele poslali zaměstnavatelé domů a doteď oba pracují z domova.
V čem zaspala polská vláda?
„Z našeho pohledu se nákaza objevila v České republice o něco dříve než v Polsku, a tak jsme mohli sledovat, jak se to postupně vyvíjí doma a tak trochu předvídat, co se stane i tady. Polská vláda zareagovala velmi rychle uzavřením hranic a celkovou izolací, to se ale bohužel nedá říct o pravidlech rukavic a roušek,“ myslí si Gabriela a říká, že se s Honzou řídili tím, co probíhalo u nás a začali nosit roušky dřív, než to přikázala tamní vláda.
„Setkávali jsme se s dost nechápajícími pohledy. Týden poté ale roušky museli nakonec nosit všichni. V tomhle si myslíme, že polská vláda zpočátku trochu zaspala,“ říká k tomu Honza a pokračuje: „V Polsku rozhodně nebyla taková vlna šití roušek jako v Česku. Šilo se, vyráběly se štíty a psalo se o tom, ale nepřišlo mi, že by to było celonárodního charakteru. Nikdo tu totiž prodej zdravotnických masek i masek s filtrem nezakázal, a lidé si tak mohli koupit, co potřebovali, na internetu. Pokud to samozřejmě nebylo vyprodané.“
„Toaleťáková apokalypsa“
Pak Gabriela z internetu vypozorovala, že v Česku zažívá online prodej potravin nebývalý nápor. „Vytušili jsme, že „velká toaleťáková apokalypsa“ přijde i k nám. A ano, přišla – zmizel toaletní papír, mýdla, toustové chleby, spoustu masa a balené vody, šunky, sýry a podobné. Trvalo zhruba týden, než se lidé uklidnili a obchody opět začaly alespoň trochu stíhat,“ přibližuje dění před karanténou Gabriela.
Podle nich reagovala česká vláda velmi panicky a zbrkle. „Neustanovení krizového štábu bylo také něco, co se nám jevilo nepochopitelné a nezodpovědné, stejně jako zákaz prodeje ochranných pomůcek veřejnosti, z čehož nebylo zdání, že by vůbec bylo k něčemu prospěšné,“ hodnotí Češi jednání našich vládních činitelů.
Strach o rodiny a obavy z nákazy
Honzova rodina žije v Česku spíše na venkově, ne v hustě zabydlené oblasti, přesto se Honza často ujišťoval, že jsou v pořádku.
„Má rodina je spíše ve městě a moje maminka při denní práci přijde do kontaktu s lidmi, co pravidelně musí cestovat, takže o tu jsem se bála hodně,“ svěřila se Gabriela a dodává: „Naše rodiny se také ujišťovaly, jestli držíme izolaci, jsme doma a pravidelně si myjeme ruce, pokud musíme ven, takže nejistota, co se zrovna kde asi děje, tam určitě była.“
Honza a Gabriela drželi přísnou karanténu a ven vycházeli pouze jednou týdně na nákup. Jejich první kontakt s lidmi byl po dvou a půl měsících, když se v zemi otevřely farmářské trhy.
„Když se začala postupně situace trochu uvolňovat, viděli jsme se postupně asi se dvěma z našich kamarádů, o kterých jsme věděli, že se také poctivě izolují, samozřejmě setkání proběhlo bez srdečného objímání,“ popisuje Honza.
„Ani jeden naštěstí nejsme nijak riziková skupina, a tak si osobně myslím, že bychom se z toho v nejhorším dostali, ale nechtěla bych být s vědomím, že jsem to například svému partnerovi předala a on by mohl mít potencionálně horší průběh,“ přibližuje svůj strach z nákazy Gabriela.
Rychlé rozvolňování kvůli volbám
Rozvolňování opatření v Polsku probíhalo z pohledu obou velmi rychle. „Můj osobní dojem je i to, že k rozvolňování přispěly i v tu dobu velmi blízké prezidentské volby a vláda je chtěla udržet v původním termínu,“ myslí si Honza.
Na konci dubna mohli Poláci vyrazit do dalších obchodů kromě potravin, regulovat se ale musely počty zákazníků. Začátkem května se otevřela nákupní centra, hotely, muzea a školky. V půlce května pak restaurace a kadeřnictví.
„Co bylo zajímavé, že až do konce května bylo stále zakázáno setkávat se venku ve skupině větší než dvě osoby. To pak bylo změněno až společně se zrušením povinnosti nosit roušku venku na veřejnosti. Otevřela pak i fitness centra, masážní studia a další, ale ty ještě nemáme odvahu vyzkoušet,“ říká mladá žena.
Roušky v obchodech a v dopravě
Podle portálu Worldometers eviduje Polsko přes 57 tisíc nakažených a 1896 mrtvých. V Polsku momentálně platí povinnost nošení roušek v obchodech a v městské dopravě.
„Většina lidí to dodržuje, i když někdy dost po svém – aneb styl roušky pod nosem či na bradě bohužel asi nikdy nevymizí. V každém obchodě najdete dezinfekci a někde i přísně dohlíží, zda si příchozí ruce dezinfikuje. Nicméně tato přísnost pomalu opadla a společnost je velmi uvolněná,“ uzavírá Gabriela a Honza. Oba se se svými rodinami v Česku setkali po dlouhé odmlce až na začátku července.
