14°C
Senátor a lékař Žaloudík: Tajemný virus děsí víc než rakovina. Nejhorší je smrt strachem
Osmdesát lidí u nás denně bez »fanfár« umírá na rakovinu, ale svět i Česká televize blázní z koronaviru. Zhruba tak senátor Jan Žaloudík (65, za ČSSD) zhodnotil ve čtvrtek v horní komoře situaci a jeho vystoupení se stalo hitem sociálních sítí. „Šířit neúměrný strach je hloupé,“ řekl pak Blesku emeritní ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně.
Vaše vystoupení ve čtvrtek v horní komoře mělo na sociálních sítích obrovský úspěch. Co na to říkáte?
Překvapilo mě to. Nemyslel jsem si, že občané až tolik sledují senátní jednání. K volbám do senátu chodí necelá pětina občanů. Pan prezident veřejně navrhoval loni v říjnu jako hlavní prostředek k vylepšení demokracie u nás zrušení senátu. Pan premiér láskou k Senátu rovněž netrpí a často se nechá v Senátu spíše zastoupit. Tak jsem si ani nemyslel, že vzbudí pozornost, o čem si tam povídáme. Asi že koronavirová perestrojka je zajímavé téma, tak i Senát táhne.
„Svět se zbláznil, Česká televize se zbláznila…,“ řekl jste v Senátu. Tím míníte, že prostoru věnujeme Covidu až moc?
Ano, blázní se nebo je se zblázněno. Forma a intenzita neúměrná realitě vyděsí i válečné hrdiny. Navykl jsem si, že se má šířit při zdravotních ohroženích, tedy i v onkologii kde přes 40 let pracuji, spíše klid a naděje. Šířit strach není moc etické, byť snadné. Šířit neúměrný strach je navíc hloupé, kontraproduktivní.
Sdílíte tedy názor svých kolegů lékařů, že „běžní“ onkologičtí či jinak nemocní pacienti jsou zanedbáváni. A jsou?
V Masarykově onkologickém ústavu děláme všechno pro to, aby zanedbáváni nebyli. Potřebnou péči jsme neomezili, ačkoli to není při dělení týmů na dvě střídající se skupiny nijak snadné. Zastavili jsme pouze preventivní vyšetřování a omezili dlouhodobé kontroly, tedy sekundární a terciární prevenci. To také není dobře, ale na pár týdnů to lze bez újmy udržet. Dlouho nikoli.
Nevím, jak je to v jiných všeobecných nemocnicích, kde mají na starost zároveň celou řadu dalších neonkologických onemocnění. Věřím však všem lékařským kolegům, že dobře odhadují, co odložit lze a co nikoli. S narůstajícími týdny omezení je to však stále složitější. Omezení by měla už skončit, přestává pro ně být důvod.
A jaká je vůbec situace v Masarykově onkologickém ústavu?
To by byl asi dotaz spíše na současného ředitele profesora Marka Svobodu, neboť jsme se u kormidla vystřídali už loni v červenci. Ale samozřejmě jsem s ústavem stále v kontaktu a vím o všem podstatném, co se tam šustne. Současné vedení velmi rychle, plynule a bez potíží zavedlo všechna nařízená a další nezbytná opatření v provozu i na vstupech do ústavu.
Léčba onkologických pacientů nijak omezena není, testujeme, diagnostikujeme, operujeme, ozařujeme, podáváme chemoterapii. Po měsíci máme v PCR testech ze stovek pacientů jen dva laboratorně pozitivní případy. Oba pacienti jsou bezpříznakoví, řekl bych zdrávi, mají „jen“ tu rakovinu. Jakkoli je až to úsměvné, lidi teď více trápí strach z tajemné virózy, méně ze známé rakoviny.
Předpokládám, že se opíráte o data, podle nichž se zdá vývoj být příznivý, tedy nakažených přibývá, ale už ne skokově …
Vnímám tlak, pod kterým se s ohledem na globální situaci a mediální explozi ocitlo ministerstvo zdravotnictví a vláda. Nechci být generálem po bitvě či po cvičení, jakkoli to chcete nazvat.
Konstatuji pouze, že už v roce 1825 publikoval Benjamin Gompertz svoji křivku, podle které se trendově chová v přírodě i společnosti většina dějů spojených s růstem, ať už jde o infekce, kvasné procesy, dělení buněk, ambice představitelů, sexuální aktivitu, růst dluhů nebo příjmů.
Tak jí pouze trvale věřím jako i jiným obecným principům v biologii. Má fázi lineární, pak exponenciální, pak nastupuje stagnace a regrese. Ostatně hezky se nám vykresluje také v naší situaci výskytu Covidu na základě našich republikových dat monitorovaných pečlivě denně od 27. 2. 2020 v Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Vy osobně – protože i sebe jste označil za ohroženou skupinu – máte obavy o své zdraví?
Člověk se ocitá v riziku od prvního poporodního nadechnutí. S věkem a pohybem pak stále více. Jsem si zcela jist, že jednou umřu. Zatím to neplánuji, ale kdo ví. Současnou patálii jsme také neplánovali. Ale troufám si tvrdit, že dříve ani později to nebude na koronavirus. Příležitost dávají i desítky dalších častých nemocí od infarktů, přes mozkové mrtvice, cévní embolie, další virové nebo bakteriální infekce, až po případné dopravní úrazy při častých cestách po D1 a jiných tuzemských trajektoriích, které nám k cestování zbyly.
Nejhorší je ovšem smrt strachem. Na ten určitě umřít nehodlám. Ostatně to bych nemohl dělat celý život medicínu. V první linii rizik nestojí lékaři a sestry až při dnešním výskytu koronaviru, jsou v něm v infekčních provozech a leckdy trvale. A to nemluvím o statečnosti misí Lékařů bez hranic v oblastech eboly, malárie, tuberkulózy, tyfu, cholery a dalších závažných nemocí v zahraničí. S koronavirem u nás vážných rizik nijak zvlášť nepřibylo.“
Postupná imunizace, nebo také promořování. Je tohle cesta, kterou by se Česko mělo vydat. A zbývá nám něco jiného?
Ujišťuji vás, že nejen Česko, Morava i Slezsko jsou již průběžně touto variantou koronavirů i jinými viry průběžně a úspěšně promořovány, ať už si to schválíme, odhlasujeme či nikoli. Promořování je ovšem nehezké slovo. Lepší a přesnější je termín přirozená imunizace.
Věřme imunitním mechanismům zdravého organismu, bez nich bychom nepřežili ani týden. Aktivně pomáhat musíme jen nemnohým s komplikovaným průběhem, oslabenou imunitou a průvodními chronickými nemocemi. Vlastní imunitě věříme ostatně stále, a to i když se o virech a bakteriích v detailech nemluví a nejsou jimi zahlcena média jako nyní.
A nejsem si jist, že viry nějak respektují naše momentální politické hranice států, soustátí, aliancí a paktů, že znají rozdíl mezi pendlováním kousek přes státní hranici, sice bezhraničním, ale delším na trase Brno-Praha nebo každodenním na lince metra.
Když se podíváme na tyto čtyři vládní „hasiče“ koronakrize – profesor Prymula, ministr Hamáček, premiér Babiš, šéf zdravotnictví Vojtěch. Co vám z jejich vyjádření vychází? Cítíte, že každý má na rozvolňování pravidel zcela jiný názor?
Hasiče je třeba ctít a věřit, že dělají, co mohou, snad i v dokonalé shodě. Nechci komentovat názory jiných, kteří mají navíc mnohem širší odpovědnost, nepochybně jsou pod větším tlakem a lidsky možná také vystrašení. A už vůbec nechci zpochybňovat opatření vlády a krizového štábu.
Nejde ostatně o podivnou krizi jen u nás, ale o velmi globální změnu s mnohými důsledky, o jejímž původu víme zatím příliš málo. Jsme však už o několik týdnů dále a jde také o to, abychom uměli mimořádná opatření ve správný čas ukončit. Historicky vzato, mívá lidstvo tendenci ke zbytnému sebepoškozování, nezřídka jen z ideových důvodů.
Jak to vidíte, dostaneme se v létě na dovolenou za hranice?
Za hranice všedních dnů se jistě umíme dostat i v tuzemsku. Myslím, že více než na rozhodnutí našich autorit to bude na celkovém vývoji v Evropě a ve světě, více politickém než virovém. Nejsem prognostik, je třeba ptát se u prognostika. Jen věřím, že ekonomická závislost mnohých států na cestovním ruchu, zejména na jihu, bude silným motorem návratu k dřívějším zvyklostem. Také jsem však slyšel, že svět po Covidu už bude jiný než před Covidem. Lepší? Horší? Kdo ví?
pač jestli Miloš dožije podzimní sklizně vína, bude to jeden z historicky největších úspěchů čs. zdravotnictví... Co ho teď vídávám.