Kurýr Michal: Z práce z domova bych se zbláznil. A lidé na roušky občas kašlou
Michal (31) pracuje jako kurýr a zásilky rozváží po celém Česku. Lidem vozí smlouvy k podpisu a také balíčky od mobilních operátorů se SIM kartami nebo modemy. Po vyhlášení nouzového stavu se pro něj mnoho změnilo. S lidmi je Michal v kontaktu stále a pro Blesk Zprávy popsal, jak někteří lidé chtějí přebírat zásilky bez roušek. I to, jak koronavirus dopadl i na jeho profesi.
Kurýrní firma, pro kterou mladý muž pracuje, jezdí po celé republice. Drtivou většinu zásilek tvoří smlouvy k podpisu, které odveze, přebere a přiveze zpátky, může se jednat například o smlouvy u energetických společností. Zároveň rozváží zásilky mobilních operátorů, což jsou většinou SIM karty nebo modemy.
Každý den Michal vyjíždí před sedmou ráno autem z domu, kolem osmé si přebírá zásilky a pak si plánuje trasu podle poznámek.
Po vyhlášení nouzového stavu kvůli koronaviru zásilek ubylo, protože spousta lidí je ze strachu odmítá přijmout. Michal ale dodává, že někdy naopak lidé častěji chtějí spíše doručení zásilky, aby nemuseli nikam chodit.
Sehnat rukavice byl problém
„Došlo k opatřením, kdy se dezinfikuje auto, nástroje i já sám, já už jen čekám, kdy mi budou dezinfekci podávat nitrožilně,“ směje se mladý muž a pokračuje: „Samozřejmě jsme dostali roušky, nějaké jsem si sehnal i sám. Problém byl s jednorázovými rukavicemi, ty nešly téměř sehnat a také s dezinfekčními prostředky.“
„Pokud člověk zásilku přebírá, musí mít samozřejmě roušku a dodržovat minimálně dvoumetrový odstup. Pokud podepisují smlouvu, měli by si lidé nosit vlastní propisku,“ říká Michal s tím, že většina lidí už od začátku pochopila, že to, co se děje, je vážné.
Michal: Chlapík bez roušky chtěl za mnou do auta
„Nicméně stále jsou tu lidé, kteří na nějaká opatření kašlou a jsou nepříjemní. Nedávno mi přišel chlapík k autu, bez roušky. Tak jsem mu přes okénko řekl, že mu zásilku nepředám. A on automaticky vzal za kliku a chtěl se dostat dovnitř. Samozřejmě mám zamčeno,“ svěřuje se se svými zkušenostmi Michal.
Tyhle situace ho příliš nepřekvapují, i před koronavirem si zažíval své. Například, když ho proti jeho vůli zamkli v bytě, nebo mu hrozili pěstí.
„Byl jsem doručovat v Praze, den předtím, než bylo nošení roušek zavedeno jako povinné. Lidé je samozřejmě nenosili,“ řekl Michal s tím, že situace se nyní zlepšila, ale stále se mu stává, že lidé přebírají zásilku bez roušek. Doručuje přitom i v těch nejrizikovějších oblastech.
Návrat i pro špinavou roušku
„Přijel jsem na stavbu a pán přišel bez roušky. Řekl jsem mu, že mu zásilku nepředám a on, že má roušku někde na stavbě a je špinavá. I tak se pro ni musel vrátit, jinak by zásilku nedostal,“ vypráví mladý muž.
Jednou telefonoval před doručením zásilky zákazníkovi, který do telefonu kašlal a stěžoval si, že má teplotu s tím, že na testy jít nechce. „Slušně jsem mu sdělil, že mu zásilku nepředám,“ přiznal Michal, ale ve chvíli, kdy nemá zásilku doručenou, nemá splněné pracovní povinnosti.
Mladý muž také doručoval smlouvu lékařce v nemocnici v Karlovarském kraji. „K místní nemocnici se téměř nepřiblížíte. Hlídají ji policisté, pokud chcete dovnitř, tak musíme projít dezinfekčním stanem. Lékařku jsem sháněl už více dní, ale když jsem přišel k budově blíž, začali mě policisté kontrolovat a ptát se, co tam dělám,“ přibližuje opatření kolem nemocnic kurýr.
Problém s nákupy i jeden plat pro dva
Nařízení vlády Michal respektuje, problém měl jen ve chvíli, kdy vláda změnila nákupní čas pro nejohroženější skupinu - seniory. Původně byl čas do deseti do dvanácti hodin, pak byl ale změněn na čas od sedmi hodin do devíti a pak se opět čas posunul na osmou hodinu.
„Potřeboval jsem si v pátek nakoupit na víkend. A protože často přijedu domů až kolem desáté, nakupuji brzy ráno. Ten den jsem přišel k obchodu, do kterého mě, stejně jako další lidi v mém věku, kteří si chtěli nakoupit jídlo před odchodem do práce, nepustili. A senioři kolem žádní nebyli, protože téměř nikdo netušil, že se nákupní doba změnila,“ řekl Michal, který pak musel čekat na nákup do druhého dne.
„Jenže i teď, když jdu nakoupit odpoledne, tak pořád vidím stařečky z rizikové skupiny, jak nakupují mimo své určené hodiny,“ kroutí hlavou mladý muž. „Ano, bojím se koronaviru, kdybych se nebál, tak bych byl blázen,“ říká Michal. Přesto by svou práci neměnil.
„Vím, že jsou lidé, co se neumí doma zabavit, což ale není můj případ. Já si hraju hry nebo se koukám na filmy, hraju na kytaru. Ale kdybych měl pracovat z domova, tak to bych se asi zbláznil,“ domnívá se kurýr.
Ekonomická krize se začíná dotýkat i Michala. „Šéf řekl mně i kolegovi, že buď jeden z nás odejte, nebo budeme pracovat dva za jeden plat. Vybrali jsme si to druhé,“ uzavírá mladý muž s tím, že netuší, co bude dál.
