Komentář: Poslanci podrželi komunistickou „mlátičku“ Ondráčka. Právem, bohužel
Poslanci se rozhodli ochránit imunitou a nevydat k trestnímu stíhání komunistického poslance Zdeňka Ondráčka. Toho zažaloval neúspěšný prezidentský kandidát Michal Horáček za to, že o něm bývalá komunistická policejní „mlátička“ v médiích řekla, že byl vekslák a spolupracovník StB. Ondráčka, jehož už předtím nedoporučil policii vydat poslanecký imunitní výbor, podržely hlasy ANO, ČSSD, SPD, KSČM i většiny poslanců ODS.
Ondráček je samozřejmě odpudivý kádr a snadný terč nenávisti. Dodnes hrdý příslušník policejního pohotovostního pluku, jenž mlátil v roce 1989 demonstranty proti totalitě a nejradši ženy, se svou ostudnou minulostí veřejně rád chlubí. Ničeho nelituje, lidi zřejmě mlátil rád. Zůstal prostě komunistou hlavou i srdcem, nikdy nezradil. Poslanci ho letos dokonce zvolili šéfem sněmovní komise pro kontrolu činnosti GIBS, on ale záhy rezignoval. Nejspíš už se na to nemohl dívat sám.
Sám Ondráček teď sice hlasoval pro své vydání, většina Sněmovny to ale viděla jinak. A bohužel zřejmě správně. Bohužel proto, že Ondráčkovo poslanectví je určitě ostudou polistopadové demokracie. Lidé v roce 1989 mimo jiné demonstrovali i proto, aby nejen policii osvobodili od kádrů typu Ondráčka. I práce s obuškem má totiž mít svá pravidla, jen pro jistotu.
Jinak má ale v demokracii, jíž tak nenávidí, i Ondráček stejná práva jako ostatní poslanci. A ti nejen o sobě často veřejně mluví úplně stejně jako Ondráček o Horáčkovi. I díky nim je politika beztrestně plná „zlodějů“, „tunelářů“, „lhářů“ nebo „agentů“. Nemít na sobě nějakou podobnou nadávku v politice dokonce znamená jistý cejch bezvýznamnosti.
A i Ondráček vlastně jen vykradl své kolegy-politiky, když se hájil tím, že se o Horáčkově veksláctví i spolupráci s StB spekuluje v médiích, což je pravda. Ostatně své ví o používání mediálních spekulací i Horáček, i on je rád v prezidentské kampani vyzkoušel na svých soupeřích. Třeba chudák Jiří Drahoš, až příliš slušný akademik, se z toho v jedné z debat nemohl vzpamatovat.
Policie nejdřív stíhání Horáčka odložila, státní zástupce ale vyšetřování obnovil. Případu taky nepomohlo, že se Horáčkovo vydání k trestnímu stíhání stalo bojem mezi vládou a opozicí a že ho některá média automaticky spojovala s jeho minulostí. Možná si zaslouží být vydaný k trestnímu stíhání za ni, když už chceme spravedlnost. Ohledně „politických“ pomluv má ale stejné právo pomlouvat jako ostatní poslanci.
„O to tady jde, abych mlčel,“ komentoval Ondráček policejní žádost o jeho vydání ke stíhání. Ne, nejde. Naopak: pokaždé, když Ondráček promluví, prokazuje tím demokracii výjimečnou nechtěnou službu, jak ukázaly i poslední debakly KSČM ve volbách. Jde ale o to, že kdyby stejně jako Horáček postupovali a uspěli i ostatní politici, budou se policisti, žalobci i soudci zabývat jen jejich pomluvami. A kdo pak bude honit skutečné zločince?
Mělo tam být - nehlasovali jen ANO ale i ČSSD, SPD, KSČM i většina poslanců ODS.Napsal jsem to zrychleně při kouřové přestávce.