Komentář: Babiš může vládnout jako král. A s kabinetem nemusí spěchat
Šéf ANO Andrej Babiš už není premiérem v demisi, čemuž se sám rád smál. Prezident Miloš Zeman tentokrát dodržel svůj slib a po půlroce Babiše jmenoval premiérem i podruhé. Na sestavení vlády mu dal „přiměřenou dobu“, již odmítl specifikovat. Babiš řekl, že s vládou bude „spěchat“, aby o důvěru mohl Sněmovnu požádat někdy v první půlce července. Nic z toho se ale vůbec nemusí stát.
Zrušit to zaprvé může referendum ČSSD o vstupu do menšinové vlády s ANO a tolerancí KSČM. Jeho výsledek strana oznámí až 15. června, a když se podle předběžných odhadů zdá, že si v pudu sebezáchovy po volebním masakru nakonec zvolí vládní cestu, nic ještě není jisté. S rozhodováním jí nicméně pomáhá i Zeman, když Babiše jmenoval premiérem ještě před koncem referenda. Prezident tomu říká strategický tlak, někteří v ČSSD nátlak.
Ten Zeman ČSSD navíc způsobuje i tím, když odmítá jejího kandidáta na ministra zahraniční, europoslance Miroslava Pocheho. Logicky: v prezidentské volbě podporoval Jiřího Drahoše, zatímco v Bruselu podporuje přerozdělování migrantů, což odmítá nejen Zeman, ale i Babiš. Jeho jméno mezi ministerskými kandidáty ovšem nezaskočilo jen Zemana: v Česku měl Poche dávno být politicky mrtvý muž.
Do Bruselu ho totiž ČSSD uklidila jednoduše proto, že začal být doma stejně toxický jako novičok: Poche patřil do zlaté pražské party, co ve spolupráci s ODS diktovala noty veškerého chodu hlavního města. Nakonec sice naoko „padl“ poté, co přiznal, že nelegálně financoval ČSSD, když „krmil bestii“ rozepisováním podivných finančních darů přes jednotlivé členy. Ve skutečnosti ale řídí pražskou ČSSD dodnes, když správně umí vést nejen poslance a primátorského náměstka Petra Dolínka.
Díky mocenskému boji v ČSSD nyní tento politicky méně korektní kádr vyplul coby možný nejvyšší český diplomat. Poche sice rychle začal Zemanovi podkuřovat nejen s novičokem a taky se scházet s jeho velkým rádcem Martinem Nejedlým, v ČSSD ale mluví o ústavní žalobě, pokud by ho prezident odmítl jmenovat. Což je jistě ironie: ve skutečnosti nejde o Pocheho, ale o obyčejnou moc v ČSSD, jež nemá s ústavou nic společného. Pocheho případné vítězství je v každém případě prohra nového šéfovského dua ČSSD Jan Hamáček-Jiří Zimola.
V královské pozici je zato Babiš. Zeman mu sice dal na sestavení vlády „přiměřenou dobu“, kromě něj ale její délku nezná ani ústava. Striktně ústavně může Babiš vládu skládat, jak dlouho chce, i když slíbil spěchat. Navíc taky dobře ví, že má ve Sněmovně i bez důvěry k dispozici další hlasovací většiny, které si dle potřeby už vyzkoušel.
Zaprvé tu s komunisty a SPD, s níž přehlasovává ODS a spol., a zadruhé tu s ODS, s níž přehlasovává komunisty a SPD a jejíž nemalá část by s ním taky ráda vládla. A co víc: pokud selže i druhý pokus o sestavení vlády, vybírá potřetí premiéra šéf Sněmovny, jímž je Radek Vondráček z ANO. A ten nechtěl nikoho překvapit, když už před časem řekl, že dá i třetí pokus svému šéfovi.
Já Babiše obdivuji. Nejen, že musí sestavovat vládu, ale ještě musí čelit obviňování z dotačního podvodu a nařčení, že byl agentem StB. Když udělám malou rekapitulaci, tak dotační podvod skomírá na úbytě. Podezření mnoho, ale obžaloba žádná. Na státním zastupitelství se to nějak zaseklo. Nedivím se tomu. Zasvěcení už dávno ví, že to byla politická sviňárna. Ani nařčení že byl agentem StB se nedaří prokázat. A Babiš má tu výdrž, že to dá k evropskému soudu pro lidská práva. Slovenská představitelka už se dala slyšet, že evropský soud to nemusí přijmout. Kdopak by se chtěl chlubit, jaký je na Slovensku bordel. Ani z tohoto mraku nebude pršet.