Rathův román z basy: Mafie mě uplatila

Někdejší středočeský hejtman popisuje své zatčení, vztah k ženám, a především politické zákulisí. Některé postavy mají bůhvíproč krycí jména, například kmotr a silniční pirát Roman Janoušek dostal od Ratha něžnou přezdívku Cukroušek…

Naopak jiné postavy jsou uvedeny s plným jménem. Tématem dnešní ukázky je dojení peněz z Všeobecné zdravotní pojišťovny. A velkou roli v tom hráli kromě jiných Radek John a Janoušek Cukroušek. Posledně jmenovaný se prý Ratha dokonce snažil uplatit!

Prý by se o něj do konce života staral, kdyby udělal jistou věc… Podstatnou část románu, který Rath nazval Absurdní proces a vydavatelka Paroubková Přisedněte si, vydá Blesk jako samostatnou přílohu ve středu 3. října.

Největší chyba v mém životě

„Víc peněz bych chtěla taky, ale kde je vzít? Sobotka bude říkat, že víc peněz nemá... Už mně Standa naznačil, že nemůžu počítat s nějakými zdroji navíc,“ povzdechla si čerstvá ministryně zdravotnictví (Milada Emmerová – pozn. red.).

„Klíčem ke všemu je VZP a ředitelka Musílková. VZP má pod kontrolou ODS, jdou přes ni peníze k řadě jejích lidí. Ředitelka VZP má v současnosti mnohem větší moc než ministr. Dokáže jakéhokoli ministra odstranit,“ zdůraznil kolega z komory. „Bylo by dobré zbavit se Musílkové, ale ta má za sebou většinu správní rady. Všechny si buď koupila nebo něčím zavázala, baba jedna,“ zavtipkovala ministryně.

„Cesta musí jít přes nevýhodné smlouvy a zakázky. Třeba takový časopis Pohoda. Vydává ho pro VZP Cukroušek s Johnem a stojí asi 120 milionů ročně. My přitom máme posudky i konkrétní nabídky, že lze vydávat za 50 milionů, tedy za méně než polovinu.“ „Vážně, to je tedy rošťárna, ten John, to bych do něho neřekla. Na Nově se tváří jako poslední spravedlivý, ale tady s Cukrouškem tuneluje VZP,“ rozohnila se ministryně…

…Dnes jsem nešel na řízek, ale na schůzku s tajemnými muži, kterou domluvil jeden můj dlouholetý známý. Prý pro mě mají zajímavé návrhy. „Ahoj,“ zdravím známého. „To je pan ministr, to je pan Cukroušek,“ uvádí hovor organizátor. Jsme čtyři, včetně člověka z vedení pražské radnice, kterého znám. „Pane ministře, tady pan Cukroušek s tebou chtěl mluvit hlavně kvůli VZP. Zachytli ty tvé plány na odvolání ředitelky a tak podobně, a rádi by to probrali a zjistili, co by se s tím dalo dělat a zda todleto je konečný,“ snažil se rozšafný známý.

„Pánové, pan Cukroušek už několik let spolu s panem Johnem vydává pro VZP časopis. My jsme si nechali dělat nějaká porovnání a je to pro VZP zhruba o nějakých 50–60 milionů ročně dražší, než by mělo být. Buď Musílkovou jako svého člověka přemluvíte, aby rezignovala sama, a pak jí můžeme najít nějaké místo, na které bude stačit, nebo my vyhlásíme nucenou správu se vším, co je s tím spojené,“ říkám rezolutně. „To si dělá srandu, ne? Nucenou správu?!“ vyjekne Cukroušek směrem k magistrátnímu politikovi. „Bohužel. Jak ho znám, tak nedělá, myslí to smrtelně vážně,“ povzdechne si politik.

„Nemůžeme se nějak domluvit? Pokud tam necháte Musílkovou, tak já jsem ochoten se o vás do konce života starat,“ zní zvláštní nabídka. Zvolím neutrální odpověď a s nadsázkou to shodím ze stolu: „To je od vás hezké, ale já jsem zvyklý se starat sám o sebe,“ odseknul jsem a dělám možná jednu z největších chyb ve svém životě.

„Jéžiši, vždyť na tom časopise pracuje spousta lidí, máme hodně kanceláří, přece to všechno nezruším,“ kroutí hlavou Cukroušek. „Je mi líto, ale jste dvakrát tak drazí, navíc to výběrové řízení bylo pochybné. VZP vybrala vás, tedy tu dražší firmu.“ „No to je šílený,“ hroutí se Cukroušek. Vstávám a s utajovanou vnitřní radostí odcházím. Vůbec mi nedochází, co mohu způsobit a jaké síly se dávají do pohybu. Baví mě hrát vabank a spoléhám na své dosavadní štěstí.