Prezident Petr Pavel v Hráčích: Povinná vojna? V Česku ne!

V ČT jste nedávno připustil, že nevylučujete druhou kandidaturu. Co vás k tomu vedlo?

„Mně hlavně přišlo arogantní avizovat, že jsem tady na dvě volební období. Každý, kdo se uchází o přízeň voličů v prezidentské volbě, se uchází o jedno pětileté období s možností, když s ním budou občané spokojeni, ucházet se o druhé.“

Není to tak, že jste zkusil tu práci a řekl si po roce: tak tohle vydržím ještě 9 let?

„Určitě ne. Já navíc nejsem schopen předjímat, jaká bude situace mezinárodní, jaká bude vnitropolitická situace, ale ani, jaká bude moje zdravotní či rodinná situace. Teď se soustředím na to, abych věnoval maximum úsilí prvnímu mandátu. Jestli bude druhý, si řekněme za tři, čtyři roky.“

Váš předchůdce Miloš Zeman je teď v nemocnici ve vážném stavu. Popřál jste mu brzké uzdravení skrze sociální sítě. Chystáte se ho třeba navštívit nebo mu zatelefonovat?

„Pokud vím, tak Miloš Zeman je na jednotce intenzivní péče a tam se ani nevolá, ani nepovolují návštěvy.“

Tak po nějakém čase?

„Já mu jako komukoliv jinému přeji brzké uzdravení, protože názorový nesoulad neznamená, že bych mu přál něco špatného. Na druhou stranu jsme si s Milošem Zemanem nebyli tak blízko, abych ho navštívil jako jeden z prvních, takže uvidíme, jak se ta situace vyvine a kdy bude schopen přijímat návštěvy.“

To znamená, že byste ho klidně navštívil, ale až už nebude na JIP?

„Řekněme, že je to takhle správně, ano.“

V současnosti se řeší slova slovenského premiéra Roberta Fica o Ukrajině, o Rusku. Aniž bych citovala, proč si myslíte, že říká to, co říká?

„Vidím tam snahu oslovit velkou část slovenských voličů, kteří mají obavy z války na Ukrajině, ale vlivem propagandy věří, že v této válce zvítězí Rusko a možná v tom vidí i příslib návratu k nějaké formě stability.“

Je to politický pragmatismus? Anebo si myslíte, že si toto slovenský premiér doopravdy myslí?

„Já si myslím, že to je politický pragmatismus. Robert Fico je zkušený politik, který se nenechá opít rohlíkem, ví, s kým má tu čest ve vztahu k Rusku, a asi si nedělá příliš velké iluze o nějaké snaze nastavit mírové a rovnoprávné soužití v Evropě. Zároveň je realista a ví, že Rusko je a bude i nadále vojenskou velmocí, která si může řadu věcí vynutit silou. Zřejmě očekává, že dojde k nějakým jednáním s Ruskem o poválečném uspořádání a má naději, že země, které se budou teď chovat k Rusku vstřícněji, budou mít privilegovanější podmínky při vyjednávání poválečných vztahů.“

Jaké privilegované podmínky?

„Například ve slovenských médiích a konkrétně od Roberta Fica jsme slyšeli, že by mohly být opět levnější energie. V tomto ohledu se Rusko chovalo vždy pragmaticky a víme, že prezident Putin považuje energie za zbraň.“

Prezident Pavel o Zemanovi v nemocnici: Dorazí za ním na návštěvu? Exprezident se ozval

Jak moc vyhlížíte výsledek slovenských prezidentských voleb? Protože paleta těch kandidátů je velmi pestrá.

„Paleta je možná pestrá, ale hlavní kandidáti jsou dva a uvidíme během týdne, jak to dopadne. Bude to v každém případě volba Slováků, a ať už se rozhodnou jakkoliv, tak tu volbu musíme respektovat. Já si nemyslím, že by rozdílné názory, které dnes máme na situaci na Ukrajině, měly vést k nějakému zásadnímu zhoršení vztahů mezi Slovenskem a ČR. Je to rozdíl na sice podstatnou, ale jednu věc společných vztahů a v mnoha dalších ohledech se shodneme a můžeme bez problémů pokračovat ve spolupráci dál.“

Takže stane-li se slovenským prezidentem Peter Pellegrini, koaliční partner Roberta Fica, nebudete mít problém…

„Já jsem se sešel se všemi slovenskými představiteli, včetně Roberta Fica, a nevidím problém v tom scházet se s nimi i do budoucna.“

Expremiér Babiš na sociálních sítích oprašuje nápad na pořádání jakéhosi mírového summitu mezi Ruskem a Ukrajinou, tady v České republice. Koalice o něm zatím tvrdí, že je bezpečnostním rizikem. Jak to vidíte vy?

„Já bych označil za bezpečnostní riziko naivitu, která by směřovala k tomu, že budeme lidem sugerovat myšlenku, že stačí chtít mír a on ten mír bude. K tomu, abychom mír nejenom měli, ale taky udrželi, je mnohdy zapotřebí obrovského úsilí a sem tam i síly, anebo alespoň připravenost sílu použít. Rusko se chová jako agresor, vyjadřuje se jako agresor a my nemůžeme předstírat, že je mírotvorcem. Nechci označovat Andreje Babiše za bezpečnostní riziko, ale za bezpečnostní riziko bych označil některé jeho argumenty.“

Není v tomhle kontextu na čase říci, že by bylo moudré zavést nějakou verzi povinné vojny?

„Já mluvím o tzv. administrativních odvodech. Ty tady měly být už od doby našeho přechodu na plně profesionální armádu, která má řadu výhod, ale také velkou nevýhodu, kterou je tvorba záloh v případě potřeby či krize. V dnešní době ministerstvo obrany ani nemá představu, s jakými lidskými zdroji se dá pro obranu státu počítat. Přitom stále máme v platnosti branný zákon, který všem občanům ve věku 18–60 let ukládá povinnost podílet se na obraně státu.“

A je to dostačující? Nebylo by opravdu lepší zavést rovnou povinnou vojnu?

„Vždycky opakuji, že návrat k vojenské službě tak, jak jsme ji znali, nepovažuji za řešení pro Českou republiku. Může to fungovat v zemích, kde je jiná tradice – například v severských zemích mají kombinovanou profesionální službu se základní službou, ale tato místa se obsazují ve velké většině případů na základě dobrovolnosti. To by u nás asi nebylo možné. Já spíš vidím cestu v tom, ten výcvik zprostředkovat lidem, kteří o něj mají zájem. Může trvat dva, maximálně tři měsíce, dá se rozvrhnout do menších časových úseků, mnoho mladých lidí by to podle mě uvítalo a dostali bychom možnost podporovat některé odborné dovednosti, které jsou využitelné při krizových situacích nebo při obraně státu, jako je obsluha dronů, spojovacích prostředků, zdravotní výchova, různá odborná školení ve střelbě, za které si mnozí vlastně sami platí. Pokud by se na takovém výcviku podílely naše ozbrojené složky, záchranná služba, tak stát by část přispěl, část by uhradili zájemci, bylo by to výhodné pro obě strany a stát by zároveň získal přehled o lidech, kteří by v případě krize byli ochotni a připraveni se podílet na řešení krizové situace. V takovýchto krocích vidím cestu já, spíše než v nějakém plošném zavedení vojenské základní služby.“

Vy jste řekl, že zavedení povinné vojny není v českém kontextu vhodné. Proč?

„Vojenská základní služba u nás nemá úplně dobrou pověst. Mnoho mužů s odstupem let vzpomínají na vojnu s jistou nostalgií a zapomněli vše špatné, ale pro mnoho z nich to byly dva ztracené roky života. Takové vnímání základní vojenské služby přežívá v myslích mnoha lidí. Navíc my máme takovou vlastnost, že všechno, co dělat musíme, tak děláme neradi a hledáme cesty, jak se tomu vyhnout, nebo jak to »ošvejkovat«. I proto si myslím, že cesta dobrovolnosti spojená s benefity je pro nás mnohem přijatelnější než plošné direktivní zavedení povinné služby.“

Podle modelu Kantar pro ČT by hnutí ANO získalo ve volbách 39 %. Vy jste smířený s možností, že třeba Andreje Babiše jmenujete v blízké budoucnosti premiérem a budete s ním muset hledat shodu na celé řadě priorit?

„Dovedu si to představit, protože kdybych si to nedovedl představit, tak bych asi do této funkce ani nešel. Je třeba respektovat, že voliči mají volnost a svobodu rozhodnutí. Já jsem už v předvolební kampani říkal, že se budu řídit ústavou. A pokud z voleb vzejde strana, která bude mít potenciál sestavit vládu s dostatečnou podporou v parlamentu, tak nebudu hledat jiné možnosti a takového člověka sestavením vlády pověřím. V takovém případě bude samozřejmě věcí jednání konkrétní složení vlády.“

A když z toho vzejde koalice ANO a SPD? Vy jste v kampani říkal, že kdybyste měl Tomia Okamuru jmenovat třeba ministrem školství, bral byste to jako mravní ohrožení mládeže... Tak v tomhle případě byste si s pravomocemi trochu »pohrál«?

„Já si s nimi můžu pohrávat, ale jenom v té míře, kterou mi dává ústava. To znamená vést jednání a doufat, že povedou ke kompromisu. Když nepovedou, a přesto bude ten, kdo bude sestavovat vládu, mít jednoznačnou podporu parlamentu, pak nezáleží na tom, jestli se mi to líbí, nebo ne.“

Jak Miloš Zeman vždycky říkával: ústava říká, že něco udělat musím, ale neříká, kdy…

„To máte pravdu, ale já jsem připraven respektovat nejenom literu, ale i ducha ústavy. A otcové, kteří psali ústavu, nepředpokládali, že by se měla napínat donekonečna. Naopak je předpoklad, že i když je některé ustanovení ústavy formulováno obecně, bude naplněno v co nejkratší době.“

Vy prý nejste ve shodě s vládou ohledně jmenování českého velvyslance v Moskvě. Musel byste totiž vstoupit v komunikaci s Kremlem, což se vám dle některých médií úplně nechce. Už víte, jak se situací naložíte?

„My se snažíme, aby byl náš zastupitelský úřad v Moskvě plnohodnotně zastoupen, ale abychom z toho zároveň nemuseli dělat nějaký politický obchod. Byl bych velice nerad, kdybychom museli činit nějaké ústupky, případně čelit požadavkům na nějaká smířlivá prohlášení jenom proto, že nám bude schválen velvyslanec do Moskvy. Má smysl na tom pracovat, ale až v návaznosti na to, jak se bude vyvíjet konflikt na Ukrajině a jak konstruktivně se Rusko bude stavět k pravděpodobným poválečným jednáním - jestli k nim bude přistupovat z pohledu toho, kdo dává ultimáta a víceméně politicky a ekonomicky vydírá, anebo jestli se bude alespoň částečně snažit vrátit k běžným normám mezinárodních vztahů. Já nepopírám, že bychom neměli být těmi, kdo budou osamoceni bez velvyslance v Rusku, ale najděme pro to ten správný čas.“

Čili teď ne.

„V tuto dobu nic neprobíhá. A i kdyby, ten proces trvá minimálně rok.“

V Česku jsou přeplněné věznice. Uvažujete, že byste jim »ulevil« prostřednictvím amnestie?

„Situace ve vězeňství je opravdu složitá, já jsem teď nedávno navštívil věznici ve Vinařicích, abych se na místě seznámil se situací, a zrovna ta je naplněná výrazně přes 100 procent. Zároveň trpí velkým podstavem zaměstnanců, kteří se o vězně starají. Na druhou stranu amnestie nemůže sloužit jako nástroj k vyprázdnění věznic. To by bylo výrazné nepochopení tohoto institutu a takhle to určitě ústava nezamýšlela.“

Historicky k tomu pár set let zpátky sloužila…

„Tak já ji tak nevnímám. Každopádně se tomu budu rád věnovat v okamžiku, kdy dojde k nějaké úpravě trestního sazebníku. Například dojde-li k tomu, že trestné činy související s manipulací s tzv. měkkými drogami budou přehodnoceny, jsem připraven zvážit buď zkrácení trestů, nebo úplnou amnestii pro ty trestné činy, u kterých bude snížena, anebo úplně budou převedeny z kategorie trestných činů třeba do přestupku. O ničem plošném ale neuvažuji.“

Díky Česku nastal pokrok! Němci a USA chválí Pavlovu granátovou pomoc Ukrajině

Máte nějaký přehled, o kolik lidí by mohlo jít třeba v souvislosti právě se změnou legislativy v oblasti měkkých drog?

„To bude záležet na tom, jak se ta úprava bude vyvíjet. Pokud vím, tak v souvislosti s měkkými drogami je v našich věznicích něco přes 2000 lidí. Ale nepředjímejme.“

Vám přišly více než 4 stovky žádostí o milost. Vy jste ani jedné nevyhověl. Stane se tak v dohledné době?

„Ano, v okamžiku, kdy žádost naplní kritéria, která jsme si dali, ať jsou to teda zdravotní, nebo nějaká významná sociální. Ale pokud dostanete na stůl žádost o milost pro člověka, který vyprodukoval a prodal desítky kilogramů (měkkých drog – pozn. red.) a získal za to poměrně značné finanční prostředky, tak to zrovna není důvod udělení milosti. To bychom asi úplně popřeli smysl práva.“

Tohle ještě zaznělo:

• O pozici exdiplomata Petra Koláře na Hradě

„Nevím, z čeho by měla plynout jakákoliv obava o transparentnost. Já jsem se s ním domluvil tak, že pokud je v České republice, scházíme se většinou jedenkrát týdně, v pondělí na půl hodinky, protože víc času nemám. Rozhodně se nebavíme o žádných utajovaných skutečnostech, nenechávám ho nahlížet do žádných utajovaných dokumentů, stejně tak jako není součástí tvorby důležitých rozhodnutí.“

• O termínu krajských voleb

„Možnosti jsou poměrně omezené. Buď by termín krajských voleb a první kolo doplňovacích senátních voleb vycházelo na víkend, kde je státní svátek, nejbližší termín k prázdninám zas dává politickým stranám poměrně málo času na kampaň. Jako optimální se jeví víkendy 20. (a 21. – pozn. red.) září a 27. (a 28. – pozn. red.) září (druhý termín je pro druhé kolo doplňovacích senátních voleb – pozn. red.). K tomu se kloním. Ale na vyhlášení termínu voleb mám ze zákona až 90 dní před volbami, takže si ještě počkejme.“

• O tom, co by doporučil »hejtrům« na sociálních sítích

„My jsme si bohužel zvykli a je třeba říci, že tomu přispěli i politici v nejvyšších funkcích, něco neustále negovat. A přiznat třeba svému politickému protivníkovi, že něco udělal dobře, je téměř nemyslitelné, přičemž by to bylo naprosto férové. I Andrej Babiš učinil řadu ekonomických rozhodnutí, která mi dávala smysl. Ta negace se pak přenáší mezi lidi na sociální sítě, které k tomu jenom nahrávají, protože jsou víceméně anonymní. Takže i ti, kteří by v běžném fyzickém kontaktu asi neměli tolik odvahy říci vám něco do očí, si dovolí výrazy, které se mezi slušnými lidmi normálně nepoužívají. Všem by nám slušelo trochu více tolerance a ochoty naslouchat těm druhým, a i když spolu nemusíme souhlasit, tak to neznamená, že se musíme hádat.“

• O návratech domů do Černoučku

„Zrovna včera jsme tam strávili celý den, dávali jsme trochu dohromady zahradu, protože přichází jaro, a já se těším, že tam budeme jezdit, protože v Lumbeho vile třeba nemám ani sekačku. Když si budu chtít zajezdit se sekačkou, tak musím do Černoučku. To je moje oblíbená práce na zahradě.“

Top momenty Čaputové v Praze: „Rande“ s Pavlovými, poklona Havlovi i setkání s Bartoškou

Vizitka Petra Pavla

• Narozen 1. listopadu 1961 v Plané u Mariánských Lázní. Otec, plk. Josef Pavel, byl zpravodajec, který měl analyzovat i zprávy NATO.
• Mezi lety 1975 a 1979 studoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Opavě. Mezi lety 1979 a 1983 pak Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Později absolvoval také postgraduální kurz organizovaný Zpravodajskou správou Generálního štábu pro pracovníky vojenské rozvědky v zahraničí s krycím jménem Pávek.
• Roku 1985 byl přijat do KSČ, stal se také předsedou základní organizace.
• Po pádu režimu absolvoval studijní pobyty v USA a Spojeném království, kde na King’s College London mezi lety 2005 a 2006 vystudoval mezinárodní vztahy.
• Roku 1991 nastoupil na Generální štáb Armády České republiky. Působil ve Vojenském zpravodajství.
• Účastnil se mise UNPROFOR v Jugoslávii, kde jeho jednotka roku 1993 pomohla zachránit 50 francouzských vojáků ze zóny mezi Srby a Chorvaty, obdržel za to nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání a »doma« od Václava Havla také Medaili Za hrdinství.
• Po mnoha úspěších v armádě se stal mezi lety 2011 a 2012 zástupcem náčelníka Generálního štábu Vladimíra Picka, kterého roku 2012 vystřídal ve funkci.
• Pozici šéfa armády pak opustil roku 2015 poté, co obstál ve volbě předsedy vojenského výboru NATO – druhou nejvyšší pozici v téhle organizaci.
• V roce 2022 potvrdil záměr kandidovat na hlavu státu.
• První kolo těsně vyhrál, do druhého postoupil s expremiérem Andrejem Babišem. V druhém kole ho pak porazil přesvědčivě s 3,3 miliony hlasů a 58,32 procenty.
• Inaugurován byl 9. března 2023.
• Je podruhé ženatý s Evou Pavlovou. Z prvního manželství má dva dospělé syny.
•  Rád jezdí na motorce.