Vojenský psycholog o duševním stavu rukojmích. Proč by měli navázat vztah s únosci?

Jeden z klíčových bodů, který Kříž zdůraznil, je nutnost navázání nějakého kontaktu s únoscem. „Kupodivu jeden z nejdůležitějších faktorů je navázání reportu s tím, kdo vás unesl, to znamená vytvořit si s nimi jakýsi vztah..." Tento vztah se však nijak nespojuje například se Stockholmským syndromem, kde dochází k vazbě a závislosti oběti na pachateli, ale spíše s lidskou potřebou najít nějakou lidskou podobnost, což pomáhá zvyšovat sebe-hodnotu uneseného i vůči únosci.

Dalším klíčovým prvkem je získávání informací. Odebrání rukojmích ze sociálního prostředí a omezení přístupu k informacím zvyšuje stres a trauma: „Pro toho člověka je strašně důležité mít informace, když jste, když jste někde zavřená a navíc nemáte informace, co se děje, jak to vypadá venku, jste izolovaná i od informací, tak to zvyšuje samozřejmě výrazně stres a tu traumatizující událost." Získávání a sdílení informací může být podle Kříže klíčem k udržení duševního zdraví.

Teroristé z Hamásu je drží jako rukojmí: Kdo jsou lidé čekající na záchranu?

Tři roky zajetí v Iráku

„Je důležité zaměstnávat mysl, zaměstnávat psychiku, protože stejně, jako tělo potřebuje potravu, aby mohlo fungovat, tak psychika potřebuje podněty, a proto musíte pracovat i s tou psychikou,“ upozornil psycholog. „Mluvil jsem s lidmi, kteří byli třeba tři roky v zajetí v Iráku, a jeden člověk mi říkal, že si začal vytvářet jakési imaginativní situace, prodával motorku přes inzerát, tvořil si na zdi, na které byly nějaké fleky, nějaké mapy měst  a prostě potřeboval zaměstnat psychiku, a to je důležité," popsal některé způsoby, jak udržet svou mysl aktivní.

Velvyslankyně Izraele v České republice Anna Azari v Epicentru hovořila mimo jiné o tom, že Hamás zadržuje i několik dětí. Zmínila také příběh tříletého dítěte, kterému před jeho zraky zavraždili oba rodiče a poté zadrželi jako rukojmí. „Dětská psychika to může zvládnout kupodivu lépe než u dospělého," míní Kříž a doplnil to příkladem z praxe, kdy si unesené děti, i když z finančních důvodů, vytvořily vlastní svět a i v těžkých podmínkách si hrály. Poukázal na sílu dětské představivosti a schopnost dětí vytvářet si vlastní psychickou oporu.